Palác Občanské záložny v Poděbradech

Když se podíváme od pomníku krále Jiřího z Poděbrad, který se nachází na Jiřího náměstí, severovýchodním směrem k Divadelní ulici, tak na nároží uvidíme dominantní patrový čtyřkřídlový objekt, jenž byl postaven pro Občanskou záložnu v Poděbradech, která byla založena několika uvědomělými místními občany 1. dubna 1861. Výnosem c. k. krajského soudu v Kutné Hoře č. 6 407 ze 7. července 1874 a podle nového zákona č. 60 z 9. dubna 1873 se předělala v zapsané společenstvo s ručením omezeným. Jejím účelem mělo být poskytování úvěrů svým členům, aby jim to pomohlo při provozování jejich živností a hospodářství a vedle toho poskytnout příležitost veřejnosti k ukládání naspořených peněz a ty zhodnocovat úročením. Dosavadní členové měli právo přistoupit k novému společenstvu do 30. listopadu 1874, pokud podepsali nové stanovy, které byly k volnému nahlédnutí v záloženské kanceláři. Zároveň tak nemuseli zaplatit příspěvek do rezervního fondu, jak bylo požadováno po novém členstvu. Kdo je nepodepsal, byl považován za toho, kdo ze záložny vystoupil a vypořádání jeho účtu bylo provedeno podle původních stanov. V té době byl předsedou záložny Josef z Obereignerů a jeho náměstkem Josef Kryšpín.

Za svoji existenci vystřídala záložna řadu umístění. Její výroční valné schůze se zpravidla konaly v sále "U Zeleného stromu", takže častá stěhování a stísněné prostory začaly nutit záložnu, která se stále více rozvíjela, aby si našla mnohem lepší polohu, jíž našla právě na již výše jmenovaném rohu Divadelní ulice a Jiřího náměstí. Původně se v těchto místech nacházela zchátralá radnice, která mnohokrát vyhořela (1621, 1653, 1681), a sousední obecní dům, jenž býval dříve rychtou. Obec však tento areál 25. listopadu 1775 prodala za 3 000 zlatých rýnských eráru, ten ho nechal v roce 1775 zbořit a na místě do náměstí vznikly stáje pro koně a vrátnice, které shořely spolu s dalšími přilehlými objekty roku 1876 a jejich obnova byla značně nejistá vzhledem k nákladům, takže následná oprava skončila spíše ve fázi jakéhosi provizoria, navíc společnou střechou spojující dosavadní samostatnou trojici budov, takže vojenská posádka se sem již nikdy nevrátila. Když byla kasárna roku 1883 zrušena, tak místo se stájemi a vrátnicí zakoupila nejprve obec díky předkupnímu právu a od ní záložna, která nechala vše zbořit a zbudovat základy pro nový reprezentativní objekt, jenž by udával tón centru města nejen v architektonickém smyslu.

Tato budova, za jejíž ideou stojí zejména lékárník a předseda záložny Jan Hellich a vyšla na asi 160 000 K, byla postavena v letech 1897-1898 v neorenesančním slohu podle plánů architekta Karla Huga Kepky, profesora c. k. české průmyslové školy v Brně (1869-1924; viz https://www.archiweb.cz/karel-hugo-kepka), jehož projekt pod heslem "In arte voluptas" byl při veřejné soutěži poctěn 12. července 1897 1. cenou (komise sestávala ze zástupců spolku architektů a inženýrů v Praze - c. k. profesora při vyšší české škole technické Jana Kouly a architekta Jana Bedřicha Vejrycha; členů Jednoty stavitelů v Praze - Františka Schlaffra a Boh. Štěrby, členů výboru záložny - Josefa Fialy a Josefa Jugla, zástupců městské rady - starosty Vojtěcha Hlaváče a radního Vojtěcha Kerharta a dvojice valnou hromadou záložny zvolené - okresního lékaře v Poděbradech MUDr. Bohumila Boučka a c. k. inženýra a přednosty stavebního oddělení v Poděbradech Theodora Procházky). Sochy na průčelí pak vytvořil akademický sochař Milan Havlíček, autorem dvojice alegorických fresek na jižním průčelí byl za honorář 800 zlatých Luděk Marold ve spolupráci s kolegou, akademickým malířem Karlem Raškem a autorem stropu velkého sálu se stal Karel Vítězslav Mašek (1865-1927). Netrvalo však dlouho a došlo již na první změny. Roku 1911 byla nově upravena dvorana objektu, v níž se první akcí stala silvestrovská zábava.

Vznikla tak budova, v jejímž přízemí se nacházely úřadovny záložny, obchody a restaurace, v patře pak byl vedle spolkových místností situován velký reprezentativní sál s estrádou a galerií, z něhož se postupem času stalo centrum veškerého kulturního a společenského života Poděbrad, což bylo podpořeno také mnoha rozličnými akcemi, z nichž můžeme jmenovat výstavu díla malíře Ludvíka Kuby v roce 1904, jež se stala první svého druhu v Poděbradech; stejně tak občasné koncerty místního pěveckého a hudebního spolku "Hlahol" v 1. lázeňské sezóně, která byla zahájena 15. června 1908. Jinak bychom tu později našli i Bio Sokol, na jehož představení lákala reklamní tabule v lázeňském parku, ale nesmíme zapomenout ani na to, že v tomto domě začínalo svoji činnost poděbradské muzeum. Občanská záložna totiž přenechala potřebné místnosti pro jeho činnost zdarma v 2. poschodí v jeho západní části v úrovni půdy západního křídla a pak ještě na půdě. Tyto úpravy též sama zaplatila (3 000 K), takže 23. února 1902 se uskutečnila 1. valná hromada muzea, v jehož čele stanuli: předseda J. Hellich, místopředseda J. Piskáček a tajemník F. Čečetka. K jeho vlastnímu otevření pak došlo 7. července 1903, ale dlouho tu nevydrželo, neboť v roce 1904 se přesunulo do vhodnějších prostor staré školy. Mnohem známější však byla místní restaurace, jež se vyrovnala ostatním podnikům a mnohdy je svou kvalitou nechávala přímo vzadu. Jedním z těch, kdo ji provozoval, byl také restauratér František Bylina, jenž si k ní 1. srpna 1910 přidal ještě obchod zvěřinou. Před 1. světovou válkou se však v domě konaly také odvody na vojenskou službu. Snad z toho důvodu, že páni důstojníci milovali dobré jídlo a pití, alespoň tak říkali pamětníci.

V roce 1930 se přišlo s opravou Maroldových fresek. V meziválečném období pak ještě bylo funkcionalisticky upraveno přízemí, s touto přestavbou se začalo 29. listopadu 1933. V témže roce si zřídilo v sále záložny skrovné jeviště ochotnické sdružení "Tyl". Roku 1935 byl demontován dosavadní závěsný kabel z pošty i se stojanovým rozvodem na budově, aby se náměstí zbavilo přílišného kabeloví ve veřejném prostoru. Jinak část objektu sloužila jako hotel "Záložna", předtím "Občanská záložna". Za německé okupace se záložna přejmenovala na "Bürgerliche Vorschusskasse" a došlo k několika změnám v interiéru objektu. Proměnami prošel též vlastník objektu, když byl znárodněn a dostal se do rukou státu.

V poslední čtvrti 20. století pak byly prováděny různé úpravy a dostavba, které však zůstaly nedokončeny. Poslední velké stavební úpravy byly provedeny v roce 2015, kdy se již 2 roky projednávala případná památková ochrana budovy. 1. března 2017 bylo vydáno rozhodnutí o jejím prohlášení za kulturní památku, jež nabylo účinnosti až 21. prosince téhož roku kvůli nesouhlasu účastníků řízení a rozhodnutí o rozkladem napadeném rozhodnutí ministerstva kultury o prohlášení za kulturní památku z 5. prosince 2017 (viz https://pamatkovykatalog.cz/obcanska-zalozna-2277198). V současné době jsou jeho majiteli Hoang Viet Hung a Do Thi Bich Thao z Prahy, ale využíváno je pouze přízemí. Na závěr ještě dodejme malou zajímavost, a to, že současná budova je postavena mělčeji než ty, které se na jejím místě nacházely, ať již šlo o novověkou radnici, tak o erární chlévy.