Kdo alespoň trochu zná
Pardubice, tak mu jméno výše zmíněné osobnosti něco říká, minimálně mu na mysli vytanou Bubeníkovy sady, jež jsou právě s tímto pomníkem úzce spojené. Ale začněme od začátku, abychom i neznalým nastínili to, kým tento člověk byl, alespoň ve zkratce, protože vypsat vše, za co mu
Pardubice vděčí, by se do tohoto článku nevešlo.
Václav Bubeník pocházel ze starodávného měšťanského rodu, jehož příslušníci dříve drželi tzv. Císařský mlýn, v němž se i on 7. srpna 1828 narodil. Vzdělání nabyl na domácích školách a pak ho doplňoval častým cestováním a pilným čtením. Když se v 60. letech 19. století poměry uvolnily, tak si pardubičtí měšťané zvolili poprvé svobodně své zastupitelstvo, radu i starostu, jímž se stal Josef Bubeník, starší bratr Václava Bubeníka. Po jeho náhlé smrti byl 27. ledna 1862 zvolen jeho nástupcem Václav Bubeník, o němž se dodnes tvrdí, že byl odkojen myšlenkami revolučního roku 1848, a to do té míry, že byl ochoten se klidně svého úřadu vzdát, nikdy na něm nelpěl jako na zdroji zisku, nýbrž ho bral za možnost, jak svým spoluobčanům pomoci a
Pardubice ještě více pozvednout a zvelebit. To je vidět již z toho, že když chtěla vláda Antona von Schmerlinga omezit pravomoci samosprávy v roce 1863, odpovědělo městské zastupitelstvo pod jeho vedením a jednohlasně, že se raději vzdá svého úřadu.
Krátce nato byla Václavem Bubeníkem ustavena Měšťanská beseda (12. března 1862) a Hospodářský spolek (26. května 1862), v nichž se v době útisku shromažďovali všichni, kteří se počítali mezi uvědomělé národovce a vlastence. Přičiněním téhož byla založena Občanská záložna (vešla v život 5. ledna 1863), první to česká záložna ve zdejším kraji. Roku 1863 založil TJ Sokol a jako její starosta podepsal 25. září 1868 projev poslanců-deklarantů. Díky jeho umu a píli vyrostla ve městě řada škol i jiných subjektů, např. v roce 1863 vyšší reálka, pro kterou byla v letech 1864-1865 vystavěna nová budova. Za to vše byl roku 1865 zvolen prvním pardubickým okresním starostou. Nejvíce se však osvědčil v tvrdých podmínkách prusko-rakouské války v roce 1866 a zejména po jejím skončení, kdy si dokázal získat úctu i u pruských okupantů. Následně byl vyznamenán rytířským křížem řádu Františka Josefa. Jeho neochvějný postoj a zejména již zmíněná pracovitost a houževnatost se projevily v tom, že jako starosta města strávil roky 1862-1867 a 1874-1879 a jako starosta okresního zastupitelstva léta 1865-1872 a 1875-1878. Vedle toho stál v čele pardubického hospodářského spolku, záložny, Měšťanské besedy, spolku divadelních ochotníků, byl protektorem dívčího pěveckého spolku "Ludmily", místopředsedou spolku pro podporování studujících, správním radou spolkového cukrovaru a členem všech pardubických vlasteneckých spolků a korporací.
Když 27. května 1879 zemřel, byl o 3 dny později pohřben na starém hřbitově u sv. Jana, kde byl na jeho hrobě 28. září 1881 slavnostně vysvěcen žulový obelisk. V 10.00 hod. byly odslouženy služby Boží v děkanském chrámu. Po jejich skončení se odebraly městské cechy s prapory a duchovenstvo ke hřbitovu. Za nimi v 11.00 hod. vyrazil průvod z městské radnice, jenž byl složen z místních spolků a korporací. Na hřbitově se následně seřadili kolem pomníku příbuzní zesnulého, poté deputace korporací a spolků, praporečníci a nosiči věnců. Poté následoval sbor, který přednesly pěvecké spolky "Ludmila" a "Pernštýn", církevní obřady svěcení, slavnostní řeč, opět slavnostní sbor a věnčením pomníku byla slavnost ukončena.
Jak pomník původně vypadal, tak to nám přináší č. 1 "Urbánkova věstníku bibliografického" z téhož roku: "Bubeníkův pomník na Pardubickém hřbitově v ceně 3000 zl. stojí skoro u prostřed hřbitova a ční svou výškou nad ostatní pomníky všecky. Sestává ze čtyřbokého, malou pyramidkou korunovaného obelisku, který spočívá na širším podstavci. Šest menších, řetězem spjatých sloupců, kteréž budou prý ozdobeny vásami, objímá hrobku rodinnou. V čele pomníku k městu obráceného čteme následující nápis: "Zde v Pánu odpočívá Vácslav Bubeník, rytíř řádu Františka Josefa I., starosta král. města
Pardubic, duše spolků zdejších, vzorný občan, národovec, lidumil a přítel mládeže, choť laskavý. Narozen dne 7. srpna 1828. Zemřel dne 27. května 1879." Pomník dodala kamenická dílna J. Uzla v Praze. Stesán jest z hrubozrné konopišťské žuly."
Po zrušení hřbitova a přeměně v sad (náhrobní desky vsazeny zevně do zdi kostela) zůstaly jeho ostatky pochovány u starého kostelíka a ponechán tu byl rovněž jeho náhrobek. Ten byl později přenesen ke vstupu do v letech 1879-1880 založených Bubeníkových sadů (ohledně doby, kdy se tak stalo, přicházejí prameny s různými obdobími - od roku 1904 až do doby po roce 1918, což by potvrzoval citát ze Sakařových "Dějin
Pardubic nad Labem. Dílu IV., část 1. Místopis starých Pardubic": "Pomník V. Bubeníka, slovutného starosty pardubského († 1879), v středu hřbitova uložený, přenesen byl v nedávném čase do "Sadů Bubeníkových." (Matriky; Kniha závětí l. c.; Kablík; Jana a Václava Diviše "Studie rodopisné města Pardubic" l. c."; protože uvedená kniha byla vydána roku 1928, tak někteří myslí, že k přemístění pomníku došlo v témže roce), kde byl opatřen deskou s nápisem: "Bubeníkovy sady". 19. srpna 1927 byly rovněž ostatky Václava Bubeníka a jeho manželky uloženy do nové hrobky na novém hřbitově v Jesničánkách (viz
http://www.pardubickyslavin.cz/index.php/property/bubenik-vaclav/). Na tomto pietním aktu, jehož se zúčastnila většina zdejších spolků, úřadů i příbuzných zesnulého, promluvil jménem města a přijal v opatrování hrob i s pozůstatky nebožtíka bývalého purkmistra náměstek starosty Rudolf Jičínský a následně ředitel František K. Potěšil promluvil o jeho životě a působení. Po přejmenování Bubeníkových sadů na Sady pionýrů v roce 1961 byl z obelisku odstraněn oválný medailon s portrétem Václava Bubeníka od sochaře Tomáše Seidana a rovněž deska s nápisem: "Bubeníkovy sady".
Medailon s Bubeníkovým portrétem byl obnoven až po více než 20 letech, a to až v souvislosti s úpravou pomníku, jež byla realizována jako reakce na článek Miroslava Klimpla "Dočká se pomník správného data? (Historie pomníku starosty Václava Bubeníka, nar. 7.8.1828, zemř. 27.5.1879.)", který vyšel v "Záři" 8. září 1989. 25. října 1989 byla totiž na pomníku opravena do té doby chybná data a před pomníkem upraven keřovitý porost, aby byla data čitelná. Jinou renovací, očištěním a změnou písma prošel pomník roku 2005 (viz
https://pardubice.eu/pomnik-vaclava-bubenika) a další jeho obnova byla schválena o 10 let později. Díky vzorné péči tak vypadá tento pomník tak, jako kdyby vznikl teprve nedávno. Což je přinejmenším skvělé, že se stále vzpomíná na ty, co udělali
Pardubice tím, čím dnes jsou!