Příhrazské skály - atraktivní úsek tur.tras za Hynštou k Hrázce

Je jím asi 150 m dlouhý úsek červeně značené trasy po turistický rozcestník „U Věže“, a pak především ta půl kilometru dlouhá část žlutého značení vedoucí odsud k výraznému sedlu mezi skálami – k Hrázce. Bez nahlédnutí do podrobné mapy ani netušíme, že se příchodem na hřebenovou plošinu u odbočky k Hynště najednou ocitneme v samém středu Příhrazského skalního města. Jakýmkoliv výhledům do okolí zde totiž brání hluboký okolní hvozd. Pokud odtud pokračujeme po červené a modré značce severním směrem po zpevněné cestě, modrá trasa se po chvilce odkloní a pokračuje pod mírně skalnatým hřbetem k západu a k Hrázce. (Já si před lety tuhle trasu prošel, ale nijak zvlášť mne nezaujala.)

Proto doporučuji jít dál po červené a po lesní silničce, která se záhy stáčí do velké pravotočivé zákruty. Zpevněná cesta se po 150 metrech od tur.trasy odklání směrem k východu a vede po plošině nad „kanadskou“ divočinou hlubokého Vlčího dolu až k loveckému zámečku Bellevue v nepřístupné Žehrovské oboře.

Nás ale bude pochopitelně zajímat červeně značená trasa, která od silničky směrem k severu pokračuje k tur.rozcestí „U Věže.“ Tady procházíme pod čelem dlouhého skalnatého ostrohu, oddělujícího navzájem od sebe modré a žluté tur.značení, jež se navzájem protne až na Hrázce. Ve zbylém úseku, který projdeme po červené, můžeme vlevo nad lesní cestou obdivovat shluky nízkých mrazových srubů a skalek, které nás zaujmou hlavně svými bizarně modelovanými stěnami a množstvím kulovitých dutin. Napravo pak projdeme nad ústím skalní rokle, která ale není součástí Vlčího dolu – je jen slepou odbočkou.

 

 

U tur.rozcestí „U Věže“ opustíme červenou, která skalním městem (v posledním úseku dokonce po dlouhém schodišti) klesá dolů do Příhraz a „chytneme“ se žlutého značení, které až sem zezdola od obce vystoupalo. Dál už nás čeká velmi pohodová a přitom velmi atraktivní procházka. Žlutá trasa se v mnoha zákrutách (ale tady už jen po vrstevnici) vine lesní cestou nad okrajem vysokých stěn lemujících od jihu ústřední proláklinu Příhrazského skalního města s roklí Krtolou. Cesta sem tam mine ústí nějaké rokle spadající do hlubiny, jenže kvůli hustému porostu jsou výhledy na protější vzdálené skalní stěny dosti sporadické.

Vše napraví až poslední úsek žluté před Hrázkou, kdy se nám nejen z cesty (ale i z poněkud nebezpečné vyhlídky pod ní) otevře na nádherné skalní defilé mnohem více odhalující pohled. Při něm můžeme obdivovat rovněž ikonický symbol Příhrazských skal – skalní věž Kobylu. Vrchol tohoto asi 40 m vysokého skalního kyje skutečně připomíná hlavu koňské samice, ale všechny její stěny jsou převislé, a proto dlouho trvalo, než se Kobylu lezcům podařilo zdolat. Vítězným týmem se stala až ve třicátých letech minulého století skupina německých horolezců. Kobyla není solitérem, ale sousedí se stejně vysokou „Skalní věží Kobylí věž“ a Matce Přírodě se tu podařilo vytvořit originální a velmi působivé kamenné „sousoší.“

Možná si říkáte, že kvůli několika výhledům by tahle cesta asi moc atraktivní nebyla a máte samozřejmě pravdu. Přidaným bonusem je zde totiž pohled na defilé nevysokých, ale velmi pitoreskních skal tyčících se po celé délce trasy ve svahu vlevo nad cestou. Desítky skalních věžiček, stěn a torů nedosahují výše větší jak asi šest až osm metrů, ale jejich výška je naprosto zanedbatelná při pohledu na bizarní stěny proděravělé dutinami anebo pokrytými rozsáhlými sítěmi voštin. A k tomuto bych ještě rád podotknul, že každý tento skalní výchoz je oproti následujícímu naprosto odlišný, což není způsobeno jen jiným tvarem skály, ale i jejím členěním dutinami a bohatým spektrem voštin. Některé jsou hlubší, jiné zase jemným předivem navozují představu záclon či pavučin a patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co je na tomto úseku žluté tur.trasy k vidění.