Pozlovice - hřbitov u kostela sv.Martina

V minulosti bývaly Pozlovice až do příchodu rodu Serenyiů mnohem známější jak blízké Luhačovice. V kronikách je ves Pozlovice poprvé vzpomínána roku 1412, kdy patřila majitelce světlovského panství – Elišce ze Šternberka. Dnes zástavba obce na jedné straně plynule přechází do té luhačovické a druhý konec obce zase do kotlinovitého úzávěru údolí. Jeho malebnost navozuje představu jakéhosi zapomenutého království, jen to panovnické sídlo tady chybí. Tento nedostatek je velmi působivě nahrazen kulisou velkého kostela zbudovaného na dominantním návrší nad obcí. I ten hrad (ale ne královský) tu poblíž stával. Jmenoval se Starý Světlov a jeho zbytky se ukrývají na kuželovitém kopci pod příkrovem lesa nad sousední dědinkou Podhradí. V místech dnešního sakrálního kamenného skvostu dříve stával jen dřevěný katolický kostelík a fara. V době husitských válek se na zdejší velké farnosti, do níž spadaly i tehdy maličké a naprosto bezvýznamné Luhačovice, usadili kališníci, později je vystřídali luteráni a ke katolické víře se zdejší obyvatelstvo vrátilo až o mnoho let později. Pány nového luhačovického panství se stal rod Serenyiů, který se později významně zasloužil o rozkvět lázní.

 

 

Pozlovice byly odsunuty na vedlejší kolej, ale Léta Páně 1642 se mohly radovat z nového kamenného renesančního kostela, na jehož stavbu penízky věnoval Pavel Serenyi. Zdi chrámu pak více jak dvacet let radostně pozorovaly okolní krajinu a poté byly svědkem pustošivého nájezdu Turků a Tatarů. Ten byl naprosto fatální, neboť za něj kostel, fara a celá vesnice vyhořely. Nedlouho poté kraj zaplavila další ničivá nepřátelská vlna. Tentokrát byli příčinou okolního zmaru kuruci. Teprve po jejich odchodu nastal klid, a když se lidé vzpamatovali ze všech škod, nastala éra pomalého rozkvětu. Někdy v té době byl pozlovický kostel, zasvěcený svatému Martinovi, přestavěn a rozšířen už v barokním slohu.

 

Chrám je obklopen novějším hřbitovem, ohraničeným kamennou zdí. Starý hřbitov se rozkládal i u původního dřevěného kostelíka. Ten nynější je velmi hezky upraven. Kromě náhrobků z nedávné doby jsou tu k vidění i rovy mnohem starší. Na západní zdi chrámu jsou vedle vchodu na hladkých podnožích umístěny čtyři obdélné kamenné deskové náhrobky pocházející z éry renesance.