Poběžovice - Ronštejn

Poběžovice, někdy Ronštejn, nebo Ronšperk, je městečko na úpatí Českého lesa, přibližně 15 km od Domažlic. První zmínka o místě je již v roce1359, poběžovická tvrz je zmiňována v roce 1419. V roce 1429 byly Poběžovice povýšeny na městečko. Město významně zvelebil Dobrohost z Ronšperka, který nechal postavit pozdně gotický hrad, kostel, zřídil opevnění. Městu vymohl soudní právo, městský znak a pečeť. Tento tvořivý otec však měl nezdárného syna, který se stal „zemským škůdcem“, protože přepadal kupecké karavany. Jeho hrady byly proto dobyty a pobořeny. Potom se vystřídalo několik majitelů, jako Albrecht z Gutštejna, nebo Švamberkové, kteří byli protestanti. Vdova po posledním Švamberkovi jako protestantka musela s 8 dětmi panství opustit po Bílé hoře.

Od roku 1682 vlastní panství Matyáš Bohumír Wunschwitz, který věřil, že ho Jan Nepomucký dostal zázrakem z tureckého zajetí. Na jeho přání zhotovil sochař Jan Brokoff dřevěný model tohoto světce. Tento model se stal později vzorem pro řadu dalších soch Jana Nepomuckého. Bronzová socha odlitá v Německu je dodnes umístěna na Karlově mostě. Kamenná socha Nepomuckého, pravděpodobně také od Brokoffa, je stále umístěna na náměstí v Poběžovicích.

Roku 1846 kupují Poběžovice příslušníci severobrabantského rodu Coudenhove. Jindřich Jan Maria Coudenhove byl císařským velvyslancem v Japonsku. Odtud si v roce 1896 přivezl Mitsuko, dceru japonského starožitníka Mitsu Aoyamu (někde se uvádí japonská princezna), s kterou se oženil, a měli 7 dětí. Jejich prvorozený syn žil na zámku až do roku 1945. Druhý syn, Richard Nicolas Coudenhove-Kalergi, vstoupil do dějin jako zakladatel myšlenky sjednocené Evropy. Roku 1923 napsal knihu Panevropa, která usilovala o sjednocení evropských států (budoucí Evropská unie), přátelil se s T. G. Masarykem i E. Benešem. Byl spoluzakladatelem a prvním prezidentem Panevropské unie.

Město těžce postihla 2 sv. válka. Nejdřív museli odejít čeští obyvatelé, místní židé byli vyhlazeni. Po válce bylo odsunuto německé obyvatelstvo. Město se postupně doosídlovalo českým a slovenským obyvatelstvem. Svou roli sehrála i blízkost hranic, takže část obyvatel tvořili vojáci.

Zámek tvoří dvoupatrové budovy seskupené kolem čtvercového nádvoří. Zdivo pochází většinou z gotického vodního hradu, fasády jsou již barokní. Vnitřní vybavení si částečně odvezla americká armáda, zbytek byl rozkraden. Po odchodu Pohraniční stráže v roce 1960 nebylo pro zámek využití a zámek postupně chátral. Vážně se uvažovalo o jeho demolici. Po roce 1989 se však zámek postupně opravuje a bude využíván městem. Stav v roce2013 je zřejmý z fotografií. Z pozůstalosti hraběnky Mitsuko Coudenhove-Kalegri byla v Horšovském Týnu vytvořena stálá expozice.