Pěstování rýže na Náchodsku v 16. století

V současné době má téměř každý člověk spojeno pěstování rýže pouze s asijskou kuchyní, a tudíž si myslí, že se pěstovala pouze zde a během novověku se rozšířila i do dalších míst o obdobném klimatu, ale opak je pravdou, neboť do Evropy se měla dostat již s vojsky Alexandra Makedonského, možná dokonce i dříve a v antickém Římě se stala vyhledávanou pochoutkou.

To však není tak velkým překvapením pro mnohé, jako zmínka o tom, že se rýže pěstovala dříve i u nás. A nejde jen o nápad Marka Chiappona z roku 1805, jenž se dotýkal setí rýže v Čechách a byl podpořen některými činovníky C. k. vlastenecko hospodářské společnosti v Čechách, jejíhož zřízení se týkal dvorský dekret z 23. června 1767, ale plán jejího založení byl podán k nejvyššímu stvrzení až 6. července 1769 a k němu došlo teprve nejvyšším dekretem ze 6. listopadu téhož roku, natož o pokusy o pěstování rýže na Moravě v polovině 19. století (např. v letech 1840-1848 v Blansku pánem z Reichenbachu či téhož času v Rájci) nebo na Slovensku na přelomu 40. a 50. let 20. století, jež je spojeno zejména se Žitným ostrovem.

Údiv ale vyvolává to, že se pokusy o pěstování rýže objevily rovněž na východě Čech, a to na přelomu 15. a 16. století, neboť zdejší šlechta si byla vědoma vyššího výnosu rýže oproti jiným obilovinám, a tak se pokusila využít bahnitá dna zdejších řek i rybníků k pěstování této plodiny, díky níž byly zužitkovány i jinak k ničemu vhodné nánosy kalů. Nejvýraznějším z nich se stal Albrecht ze Smiřic a na Náchodě a prapůvod těchto pokusů můžeme hledat v Itálii, odkud se zvěsti o tom rozšířily i k nám.

Při svém pátrání o jakékoliv zmínce o pěstování rýže v našem kraji jsem náhodou narazil na kratičký článek J. V. Hrašeho, který vyšel ve „Vesmíru“ 15. listopadu 1893 a je jedním z dokladů o pěstění této plodiny v našich zeměpisných šířkách:

„Pěstování rýže v XVI. věku v Náchodě. V XVI. věku pěstovalo se v Náchodě mnohem více zeleniny, než se pěstuje poměrně dnes. Mrkev a cibule sela se na polích vedle zelí, konopí, prosa a rýže. Toho dokladův velmi mnoho. Prokop mydlář, prodávaje r. 1561. svůj dvůr Hubkovský na Hradeckém, čili Krajském předměstí č. 205 Faltymu Mainclovi z Bystřice v Kladsku (Habelschwert), vymiňuje si na poli mrkve jeden záhon, cibule půl druhého záhonu, zelí dva záhony. A když Martin Klor, též Němec z Bystřice, koupil téhož roku od pana Hanuše Brodicského z Brodějovic dvůr Mazánkovský „řečený na Plhově“, musil mu nechati „zelí, které jest mezi reýží“ a konopím 3 záhony a týž Klor obdržel při téže koupi přídavkem „reyzie co je koliw sety a „zely, který je mezi reyzií a konopím 3 záhony1). Pěstovala se tedy rýže výhradně ve vlhkých půdách plhovských. Jak dlouho se asi pěstovala a jaký byl výsledek tohoto pěstování, toho nemáme dalších dokladů, zdá se nám však, že to byl pouhý pokus, který brzy byl odložen. Že s rejží též proso se pěstovalo, o tom svědčí tento zápis z r. 1562: Petr Stuchlého, prodávaje svůj statek Janovi Janákovi, přidává mu ještě „cibule dva záhony, mrkve polovici, máku polovici, „prosa“ polovici a řepového semena polovici2).

J. V. Hraše.

1) Archiv města Náchoda Kn. IV. 62. 2) Tamže E. VII.“

K výše zmíněným slovům bych dodal to, že s pěstováním rýže se přestalo nejspíše ještě v témže století, neboť tehdy zasáhla východ Čech častá a pravidelně se opakující sucha, a tudíž se nemohlo úspěšně pokračovat v rozvoji tohoto odvětví rostlinné výroby, neboť z úrody nebylo prakticky nic. Navíc většina evropských vlád ke konci 16. století zakázala setí rýže z toho důvodu, že podle ní byla pramenem všech nakažlivých chorob, které tehdy ve velkém zuřily na jihu Evropy a tímto názorem se řídili i na rakouském císařském dvoře. Na závěr ještě dodejme, že vedle klasické rýže se pěstovala i tzv. česká rýže, což byla chudobná obilnina, jíž dnes známe spíše jako plevel, a to pod jménem rosička krvavá. Právě jí se týká položka ohledně sekání a vázání rýže v účtech hostivařského dvora u Prahy z roku 1596.

Pěstování rýže na Náchodsku v 16. století na mapě