Řádění vichřice na Pražském Předměstí u Hradce Králové 4. července 1929

Tento rok byl z hlediska škod jedním z nejhorších, protože nejdříve šlo o velké mrazy a ohromné přívaly sněhu, které způsobily obrovské závěje, jež uzavřely většinu silnic i železničních tratí, jejichž uvolňování trvalo řadu dní. Mrazy zničily většinu ovocného stromoví, ale podepsaly se rovněž na stavu vodovodního potrubí i na dalších věcech. Nejhorší však mělo teprve přijít. 4. července 1929 bylo po celý den slunečno, nesnesitelné teplo a dusno. Odpoledne začaly od západu přicházet bouřkové mraky, takže následně pro silné elektrické výboje nebyl rozhlas k poslouchání. Několik minut před 20.00 hod. (podle některých zdrojů po 19.50 hod.) se strhl vichr nevídané síly, který byl doprovázen průtrží mračen.

Vichřice lámala statné stromy, očesávala střechy, ničila elektrické a telefonní vedení, zohýbala stožáry, ničila okna i výkladní skříně a díky přívalovému dešti byly zatopeny i sklepy. V zahradě Dělnického domu Střelnice bylo vyvráceno a polámáno 21 stromů. Ze skladiště dělnického konsumu byla odnesena střecha a zboží roznášeno vichřicí po celém okolí. Taktéž dům truhláře Josefa Čepa čp. 447 se ocitl bez střechy. Fotografický ateliér Petr v Nádražní ulici byl úplně srovnán se zemí, z nádražní budovy byla utržena celá střecha a hozena přes 50 m do Riegrova náměstí, odkud zmizel kiosek pana Němce. V Kydlinovské a Sadovské ulici bylo zpřetrháno elektrické vedení. Telefonní síť byla tak poškozena, že nebyla plně opravena ještě koncem července 1929.

Z domů čp. 299-300 Františky Prokopové v Čechově ulici byla stržena střecha a hozena na protější střechu Václava Průška „na Kutiláky“ (domy pojmenované podle čp. 301, jež náleželo Čeňku Kutílkovi), kde to nebylo bez humoru. V Kutilácích jedni nájemníci litovali chudáka paní Prokopovou, druzí jí to přáli, že jí to patří, nájemníci v domech paní Prokopové se zase obdivovali, jak jsou na Kutilákách zapíchnuté trámy jak jehly v jehelníku, zatímco jedni se tomu smáli a druzí se pokoušeli vyluštit záhadu, jak se tam trámy dostaly. Mnozí nestačili shánět nádoby na vodu a ukrývat peřiny a ošacení do skříní. Schovávat věci nebylo kam, protože všude se stropy hrnula voda. Okamžitě bylo nařízeno připravit školu na ubytování těch, kteří byli nejhůř postiženi.

Lešení a betonové šalování u stavěného kostela Božského Srdce Páně na Havlíčkově náměstí bylo smeteno. Díky tomu se protáhla stavba kostela až do 14. srpna 1932, kdy byla stavba dokončena a vysvěcena. Nebýt však vichřice a finančních potíží byl by chrám slavnostně vysvěcen 28. září 1929 k tisíciletému výročí smrti sv. Václava. Zato lešení u obchodního domu Karla Vlčka čp. 21 (tzv. Dům U skleněné věže) zůstalo neporušeno, takže většina tehdejších novin napsala, že si "polír u fy Fňouk p. Mrákota zaslouží opravdové uznání za solidní práci", protože na lešení i stavbě samotné nebyl jediný problém.

Ve Farářství si vichřice zařádila na domě čp. 38 koželuha Jaroslava Doležala, z něhož stržena střecha, štít a deštěm mu byl zničen veškerý nábytek, zedníku Josefu Černému srovnáno se zemí stavení čp. 19 se stodolou a chlévy, Josefu Pickovi zničena stodola, stržen štít domovního stavení a utržena střecha u přístavby, dílenskému Františku Šrámkovi z čp. 24 zůstala rozházena střecha, vytlučena okna a promočeny stropy, stejně vypadal dům pana Součka, poněkud lépe dům čp. 22 úředníka státních drah Tomáše Hlaváče a čp. 17 topiče Františka Vajnlicha. Z domu zahradníka Františka Pavelky čp. 9 byl utržen kus střechy a na sklenících rozbito na 50 pařeništních oken. Dále byli velmi postiženi: truhlář František Mázl z čp. 10 (kromě škody na domě přišel o okna na pařeništích), truhlář Josef Chládek z čp. 31, hostinský Eduard Panenka z čp. 8, zřízenec drah František Najman z čp. 18, rolník František Jiránek z čp. 4, zedník Václav Myška z čp. 3, povozník Václav Vlasák z čp. 21, Josef Dlesk z čp. 16, rolník Josef Malý z čp. 2 a mnozí další.

Hned druhého dne se začalo s odstraňováním následků vichřice, přičemž ku pomoci byla nasazena rovněž armáda. Nebýt však dělnictva a železničního personálu, jimž byl k ruce sbor dobrovolných hasičů, četníci a vlastně všichni zdraví muži a i mnohé ženy, trvalo by odstraňování škod mnohem déle a vyžádalo by si to i značnější náklady, neboť některé škody by se stále prohlubovaly. Výši škod krásně zhodnotil článek v "Českém severovýchodu", jenž vyšel 19. července téhož roku, kde se píše toto:

"Jak velké jsou škody způsobené živelní katastrofou?

Na Pražském Předměstí a Farářství činí přihlášené škody 2.785.000 Kč. Nejtíže poškozených je 73. Celkem žádalo za podporu 442 poškozených majitelů domů a zahrad. Mezi nejvíce poškozené, kteří uvádí svoji škodu v určitých číslicích patří:

Petr Frant, fotograf. způsobená škoda 40.000 Kč,
Hlaváč Tomáš ..... 50.000 ,,
Čep Josef, truhlář ... 52.000 ,,
Krasová Marie ..... 25.000 ,,
Holub Jan, učitel .... 50.000 ,,
Prokopová Františka .. 40.000 ,,
Černý Josef, rolník ... 42.000 ,,
Picka František .... 25.000 ,,
Vajnlichová Barbora .. 40.000 ,,
Ústřed. konsum. družstvo 283.000 ,,
Druž. děl. domu "Střelnice" 100.000 ,,
Hofbauer Alois ..... 75.000 ,,
Voborník Jaroslav ... 30.000 ,,
Capoušek Frant., stavitel . 165.000 ,,
Švagerka Em., hostinský . 60.000 ,,
Hlavatý Jos., truhlář .. 32.500 ,,
Válek Václav, hostinský . 51.000 ,,
Souček Václav, rolník .. 72.000 ,,
Hanuš Frant., továrník .. 60.000 ,,

O škodách pod 20.000 Kč ani nepíšeme, poněvadž je jich velmi mnoho a zabraly by mnoho místa. Jisto je, že právě při rozdílení podpor bude nutno pamatovati na ty drobné a chudé lidi, kteří mnohdy za poslední své úspory postavili si domek a koupili kousek zahrádky, nač jsou mnozí ještě dlužni. Nyní škody jim způsobené jsou značně tíživé, poněvadž mnohý z nich nemá prostředků, aby mohl podniknouti potřebné opravy. Starosta města br. Cihla ihned po katastrofě přesvědčil se osobně na mnoha místech o rozsahu škod a učinil potřebná opatření. Jak již na jiném místě píšeme, není dosud znám obnos, jaký bude přidělen okresu královéhradeckému k náhradě škod katastrofou způsobených. Vzhledem k tomu, že okres je jedním z nejvíce poškozených bylo by nutno žádati o příděl co největší."

A proč jsem se zmínil o následcích této velmi známé vichřice jen na Pražském Předměstí u Hradce Králové? To proto, že je stále propagován sám jen Hradec Králové a o ostatních obcích, jež k němu byly přičleněny, se podrobněji nehovoří, což je podle mne velká, přímo kardinální chyba. Když byla v muzeu svého času připomínka výročí udělení městských práv Pražskému Předměstí, tak se jednalo o jednu vitrínu a několik obrázků podél schodiště. Z toho jsem byl konsternován, protože více věcí o této čtvrti mám doma i já sám. Obdobně tomu bylo s "Encyklopedií města Hradce Králové", kde objevíme věcí ohledně městských čtvrtí poskrovnu. A tak se alespoň já, pouhý amatér, snažím občas některé věci dostat do širší povědomosti, protože všechny městské čtvrti, natož vesnice v blízkém i širém okolí, mají bohatou a různorodou historii, na níž by se nemělo zapomenout.