Rekonstrukce kanovnických rezidencí čp. 50-52 v Hradci Králové v letech 1915-1916

V řadě budov, jež původně ohraničovaly z jižní strany Velké náměstí, a dnes je součástí ulice Karla Tomana, náměstí Jana Pavla II. a Soukenické ulice, nalezneme kanovnické rezidence čp. 50-52 s jejich barokními průčelími, jež vrcholí v překrásných štítech a svou zdobností jsou opakem vážné až strohé gotické architektury katedrály sv. Ducha, jež se nachází naproti nim přes silnici.

Dům čp. 50 vznikl spojením 2 původních domů tak, že k renesančnímu objektu byla kolem roku 1725 přistavěna barokní novostavba a celá takto vzniklá budova získala barokní fasádu, která byla částečně novodobě upravována. Tento dům vždy patřil k prebendě Bischofsteinské, a tudíž ke kapitulnímu vikáři – proboštovi. K přestavbě sousedních čp. 51 a 52 došlo v téže době, kdy kněz Melichar Logdman věnoval dům po svém otci jako kanovnické sídlo (1725), původní domy byly gotického stáří, což dokazují zbytky sklepního zdiva a umístění sklepů mimo obvod objektu.

V roce 1915 však bylo zjištěno, že tyto domy musí kvůli své sešlosti projít nezbytnou rekonstrukcí. Bylo však rozhodnuto, že se tak musí stát v souladu se zásadami o zachování uměleckých a historických památek a dohledem nad tím se ustanovil přímo královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Josef Doubrava.

Soudobá úprava těchto domů byla umožněna téměř současným úmrtím jejich obyvatel kanovníků. V únoru 1915 bylo započato s opravou rezidence čp. 51 (povolení uděleno 15. února 1915), v dubnu téhož roku bylo přistoupeno k rekonstrukci střední rezidence čp. 50 (povolení uděleno 19. dubna 1915), jež vyniká většími rozměry a vystupuje z řady průčelí. V srpnu 1915 byla nakonec zahájena rovněž oprava třetí rezidence čp. 52 (povolení uděleno 23. srpna 1915), jež byla ukončena až v následujícím roce.

Program oprav byl pro všechny 3 objekty totožný. Nejprve byla provedena nová kanalizace, vodovod, toalety a lázně. Poté došlo nově zřízenými izolacemi k odstranění závad, jež působila spodní i okolní vlhkost. Byly vybudovány osvětlovací a větrací průduchy, odstraněny prolézací komíny, které byly nahrazeny novými. Všechny chatrné zdi a klenby byly podchyceny a staženy kleštinami, přičemž staré ztrouchnivělé dubové zední kleštiny byly postupně odstraněny a vzniklé dutiny byly vyplněny cementovým zdivem. Stejně tak došlo k výměně ztrouchnivělých stropních konstrukcí nad 1. patrem za nové. Staré sešlé střechy se šindelovou krytinou byly úplně strženy a nahrazeny novým krovem s prejzovou krytinou, aniž by byl jejich tvar a vzhled nějak změněn. Na místo vyšlapaných podlah byly položeny dubové frýzkové podlahy, kdežto staré, ale zachovalé parkety byly opatrně vytrženy, ohoblovány a znovu položeny zpět na své místo. Staré sešlé dlažby byly nahrazeny novými šamotovými dlažbami. Poškozené a oduté průčelní omítky byly řádně opraveny, ztónovány, kamenné portály byly znovu oštokovány a zbaveny starých olejových nátěrů. Stejně tak došlo k opravě vnitřních omítek. Dubové schody a portálová dubová vrata byla zbavena nevkusných nátěrů, čistě ohoblována, opravena a napuštěna fermeží, aby byla viditelná struktura dřeva. Zároveň došlo k různým drobným řemeslným opravám, např. oplechování, nátěrům, tmelení a přesklení oken apod.

Změnily se však i jejich nádvorní části. V nádvořích byly postaveny nové přístavby s prádelnami, žehlírnami a dřevníky a dvory vydlážděny, aby bylo odstraněno nebezpečí v podobě podmáčení budov. Zároveň byl odstraněn ten nešvar, že tyto domky byly původně přistavěny k hlavním budovám, od nichž tak byly odsunuty. Jednopatrový barokní pavilon v zahradě rezidence čp. 51 zůstal zachován, opraven a střecha byla opatřena prejzovou krytinou na místě prozatímní lepenkové krytiny. Jednopatrový domek na dvoře rezidence čp. 52 byl zbořen až na starou hradební zeď, na níž byl přistavěn. Tato chatrná zeď byla následně zbořena a nahrazena novou s použitím starého materiálu, aby nedošlo k porušení ladného pohledu na kanovnické zahrady z Komenského ulice.

S pokračováním oprav v rezidenci čp. 52 bylo opětně po malé zimní přestávce započato počátkem února 1916, takže ještě téhož roku byly všechny zrekonstruované objekty odevzdány k obývání, přičemž to pro čp. 52 bylo datováno 23. říjnem 1916 a předchozí 2 objekty ho získaly již 27. září 1915. Na závěr ještě zároveň dodejme, že konzervátorský úřad při opravách zastupoval prof. Emanuel Pippich, c. k. konzervátor pro severovýchodní část království Českého. Technický dozor převzal c. k. vrchní inženýr František Fischer a veškeré stavební práce provedla stavitelská kancelář Ing. Roberta Schmidta za řízení stavitele Antonína Límana.