Loading...
Rakousko – Vysoké Taury, horská skupina Ankogel (1): Kleiner Ankogel, Dösener See, Hagener Hütte(09/2023)
Vysoké Taury (německy: Hohe Tauern) jsou nejdelším a nejmohutnějším horským systémem rakouskýchAlp. Nejcennější části Vysokých Taur jsou od roku 1981 chráněny stejnojmenným Národním parkem Vysoké Taury (německy: Nationalpark Hohe Tauern), největším vyhlášeným alpským národním parkem vůbec.
Horská skupina Ankogel (německy: Ankogelgruppe) se nachází ve východní části pohoří Vysoké Taury a její území zasahuje do dvou rakouských spolkových zemí – Korutany a Salzbursko. Nejvyšší horou skupiny je nádherná Hochalmspitze (3 360 m), druhým nejvyšším vrcholem je Großelendkopf (3317 m – dříve považovaný za předvrchol Hochalmspitze) a třetí nejvyšší je Ankogel (3 256 m), v době zavedení systému členění alpského masívu v roce 1845 považovaný za nejvyšší vrchol této horské skupiny (odtud název horské skupiny).
Mapa Ankogelgruppe na mapy.cz: Horská skupina Ankogel
Hlavními výchozími body do centrální části Ankogelgruppe jsou městečko Mallnitz a údolí Mallnitztal a Seebachtal, v jehož závěru je provozována lanovka vedoucí až do nadmořské výšky 2600 m, a městečko Malta s údolím Maltatal a placenou horskou silnicí vedoucí k přehradě do nadmořské výšky 1980 m. Také my jsme pro seznámení se s tímto nádherným koutem Rakouska zvolili v roce 2023 Mallnitz a následně pak v roce 2025 Maltu.
Z Mallnitztalu, jako výchozího bodu, jsme podnikli tři túry, a to od horní stanice lanovky Ankogelbahn na Ankogel, dále údolím Dösnertal k jezeru Dösener See a další den z údolí Tauerntal k chatě Hagener Hütte. V den příjezdu jsme ještě stihli prohlídku soutěsky Groppensteinschlucht a vyhlídku do údolí Mallnitztal a na Ankogel. Všechna navštívená místa doporučuji pro nádherné výhledy a přírodní krásy vysokohorského prostředí.
1. DEN: SOUTĚSKA GROPPENSTEINSCHLUCHT A VYHLÍDKA MARGARETHEN PAVILLION
První den vyjíždíme z domu velmi brzy a kolem poledne jsme už u vstupu do údolí Mallnitztal a jdeme na prohlídku soutěsky Groppensteinschlucht (čti: gropenštajnšlucht). Některé německé názvy jsou pro člověka, který se nikdy neučil němčinu, poněkud krkolomné, ale pro znalejší je jasnou pomůckou název pomyslně rozdělit na jednotlivá slova, a tak jej bez úhony vyslovit, tedy: Groppen–Stein(kámen)–Schlucht(soutěska). Soutěska dostala název podle blízkého hradu Groppenstein, který vlastnila rodina Groppensteinů od 13. století.
Soutěsku vyhloubil v horninách potok Mallnitzbach a již ve středověku byla součástí obchodní stezky mezi Korutany a Salzburskem a využívána pro přepravu především vína a soli přes průsmyk Korntauern do gasteinského hornického revíru. Dnes údolí Mallnitztal a Gasteinertal spojuje Tauernský železniční tunel o délce 8,4 km, postavený vletech 1901–1909. Vjezd do tunelu je pěkně vidět ze silnice za Mallnitzem směrem ke stanici lanovky. Vlaky tunelem přepravují také automobily a bicykly.
Dnes jsou v soutěsce vybudovány dřevěné chodníky a mosty, které umožňují bezpečný pohyb turistů. Stezka začíná u bývalé knížecí mýtnice postavené z lomového kamene, ve které se nachází prodej vstupenek a hned vedle je malé parkoviště. Další parkovací plocha je k dispozici pod příjezdovou silnicí. Soutěska je otevřená od poloviny května do poloviny října, přibližně od 9 do 16 hod., ale pokud sem míříte mimo letní sezónu, je lépe si otvírací dobu ověřit. Vstupné je 9 Euro na osobu a pro vlastníky slevové karty Carinthia Card zdarma.
Pěší okruh je dlouhý 3,2 km s převýšením cca 200 m a zabere asi 1,5 hod. V soutěsce jsou tři velké vodopády: Raufenfall, Groppensteinfall a Zechnerfall, z nichž podle nás nejkrásnější Groppensteinfall vytváří v padajících kapkách vody barevnou duhu. Nazpět se vracíme již mimo soutěsku po stezce Schluchtrundweg, kousek po místní asfaltové silnici s výhledy do údolí Mölltal a následně pěšinou kolem hradu Groppenstein. Hrad není veřejnosti přístupný, protože je v soukromém vlastnictví. K hradu se nedá ani přiblížit, a tak uděláme jen fotku skrz plot. Středověký hrad s mohutnou věží a hradbami je jeden z nejlépe dochovaných hradů v Korutanech, za celou dobu své existence byl obýván a nikdy nevyhořel. Dále stezka pokračuje kolem gotické hradní kaple s románskou apsidou a končí nedaleko parkoviště, čímž se okruh uzavře.
Mapa trasy v soutěsce Groppensteinschlucht: Soutěska Groppensteinschlucht
Navečer ještě stihneme vyhlídku ze skály Winkler Palfen nad Mallnitzem, u které se nachází historický dřevěný altán s názvem Margarethen Pavillion. Altán byl postaven německým a rakouskýcm alpským klubem v roce 1903 ve výšce cca 150 metrů nad Mallnitzem. Místo poskytuje v odpoledním slunci krásnou vyhlídku do údolí Mallnitztal a na horské obry, kteří nás čekají následující den. Tady si poprvé uvědomujeme tu obrovskou hloubku, ve které se nachází údolí oproti masívu Ankogelu a potvrzujeme si správnost rozhodnutí vyjet nahoru lanovkou. Ušetříme tak téměř 1400 výškových metrů a spousty, spousty času.
Ubytování máme zamluveno v apartmánu přímo v Mallnitzu. V údolí funguje také kemp, ale přece jen kempy využíváme převážně v létě, v září již jsou pod horami noci dosti chladné. Pro svoji krátkou dovolenou ale máme skvělé počasí – právě začalo tzv. Mariánské léto a v horách vystupují teploty až k + 20 stupňům Celsia.
2. DEN: OD HORNÍ STANICE LANOVKY ANKOGELBAHN NA KLEINER ANKOGEL
Druhý den ráno míříme na parkoviště u dolní stanice lanovky Ankogelbahn, která jezdí ve dvou úsecích se dvěma nebo třemi kabinami spojenými těsně za sebou. Oproti nesporným výhodám přepravy lanovkou do hor je nevýhodou jejich časově omezený provoz. Letní provozní doba lanovky Ankogelbahn (od května do poloviny října) je od 8,30 a poslední jízda dolů byla na informační tabuli uvedena v 16,20 hod. Potřebovali bychom vyjít minimálně o hodinu dříve a vrátit se o hodinu později (v této roční době se začíná stmívat až po 18 hodině), ale nedá se nic dělat.
Jednou z prvních jízd vyjíždíme z nadmořské výšky 1281 m do 2636 m n.m. kousek nad horskou chatuHannoverhaus. V ranním chladu v údolí jsme na sebe navlekli veškeré oblečení, co máme, a nahoře se začínáme vysvlékat, až nakonec jdeme v kraťasech a tričku. Parádní inverzní počasí bez mlhy v údolí, a čím jdete výše, tím je tepleji.
O Ankogelu (3246 m n.m.) se píše jako o jedné z nejjednodušeji přístupných třítisícovek v Alpách. Ano, od horní stanice lanovky je to pouhé 3,3 km a 670 výškových metrů a rozcestník tu oznamuje, že na vrchol Ankogelu je to 3 hodiny chůze. Trasa je však označena černou tečkou, což znamená těžký horský terén.
V horách už jsme něco nachodili, ale nikdy ne tak vysoko, proto jsem nevěděla, že charakter kamenitého, případně suťovitého terénu od přibližně 2800 m n. m. se už pro mě stává hodně obtížným a postupuji směrem nahoru i směrem dolů více než pomalu. To bylo i jedním z důvodů, proč se nám nakonec nepodařilo dosáhnout úplného vrcholu Ankogelu, ale pouze jeho předvrcholu – Malého Ankogelu. Druhým důvodem byla časová tíseň vzhledem k poslednímu avizovanému odjezdu lanovky a při pohledu do neuvěřitelné hloubky údolí pod námi nám bylo jasné, že pěšky dolů jít nemůžeme. Ale i tak to vše stálo samozřejmě za to. Jednak pro tu zkušenost s vysokohorským terénem, jednak pro ten výhled, který je z Kleiner Ankogel rovněž dechberoucí a asi i srovnatelný s výhledem z úplného vrcholu.
Od horní stanice lanovky tedy vyrazíme kamenitou bezlesou krajinou východním směrem po stezce, která až do rozcestníku k Ankogelu většinou mírně klesá. Zde se stezka rozdvojuje, vpravo pokračuje tzv. Goslaler Weg č. 502, my odbočujeme vlevo směr Ankogel č. 520. Následně dorazíme do kotle bývalého ledovce Lassacher Kees, ze kterého zde zůstaly pouze nepatrné zbytky.
Po zdolání posledních cca 300 m po skalní stěně tvořené různě přeházenými balvany s názvem DAV Hannover Steine na Kleiner Ankogel (3097 m n.m.) je mi jasné, že dál už to nepůjde. V tom mě utvrdí i pohled na prudký jehlan Ankogelu nad námi, na jehož stěně je vidět barevné lidské mravenečky směřující k jeho vrcholu. Dosažení Malého Ankogelu nám trvalo cca 3 hodiny, tzn. časový údaj u horní stanice lanovky 3 hodiny k vrcholu Ankogelu jsme vypotřebovali už na tento úsek a dál nepokračujeme. Zpět k lanovce se vracíme stejnou cestou, jinudy to ani nejde.
Z celé trasy jsou krásné výhledy do údolí a na okolní velikány, údolí Mallnitztal a Seebachtal, vznešenou Hochalmspitze s ledovcem pod vrcholem a protější hřeben s vrcholem Maresenspitze. S postupující výškou a následně z Kleiner Ankogel je na obzoru zcela přehledný pohled na nejvyšší vrcholy Vysokých Taur v čele s Großglocknerem. K výše uvedeným údolím přibude pohled na další údolí Anlauftal z druhé strany hor.
Od dolní stanice lanovky se pak ještě na skok mrkneme do hlubokého údolí Seebachtal k jezeru Stappitzer See. Plytké jezero jako pozůstatek činnosti ledovce je rámované vysokou hradbou hor a působí velmi idylicky. Z ekologického hlediska má velký význam jako zastávka různým druhům stěhovavých ptáků.
Mapa trasy od lanovky na Kleiner Ankogel: Trasa na Kleiner Ankogel
3. DEN: ÚDOLÍM DÖSNERTAL K JEZERU DÖSENER SEE
Další den byla v plánu turistika v údolí Dösnertal a cílem jezero Dösener See a chata Arthur-von-Schmid-Haus. Ledovcem tvarované údolí Dösnertal vybíhá z údolí Mallnitztal směrem na východ a odbočuje se do něj u mallnitzkého nádraží. Po cca 3,5 km od nádraží se v nadmořské výšce 1440 m nachází placené parkoviště (5 Euro/auto/den) a dál je již silnice zabezpečena závorou. Turistický směrovník u parkoviště nám oznamuje, že k jezeru je to 3 hodiny chůze, celá turistická trasa je naprosto bezproblémová a časový údaj tentokrát odpovídal rychlosti naší chůze.
Turistická značka nás nejprve vede po kamenité cestě podél potoka Dösenbach až k jezeru Konradlacke, kde jsme za necelou hodinu chůze. Tato část trasy není úplně záživná, ale díky pohodlné cestě postupujeme rychle. Plytké jezero Konradlacke bývá v závislosti na klimatických podmínkách více či méně zanesené hnědavým bahnem, což bylo i nyní, a za jezerem stéká po skalách menší vodopád. U jezera je odpočinkové místo – dřevěná podesta s lavičkou, chata Konradhütte a květinami nazdobená srubová salaš.
Od jezera Konradlacke už pokračuje klasický turistický kamenitý chodník, prochází serpentinami řídkým lesem s občasným výhledem na potok Dösnerbach a zpět k jezeru, až přijdeme na pastviny s mokřadem u salaše Dösner Hütte (turistům nepřístupný objekt). Od tohoto malebného místa pak pokračuje další krátká etapa v řídkém modřínovém porostu a vyjdeme v kotli Lackenboden, což je naprostá přírodní paráda v podobě podmáčené pastviny protékané několika rameny potoka Dösnerbach a v závěru s vodopádem vytékajícím z hrany jezera Dösner See a to vše podtržené barvami začínajícího podzimu. V této scenérii si připadám jako někde daleko na severu Evropy.
Dále už následuje kamenitý terén téměř bez vegetace a posledními výškovými metry dosáhneme kotliny s krásným modrým jezerem Dösner See obklopeným vysokohorskými štíty. Jezero Dösener See v nadmořské výšce 2270 m je druhým největším karovým jezerem v Korutanech. Jeho hladina je po většinu roku pokryta vrstvou ledu, která úplně roztává pouze na několik týdnů v letních měsících. Teplota vody však ani tehdy stoupne nad 7 °C. Nad jezerem vyčnívá třítisícovka Säuleck (3 086 m) s dobře viditelným křížem na vrcholu a další vrcholy s téměř třítisícovou výškou.
Na západním břehu jezera stojí Arthur-von-Schmid-Haus, horská chata alpského klubu z Grazu. Chata byla postavena v letech 1910-1911 a pojmenována po jeho mecenáši Dům Artura von Schmida. Chata je otevřená cca od polovina června do poloviny října a nabízí ubytování, nápoje a teplé jídlo.
V závěru údolí Dösnertal východně od jezera pod sedlem Mallnitzer Scharte se nachází Dösener Blockgletscher, tzv. Dösnerský blokový ledovec. Pokud o něm víte, rozpoznáte jej i na fotografii, ale dobře je vidět i na mapách na leteckých snímcích. Blokové ledovce jsou směsí suti a ledu, kdy díky ochranné vrstvě suti není led vidět. Vrstva suti slouží jako izolace, díky níž se pod ní led udrží i přes teploty nad nulou.
Po občerstvení v chatě u jezera se zpět k autu vracíme stejnou cestou. Celkově jsme ušli tam a zpět 12,8 km s převýšením 810 m. Mapa údolím Dösnertal k jezeru Dösner See: Trasa k jezeru Dösner See
4. DEN: Z ÚDOLÍ TAUERNTAL K CHATĚ HAGENER HÜTTE
Poslední den podnikneme túru z údolí Tauerntal k horské chatě Hagener Hütte. Údolí Tauerntal vybíhá z údolí Mallnitztal naopak směrem na západ a na konci placené silnice Tauerntalstraße (6 Euro za vjezd od Stockerhütte) se v nadmořské výšce 1660 m nachází malé parkoviště. Turistický ukazatel oznamuje, že k chatě je to odtud 2,5 hod. chůze.
Z parkoviště po chvíli přijdeme k chatě Jausenstation na pastvině Jamnigalm. Od chaty se stočíme na sever a v podstatě celá trasa až k chatě Hagener Hütte vede po pohodlné kamenité cestě, po které mohou jezdit terénní automobily s povolením. Nepopírám, chůze po cestě není úplně to, co by chtěl turista v Alpách zažít, ale tyto pocity bezesporu vyváží pohledy z cesty do nádherného ledovcového údolí, kterým protéká potok Tauernbach, a na okolní horské velikány. Přístup k chatě se díky této cestě také stává snadným i pro méně zdatné turisty.
Trasa, po které jdeme, bývala v dávných dobách důležitým alpským přechodem na obchodní stezce. Po cestě vidíme dva sběrače borůvek a také občas zastavíme a dáme si pár kuliček, borůvky pak vystřídají brusinky. Asi 200 m výškových pod chatou míjíme dřevěný kříž Tauernkreuz, poté procházíme kolem zrekonstruovaného Mallnitzer Tauernhaus – staré stanici pro soumarské koně, až nakonec vyjdeme u chaty Hagener Hütte.
Hagener Hütte je horská chata patřící Německému alpskému klubu z Hagenu a nachází se v sedle Niederer Tauern v nadmořské výšce 2446 m. Chata byla postavena v letech 1911-1912 a před třinácti lety nově zrekonstruovaná. Chata je otevřená přibližně od polovina června do října, toto je před návštěvou třeba ověřit na stránkách provozovatele. V chatě je možné se ubytovat a občerstvit.
Od Hagener Hütte je krásný výhled na části pohoří Goldberggruppe a Ankogelgruppe, jejichž geografická hranice probíhá právě údolím Tauerntal (dle systému SOIUSA), a na druhou stranu do údolí Weißbachtal a Naßfelder Tal až k přehradě Unterer Bockhartsee.
Zpět se vracíme po stejné cestě s pohledy do údolí Tauerntal. Celá trasa tam a zpět byla dlouhá 12,8 km s převýšením 760 m. Mapa z údolí Tauerntal k chatě Hagener Hütte: Trasa k chatě Hagener Hütte
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda
Další naše články z cest do Rakouska: