Prachovské skály.

Přírodní rezervace vyhlášena v roce 1933. Skalní město vzniklo usazením pískovců a slínovců na dně druhohorního moře a stalo se tak součástí českého křídového masívu. V okolí je prehistorické naleziště, svědčící o osídlení v 10. až 7. stol. př.n.l. Rezervací vede mnoho turisticky značených cest vedoucích roklemi, obklopenými pískovcovými stěnami a Krásnými vyhlídkami. Prachovské skály jsou vyhledávaným cílem turistů i horolezců.

Skalní město Českého ráje s výhledy na Jinolické rybníky a jiné místa

Další zajímavosti v nejbližším okolí či v místě Mapa 19 C4

útvary skalních měst

čedičové vyvřeliny

vyhlídky

skalní věže a jeskyně

Císařská chodba

pomníky a pamětní desky

Prvotní osídlení lokality kladou archeologové na základě svých nálezů do období doby kamenné. Pozdější kultury taktéž využívaly přirozeně chráněnou oblast. Snad největší rozmach osídlení zde nastal kolem 5. století př.n.l., kdy zde bylo založeno keltské sídliště. Památky po těchto obyvatelích byly nacházeny zejména pod tzv. Skautskou vyhlídkou a v okolních převisových formacích. Tyto oblasti byly též využívány v pozdější době slovanskými kmeny. V pozdějších dobách byla oblast Prachovských skal využívána též jako útočiště lidu v dobách bouřlivých. Turistická atraktivita lokality se do podvědomí začala dostávat na počátku 19. století. Koncem tohoto století také došlo k prvním mapovacím pracem a dokumentační činnosti. Ve skalách byly upravovány vyhlídky a také došlo k několika stavebním počinům jejichž výsledek můžeme spatřit dodnes. Mezi nejzajímavější výhledová místa patří vyhlídky Skautská, Seifertova, Hakenova, Rumcajsova, Hlaholská, Všetečkova, Pechlova, Křížkovského a Vyhlídka Českého ráje spolu s Vyhlídkou Míru. Z dalších zajímavostí uveďme je tzv. Lepařův památník (viz. Samostatné heslo), Žižkův medailon, pamětní desku Vojtěcha Náprstka, jeskyni Strážců valů, jeskyni Kladivo, jeskyni zvanou Bratrská modlitebna a další. Prachovské skály jsou rozděleny do několika oblastí. Oblast Mouřenína, oblast Babinec a Skalní Město. Z horolezeckého hlediska je nejméně zajímavá oblast Mouřenína, neboť se zde nachází jen málo skalních věží z nichž uveďme jen Mouřenína, Mouřenínka, Manželské sedátko a Mravenčí věž. Zajímavějším místem je oblast Babince, kde se nachází již značné množství skalních věží z nichž uveďme např. Mrože, Lavor, Večerní věž, Mecháčka, Valibuka, Mršku, Lví věž a také náš český Matternhorn. Nejzajímavější je však oblast Skalního města, kde je popsáno na 160 jednotlivých skalních útvarů. Pro názornost uveďme jen několik milých názvů jednotlivých skal. Sem patří např. Šamšula, Trpaslík, Želvička a Želva, Pelíšek, Chlapíček, Rumcajs, Slůně, Termitiště a mnoho dalších. Zde je místo na upozornění. Horolezci užívejte pouze míst, kde je lezení umožněno. Pískovec je poměrně jemný materiál a zejména v deštivých dnech a na jaře je velmi měkký. Zachovejte prosím skalní město neponičené. Turistům vzkazujeme pouze radu, aby dodržovali chůzi po značených cestách a nepoškozovali tuto přírodní památku jejíž ochrana byla vyhlášena již v roce 1933. Značené cesty procházejí nejzajímavější oblasti Prachovských skal a mimo tyto cesty hrozí nebezpečí úrazu. Oblast Prachovských skal nalezneme 5 km severozápadním směrem od Jičína, nebo též 3 km jižně od Libuně. Dobrý přístup je též možný od Mladějova, Ostružna, Samšiny, Jinolic, Horního Lochova a samozřejmě od Prachova.

Prachovské skály, které jsou nejnavštěvovanějším místem nedaleko Jičína, jsme navštívili již několikrát. Poprvé jsme se skalám vydali po červené značce z Pařezské Lhoty, kde jsme byli ubytováni v kempu. Prošli jsme lesem kolem zříceniny hradu Pařez až k přírodnímu koupališti U Pelíška. Odtud to byl jen kousek k Turistické chatě, kde jsme si dali skromný oběd. Z historie chaty nás zaujalo, že ji nechal postavit roku 1886 majitel místního panství Ervín Šlik jako lesní restauraci, která byla roku 1924 nahrazena chatou KČT. Po občerstvení jsme již zamířili k pokladně u pískovcového skalního města. Koupili jsme vstupenky a vkročili na území skalního města. Brzy jsme přišli na rozcestí Zadní točenice, kde jsme si zvolili krátký okruh o délce 1,5 km, na kterém nás čekalo jen jedno náročné stoupání a dvě vyhlídky. Napojili jsme se na žlutou turistickou značku a po schodišti jsme začali stoupat Myší dírou až na vyhlídku Českého ráje, kde se nám otevřel pohled do hluboké skalní arény Prachovských skal, na úvodní pasáž Císařské chodby, či na zdejší nejznámější skalní útvary - Madonu, Prachovskou jehlu, nejvyšší zdejší skálu Modlitbu skal a také na protější skalní hradbu Plecháče se Všetečkovou a Šlikovou vyhlídkou. Když jsme se dost pokochali kamennou nádherou, vydali jsme na rozcestí U buku, kde jsme se spojili se zelenou značkou a zanedlouho jsme přišli na vyhlídku Míru. Také zde jsme viděli velké množství skalních věží a spatřili jsme i horolezce, zdolávající skálu. Naproti přes údolí jsme spatřili Pechovu a Šlikovu vyhlídku, které jsme však tentokrát nenavštívili. Na horizontu jsme pak zahlédli symbol Českého ráje hrad Trosky a vrchol Vyskeře. Po několika minutách jsme pokračovali až na rozcestí Nad císařskou chodbou, odkud jsme začali sestupovat dolů. Dozvěděli jsme se, že jméno rokle se udržuje od návštěvy císaře Františka I, který skály navštívil v roce 1813. Pak jsme prošli okolo pokladny k turistické chatě a následně jsme toto nevelké, ale turisticky a horolezecky bohaté skalní město opustili a stejnou cestou jsme se vrátili zpět do kempu.

O dva roky později jsme do skal, které poskytovaly přirozené útočiště lidem už v mladší době kamenné, vyrazili znovu. Přijeli jsme sem autem, které jsme nechali na parkovišti u turistické chaty. Tentokrát jsme zvolili velký okruh o délce pěti kilometrů, abychom viděli co nejvíce skalních útvarů, které jsou chráněny od roku 1933 jako přírodní rezervace. V pokladně jsme koupili vstupenku a získali razítko do památníku. Od kasy jsme se vydali úplně jiným směrem, než první návštěvě. Po zelené turistické značce jsme zamířili k Pechově vyhlídce a hned nás čekal strastiplný výstup po mnoha kamenných schodech. Když jsme konečně s funěním na vyhlídku dorazili, otevřel se nám výhled na centrální masiv skal, zalesněné svahy Starého a Nového hrádku a v pozadí na Vyskeř, Ralsko a Lužické hory. Po shlédnutí scenérií jsme pokračovali dále až na rozcestí Nad Fortnou, kde se opět k nám připojila červená turistická značka po 200 metrech jsme vešli mezi skalní masívy na místo nazvané Fortna. Procházeli jsme úzkým skalním průchodem, která byla i v letních měsících poměrně chladná a prý se zde dlouho drží sníh. Na zemi jsme minuli zajímavý kámen, zčásti zapuštěný do země, který nám připomínal půlku obličeje. Když jsme se roklí protáhli, vstoupili jsme do roztodivného labyrintu skalních masívů u Šikmé věže. Museli jsme projít velice úzkými místy a překonat kamenné překážky. V tomto místě naše se naše trasa lomila do ostrého oblouku a když jsme se z labyrintu dostali, dorazili jsme k další zajímavé vyhlídce a to Šikmé věži, na jejímž vrcholu se nachází Vítkova vyhlídka. Po schodech vytesaných do skály jsme na tuto vyhlídkou vyšlapali a naskytl se nám krásný výhled směrem k Jičínu, na vrch Veliš a Velišský hřbet, pod nímž se zrcadlila hladina Ostruženských rybníků. Od Šikmé věže jsme po zelené značce kráčeli k rozcestí U buku, kde jsme již byli při první návštěvě. Odsud jsme zamířili na známou Vyhlídku míru, kde se nám opět otevřel pohled do Císařské chodby a směrem k Zadní točenici. Z vyhlídky jsme šli po hřebeni Bukoviny na rozcestí Nad císařskou chodbou a dále na Hlaholskou vyhlídku, která je nejvýše položeným vyhlídkovým místem uprostřed Prachovských skal. Dozvěděli jsme se, že byla pojmenována podle pražského pěveckého spolku Hlahol, jehož členové zdejší skály navštívili v roce 1887. Z vyhlídky jsme viděli skupinu Krkavčích skal, vrch Přivýšinu a soustavu Jinolických rybníků v údolí. Po chvilce jsme vyhlídku opustili a ještě kousek jsme šli po hřebeni, ale pak jsme klikatými cestami točenice kráčeli dolů mezi skalní obry. Po schůdkách jsme šli dolu a nahoru a opět dolů, až jsme přišli na Rumcajsovu vyhlídku. Vzhledem k přerostlým stromům byl však výhled na Krkavčí skály omezený. Hned vedle se pak nacházela Hakenova vyhlídka, odkud toho také moc vidět nebylo. Zjistili jsme, že pojmenování vyhlídka získala po profesoru Hakenovi z Horního Lochova, který se zasloužil o archeologický výzkum skal. Dále jsme šli točenicí a kličkovali jsme mezi skalami, až jsme konečně vystoupali ke Všetečkově vyhlídce, která se nalézá na plošině Plecháč v centru Prachovských skal. Z vyhlídky jsme měli krásný výhled na amfiteátr skal směrem k vyhlídce Českého ráje. Doslova o pár metrů dál nás čekala Šlikova vyhlídka, odkud jsme viděli podobný obrázek jako na Všetečkově vyhlídce, ale navíc jsme ještě spatřili vyhlídku Míru. Po chvilce jsme posledním vyhlídku na našem okruhu opustili a pak jsme sestoupili dolů k ústí Císařské chodby a vrátili se známou cestou zpět k Turistické chatě. Pomalu jsme došli k autu, kterým jsme odjeli do Prachova, kde jsme navštívili zdejší muzeum přírody.

Otevírací doba

Duben - Říjen Po - Ne 8:00 - 18:00

Vstupné

Plné vstupné: 60,00 CZK

Studenti: 30,00 CZK

Senioři: 30,00 CZK

Děti: 30,00 CZK

Seznam vyhlídek Prachovských skal:

• 1. Vyhlídka Křížkovského sboru
• 2. Hakenova vyhlídka
• 3. Rumcajsova vyhlídka
• 4. Hlaholská vyhlídka
• 5. Vyhlídka Míru
• 6. Vyhlídka Českého ráje
• 7. Všetečkova vyhlídka
• 8. Šlikova vyhlídka
• 9. Pechova vyhlídka
• 10. Šikmá věž - Vítkova vyhlídka
• 11. Ervínův hrad
• 12. Skautská vyhlídka
• 13. Seifertova vyhlídka
• 14. Lepařova vyhlídka
• Parkovné (za celý den):
• osobní automobil 60,- Kč
• autobus 200,- Kč
• karavan 100,-Kč
• motocykl 30,- Kč
• http://www.interregion.cz/turistika/prachovske_skaly/prachovske_skaly.htm

Parádní výlet pro pěší i cyklisty. Snad se tam ještě dostanu i s kolem...

Prachovské skály jsou skutečně rájem! Za jeden den se nedá všechno obejít. Popíši svůj loňský výlet.

Jela jsem z Prahy vlakem přes Nymburk a Jičín do Jinolic. Odtud už pěšky. Dva kilometry jsem šla k jinolickým rybníkům, tady jsme před 22 lety stanovali. Dalších 1,5 km se jde do skal. U vchodu je výběr tras.

Šla jsem po modré značce k Šikmé věži, po červené k pamětní desce Vojtěcha Náprstka, který byl mezi prvními objeviteli krás Českého ráje. Po zelené jsem chodila nahoru a dolů skalami přes vyhlídky Míru, Hlaholská, Rumcajsova, Hakenova a Všetečkova.

Vyšla jsem ven ze skal a po obědě se vrátila zpět na rozcestí. Šla jsem po červené Císařskou chodbou a přes Křížkovského vyhlídku ke vchodu, kde jsem začínala.

Stejně jsem se vrátila na nádraží do Jinolic. Nestihla jsem vše, co jsem chtěla vidět, ušla 18 kilometrů. Dala jsem si závazek, že musím co nejdřív, ne zase za 22 let, cesty a okruhy dodělat!