Pisa – Síň fresek a Buonamico Buffalmacco (Salone degli affreschi)

Síň nebo sál fresek je jednou z nejzajímavějších – byť provizorně zřízených – prostor, které jsou součástí hřbitova Campo Santo, nacházejícího se na nejkrásnějším náměstí světa, tedy Piazza dei Miracoli v Pise. V tomto sále jsou soustředěny fresky významného florentského malíře Buonamica Buffalmacca, které pro zdejší bratry dominikány namaloval v letech 1336 až 1341. Jedná se přitom o sérii tří fresek, a to „Triumf Smrti“, „Théby“ a „Poslední soud a Peklo“. Restaurování těchto fresek, jejichž rozměry byly od počátku limitovány výškou ambitových zdí, bylo zahájeno v roce 2011. Do Sálu fresek byly ze zdí hřbitovního ambitu sejmuté malby umístěny již na konci 50. let minulého století. a nejpozději v roce 2018 by měly být umístěny na své původní místo. Restaurace fresek byla velmi nákladná a byli jí pověřeni mistři, kteří podobnou práci skvěle odvedli již při obnově Sixtinské kaple. Na původní stěny byly mezitím instalovány „topné panely“ z materiálů používaných v letectví. Díky tomu by již nedocházelo ke kondenzaci a poškozování fresek. Navíc restaurování přinese oživení barev a zlepšení celkové „čitelnosti“ fresek.

Fresky se ve speciálně klimatizovaném sále pravidelně „točí“, protože je vždy některá z nich právě v rukou restaurátorů. Při jejich popisu začněme tou nejslavnější a nejreprezentativnější, tedy Triumfem Smrti (Trionfo della Morte¨), který je 5,6 metru vysoký a 15 m dlouhý. Nejzachovalejší plochy fresky jsou ty horní, zejména bitva mezi anděly a démony, a obě scény po stranách. Téma Triumf smrti se vztahuje ke konci světa a tento obraz je silně sugestivní, i když je celá scéna „roztříštěna“ do několika obrazů. Mezi nimi jsou dámy a pánové, chystající se na lov, setkání trojice živých se třemi mrtvými (mrtvé představují tři hnijící mrtvoly v rakvích). Více vpravo vidíme Boží hněv a bitvu mezi anděly a démony, kteří se rozhodli vyrvat duše z těl mrtvých. Duše jsou zobrazeny jako malé dětí, vycházející z úst lidí. Samotná Smrt je zobrazena dole uprostřed, s kosou a netopýřími křídly. Pod Smrtí se nachází množství lidí, včetně papežů, císařů, královen, rolníků i žebráků, čímž je dokumentován fakt, že před smrtí jsou si všichni rovni. Obraz nabízí také hlavy monstrózních ďáblů a je považován za impozantní Memento mori.

V levém horním rohu se mezi skalními útesy nacházejí čtyři poustevníci u kostela. Mají symbolizovat aktivní, ale klidný, život ve víře a obklopují je zástupci přírody, jako např. bažant nebo zajíc. V pravém dolním rohu narazíme na scénu, která je typickou ukázkou tehdejších temat gotické malby. Vidíme zde desítku mladých mužů a žen, kteří sedí na louce s květinami, ve stínu voňavých pomerančovníků, a za zvuků hudby se těší na bezstarostný život, osvětlovaný pochodněmi poletujících andělů. Smrt už k nim ale obrací svou kosu a připomíná jim tak osud, který je pro ně připraven a který je nemine.

Následují Théby (Tebaide), tedy Buffalmaccova freska o rozměrech 6,1 x 15,6 metru. Zobrazuje svaté poustevníky z Théb a je nejstarší freskou z celé série. Současně je také zřejmě freskou nejvíce poškozenou, zejména co se barev týče. Celý zobrazený výjev má být protikladem k životu marnivých a hříšných pisánských šlechticů, zobrazených v Triumfu Smrti. Freska nás zavede mezi pouštní Hory, kde žili - coby poustevníci - světci jako sv. Antonín Veliký, sv. Pavel Poustevník nebo Panna Marie Egyptská. Mezi zde zobrazenými scénami ze života těchto poustevníků je asi nejznámější moment, kdy sv. Antonín zahání démona v podobě krásné ženy.

Závěrečnou částí této „trilogie“ je Poslední soud a Peklo (Giudizio finale e Inferno). Tato dvojfreska je 6 m vysoká a 8,6 resp. 7 metrů dlouhá. Zobrazuje oblíbené téma gotického umění, tedy Krista jako soudce, nebeský Jeruzalém a armádu svatých. Předpokládá se, že toto dílo s prvky silné ikonografické originality dokazuje, že jeho autor – tedy Buffalmacco – se již zcela vymanil z vlivu Giottova stylu, ale současně inspiroval Michelangelovu práci v Sixtinské kapli. Je přitom zajímavé, že na hřbitovní fresce soudí společně Kristus s Pannou Marií, přičemž Maruška zaujímá postoj milosrdenství. Na bocích soudu jsou apoštolové a nad nimi andělé, nesoucí v rukou symboly Ukřižování. Ve spodní části můžeme v centru města vidět sv. Michaela Archanděla, jak s mečem v pravé ruce třídí duše. Mrtví vstávají z hrobů na náměstí a jeden z nich, stojící na straně spravedlivých, je za vlasy táhne mezi zatracené; Naopak, na levé straně „obrazu“ archanděl Michael propouští omylem zatraceného. Vidět zde můžeme také krále Šalamouna.

Buffalmaccův věhlas musel ve své době narůstat geometrickou řadou hned poté, co se vedle Posledního soudu objevilo hrůzné Peklo, v jehož středu stojí gigantická postava vládce Lucifera, který je zde zobrazen dvakrát větší, než je Kristus soudící. Tříhlavý Lucifer (obě boční hlavy jsou však jen stěží rozeznatelné) je zde šílencem se strašlivými tesáky, monstrem polykajícím zatracené, kteří jsou krutě mučeni podle toho, který ze sedmi smrtelných hříchů spáchali. Zde můžeme vyčíst jasnou inspiraci Danteho Božskou komedií. Nechybí ani velryba, která polkla Jonáše nebo další prorok, Mohammed. Tenkrát ještě jeho zpodobnění nikomu nevadilo …