Pisa – Rytířské náměstí (Piazza dei Cavalieri)

Náměstí Piazza dei Cavalieri je druhým nejslavnějším náměstím v Pise, kde jej předběhlo jen nedostižné katedrální Náměstí zázraků. Přesto je pro mnohé návštěvníky i obyvatele města místem, které může svému slavnějšímu „sourozenci” minimálně směle konkurovat. Navíc je pro Toskánsko náměstím bezpochyby mnohem typičtějším a pozoruhodných pamětihodností se zde nachází tolik, že se běžný turista nestačí otáčet a připomíná takonoho legendárního holuba na báni. Nebo rotující kedluben …

Piazza dei Cavalieri je vlastně protipólem náměstí Piazza del Duomo, které bylo od počátku vnímáno jako ukázka moci církevní. Zde totiž vládla moc světská, kterou v 16. století představoval jak velkovévoda Cosimo I. Medićejský, tak jím založený toskánský Řád rytířů sv. Štěpána. A jejich hlavní budova, tedy Rytířský palác neboli Carovana, je dnes sídlem vzdělávací instituce Scuola Normale di Pisa, což je součást zdejší university. A také hlavní dominantou celého náměstí.

To je jistě zajímavé už svým historickým významem. Jedná se totiž o skutečné politické srdce středověké Pisy a místo, které bylo ve starověku římským fórem. Místo, kde vždy probíhaly vášnivé diskuze i bouřlivé oslavy. Místo, které se původně jmenovalo Náměstí sedmi ulic (Piazza delle Sette Vie) a které se v roce 1140 stalo centrem města, obklopeným významnými budovami a kostely. Sidlily zde soudy, ale také Rada starších, Kapitán lidu a později i starosta. Poté již končí klasický středověk a o slovo se hlásí renesance.

V roce 1558 je tak zahájena komplexní proměna náměstí, a to podle rozhodnutí florentského velkovédy Cosima I. Medicejského, který v té době potřeboval sídlo pro „svůj“ nově založený Řád rytířů sv. Štěpána papeže a mučeníka (řád byl schválen papežem v roce 1562). Jako architekt byl přizván Giorgio Vasari, který chtěl hlavně podobu celého náměstí elegantně sjednotit. Jako první přišla na řadu monumentální Karavana, tedy Palazzo della Carovana. V letech 1562 až 1564 dostala hlavní dominanta náměstí sgrafitovou fasádu a dva výklenky s bustami toskánských velkovévodů. Jedná se o jeden z klenotů města, jehož součástí jsou stále části původní středověké budovy. Před palácem byla v roce 1596 vztyčena socha Cosima I. de Medici, kterou vytvořil manýristický sochař Pietro Francavilla.

Po Palazzo della Carovana následoval kostel sv. Štěpána, tedy Santo Stefano dei Cavalieri. Stavba z let 1565 až 1569 byla určena k výhradnímu užívání řádovým rytířům. Vasari při této stavbě použil jako inspiraci zbořený starý kostel San Sebastiano. Průčelí sv. Štěpána bylo postaveno podle návrhu syna Cosima I., tedy Giovanního de Medici. Možná mu prý trošku pomohl i jeho přítel Bernardo Buontalenti. V následujícím století byl jeho interiér vyzdoben vzácnými obrazy největších mistrů 17. století. Přestavěn byl také rohový kostel San Rocco, který se nakonec stal kolejí studentů zdejší university. Dnes je tento kostel zvenku nenápadným domem, uvnitř však zůstala zachována příjemná modlitebna.

Další dominantou tohoto náměstí je krásný Hodinový palác (Palazzo dell'Orologio), který vznikl v prvním desetiletí 17. století spojením a přestavbou dvou středovkých domů. Z té doby pochází také fresková výzdoba, zvonice se na paláci objevila až v roce 1696. I další paláce na náměstí Piazza dei Cavalieri vznikly většinou na přelomu 16. a 17. století spojením několika starších objektů a jejich historie je spojována se stavem rytířským. Jedná se zejména o Palazzo del Collegio Puteano (současnou budovu vysoké školy zdobí nadále fresky z počátku 17. století), střízlivý kanovnický dům Canonica z roku 1566 nebo soudní budovu tzv. Rady dvanácti (Palazzo del Consiglio dei Dodici), což je půvabná – a nepříliš známá - budova, která svého času byla i městskou radnicí..

Piazza dei Cavalieri zůstává i nadále jedním z nejkrásnějších náměstí v Itálii; místem, kterému vládnou - rukou společnou a nerozdílnou - harmonie a elegance.