Praha - u Prašné brány a Obecního domu

Dva stavební klenoty města, z nichž je každý představitelem zcela jiného slohu, stojí v malebném kontrastu tiše vedle sebe a člověku připadne, že kdyby tu byť jediný z nich chyběl, nebyla by zástavba u křižovatky ulic Na Příkopě a Hybernské již tak dokonalá a úplná...

 

Prvním z nich je gotická Prašná brána, která se po svém vzniku stala monumentálním vstupem do Starého Města. Dříve pod její klenbou procházely korunovační průvody českých panovníků, dnes tudy po bývalé Královské cestě vedoucí až nahoru na Pražský hrad proudí davy turistů. Převážné většině z nich ale čeština není rodným jazykem.

Jako místo, kde se vybíralo clo (zároveň s reprezentační funkcí) se objekt začal stavět Léta Páně 1475 pod dohledem stavebního mistra zednického Václava. Rok poté jej nahradil Matyáš Rejsek pocházející z Prostějova. Prašná brána je celkově vysoká 66 metrů (vyhlídkový ochoz věže se nachází přesně ve druhé třetině její výše) a její exteriér je bohatě zdoben sochami a reliéfy světců, českých patronů a králů, jež zhotovily ruce v té době nejvýznamnějších kameníků.

Po založení Nového Města ztratily staroměstské hradby význam a přestalo se s jejich údržbou. Prašná brána se nakonec dostala do takového stavu, že získala přízvisko „Odraná.“ Od začátku 18.století údajně sloužila jako sklad střelného prachu (odtud její dnešní název), jenže toto se v análech nikdy nepotvrdilo.

Roku 1886 prošla novogotickou puristickou přestavbou architekta Josefa Mockera, který se ve svém projektu nechal inspirovat Staroměstskou mosteckou věží.

 

 

Sousední Obecní dům vyrostl v místech bývalého „Králova dvora“ mezi léty 1905 až 1911. Podle projektů Osvalda Polívky a Antonína Balšánka vznikl naprosto vyjímečný secesní objekt, i když některé jeho prvky jsou také novobarokní. Předlohou tomuto stavení se oběma pánům architektům staly monumentální domy stojící v hlavním městě Francie - v Paříži.

Obecní dům se může pochlubit překrásnými secesními interiéry, z nichž vyniká především koncertní Smetanova síň, Primátorský sál, Plzeňská a Francouzská restaurace a také Americký bar. Vyzdobili je přední sochaři a malíři jako A.Mucha, J.Preisler a mnozí další.

V patře je Obecní dům, jehož členitá fasáda je rovněž bohatě zkrášlena, spojen s Prašnou bránou. Balkon Primátorského sálu se 28.října 1918 stal svědkem vyhlášení samostatné Československé republiky.

V současnosti je možno si interiéry Obecního domu prohlédnout na komentované prohlídce s průvodcem.