Praha, Lennonova zeď - diskuse

pokaždé je jiná ;)

Dnes jsem se poprvé v životě ocitla v Praze v Karmelitské ulici. Byla jsem předvolána před soud (jako svědek). Manžel mne doprovázel. Původně jsem si myslela, že je to smůla, že musím do Prahy a kvůli takové blbosti. Co se nestalo? Byla jsem překvapena ranní Prahou. Šli jsme pěšky a užívali si sluníčka, dívali se na krásné panorama. Cestou zpět jsme se vydali směrem k Čertovce a objevili most zamilovaných a než jsme došli na Kampu, viděla jsem na jednom malém náměstíčku počmáranou zeď. Ještě mne napadlo, jak je dobře, že je počmáraná slušně a vzápětí jsem uviděla Lennona a pak Beatles. Teprve mi došlo, kde stojím. Nádhera. Nejde o ty kresby, ale o pocit. Tolik lidí se tam podepsalo, tolik lidí zanechalo svoji stopu, vzpomínku na Lennona a Beatles. Viděli jsme ještě spoustu jiných zajímavostí, ale vlastně o nich tu nechci mluvit. Zámečky a Lennonova stěna a můj krásný pocit z dnešního dne, na který jsem se vůbec netěšila. Napadlo mne, jak pravdivé je přísloví: "Všechno zlé, pro něco dobré". Kdyby se mi před třemi lety nestala ta věc, kvůli které jsem dnes musela k soudu,  asi bych nikdy nezjistila, že je v Praze Lennonova zeď, most zamilovaných, asi bych se nepodívala na Kampu a neviděla to, co dnes. A tak jsme se rozhodli, že do Prahy zajedeme častěji a nebudeme čekat, až nás zase jednou nějaký "dobrák" bude chtít ošidit.