Pelhřimov - městské brány (Jihlavská, Rynárecká a Solní)

Více než šestnáctitisícové okresní město Pelhřimov se nachází v údolí říčky Bělé, v jihočeské části Vysočiny. Pro toho, kdo zná jen zdejší veleslavné – a nikdy neexistující – krematorium, bude setkání s ním pravděpodobně velkým překvapením. A překvapením určitě velmi příjemným. Pelhřimov, neboli Pejr, je totiž místem veskrze příjemným a nabízí svým návštěvníkům neuvěřitelné množství historických památek i jiných pozoruhodností. Například dvě dochované městské brány, pocházející z období, kdy se v českých zemích dohadovaly dvě dámy – tedy pozdní gotika a raná renesance – o tom, kdo že by měl napříště vládnout podobě nově vznikajících staveb. A jak se dozvíme z následujících řádků, v pelhřimovském případě to neskončí jen u těch bran dvou, které jsou - celkem nepřekvapivě – označovány jako Dolní a Horní …

Dolní brána, nazývána rovněž Jihlavská, je zřejmě nejznámější, a to hlavně díky tomu, že v ní od roku 1994 sídlí známé pelhřimovské Muzeum rekordů a kuriozit. Brána byla postavena v 16. století jako pětipatrová hranolovitá stavba, dosahující výšky 35 metrů. Na tomto místě však stála městské brána podstatně dříve, protože Dolní brána je poprvé písemně zmiňována v letech 1445 a 1459. Hradební opevnění královského města Pelhřimov bylo totiž prolomeno dvěma branami se zdvihacími mosty již ke konci husitských válek. Současná Dolní (Jihlavská) brána byla vystavěna až v roce 1554. Stalo se tak současně s Horní (Rynáreckou) bránou po velkém požáru města. Na počátku 17. století byla dokonce jediným funkčním vstupem do města, protože zbývající tři brány byly z bezpečnostních důvodů zavřeny. V té době byla zvýšena o jedno patro a snad také opatřena dřevěným Ochozem. Ve II. polovině 18. století (některé informační prameny ovšem hovoří již o konci 17. století) se pak na bráně objevily hodiny, které zhotovil místní hodinář Procházka a které vystřídaly původní časomíru sluneční. Dnes tyto hodiny najdeme v pelhřimovském Muzeu Vysočiny. Před branou bylo postaveno mohutné předbraní a bránu samotnou chránil dřevěný padací most. Stopy po něm zde vidíme i dnes.

Jihlavská brána byla – jako nedílná součást dnes již neexistující severovýchodní části městského opevnění - postavena ve stylu pozdní gotiky, ale ukončuje ji už renesanční římsa,nad níž vystupují dva čtyřboké hodinové ciferníky. Vnitřní prostor jejího průjezdu je 11 metrů dlouhý a téměř 6 m široký. Z ulice na vrchol věžové stavby vede celkem 101 schod. Střecha má středověký čtyřboký stanový tvar a z jejího hřebenu vystupuje osmiboká lucerna s cibulovou bání. Dolní brána původně sloužila jako strážní a hlásná věž, takže ji obýval nejen branný, ale i vojáci, strážící u bran. V horních patrech bývaly později sýpky na obilí a jedno období sloužila stavba jako náhrada za vyhořelou solnici. V letech 1967 až 1968 se v 1. patře nacházel klub divadélka Netopýr. Dnes je ve všech pěti patrech Dolní brány umístěno – již zmíněné – zcela unikátní Muzeum rekordů a kuriozit.

Horní neboli Rynárecká brána tedy původně pochází rovněž z 15. století a svůj název dostala podle toho, že jí procházela jí cesta na Rynárec. Jedná se tedy o jednu ze čtyř původních městských bran, na kterou dokonce navazovala hlavní hradební zeď městského opevnění. I tato stavba doznala jistých změn v polovině 16. století, kdy musela být po požáru nově vybudována, ale hlavních stavebních úprav se dočkala až ve století 17., kdy byl radikálně upraven vzhled střechy brány a její vnější stěna byla ozdobena znakem královského města Pelhřimova. Koncem 17. století zde byly také nainstalovány hodiny. Ciferník těchto hodin je z obou stran ozdoben dvojicí plechových kozlů, kteří se při bití hodin trkají. Horní brána mívala předbraní s menší brankou, k níž přiléhala další brána, tzv. Kolíbka. Tato předsunutá brána byla znovu vystavěna v roce 1584 a ještě v 18. století byl její součástí padací můstek.

Horní bránu najdeme v ulici Jiříka z Poděbrad a byla nově postavena v 16. století na místě starší gotické stavby. Její brankové předbraní bylo zbořeno na konci 19. století. Tato věžovitá stavba, označovaná občas jako jižní, je pouze třípatrová, má stanovou střechu a její interiér je veřejnosti nepřístupný.

Uvedenou dvojici městských bran ještě doplňuje malá brána u zámku. Jmenuje se Solní a slouží vlastně jako průchod zámkem na Masarykovo náměstí.