Rohle – Sv. Roch

Zpracováním kvalitní socha je v současnosti umístěna poblíže rohelského hřbitova (u cesty do Nedvězí). Původně patrně stávala na jiném místě, neboť jak se dozvíme, sochu věnovala obci paní Anna Zajíčková v roce 2001. Z toho se dá usoudit, že stála někde na pozemku původní majitelky.

Socha byla opravena L. Tesákem z Olomouce díky uspořádané sbírce mezi místními (i vzdálenějšími) dárci. Většinu informací o soše se musí poutník dozvědět z nápisu na zadní straně podstavce.

Vzhledově jde o celkem tradičně pojatou sochu, z doby vzniku řekněme klasicistního díla (nebo i empírového).

Na dvoustupňovém základu spočívá širší hranolový podstavec, na který navazuje poměrně masivní hranol dříku sloupu. Na čelní straně je vyveden reliéf s umučením sv. Štěpána, boky jsou hladké. Na zadní straně je zmíněný dedikační nápis.

Na dřík navazuje římsa ve stříškovém provedení nad kterou spočívá socha vlastního světce.

Sv. Roch je zpodobněn ve volném postoji. Má mírně pokrčenou pravou nohu, na které si stejnou ruku přidržuje splývající plášť. Právě ta odhalená končetina má ukazovat morové rány světce. V levé ruce drží dlouhou hůl. Hlavu má bez klobouku, ten visí na zádech.

U levé nohy vzhlíží ke svému pánu věrný psík (někdy i líže hnis, vytékající z vředů nakaženého). Socha je z obou stran stíněná dvojici vzrostlých líp.

Z dedikačního nápisu jsem prozatím usoudil, že jedno z jmen donátora je Philipp a že šlo patrně o nějakého sedláka (Bauer). Zřejmě i movitého, taková socha nebyla zadarmo. Sv. Roch je patronem proti nákazám (mor, cholera) zajatců, lamačů kamení, dlaždičů, poutníků, truhlářů. Dílo z pískovce (zřejmě maletínského) je datováno rokem 1855. V polovině 19. století již morové nákazy nebývaly, nebo přesněji o nemocech se už vědělo více. V to době ale ještě celkem často řádila cholera a v oblasti severozápadní Moravy jsou známé epidemie z této doby.