Olomouc – Michalský park se sice dnes už jmenuje Bezručovy sady, ale ...

park pod schoďišťovou věží  •  Fotografie (33)  • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (33 fotografií)

Herkulové

Bezručovy sady na podzim

Vstoupit do fotogalerie (33 fotografií)

Cílem tohoto článku rozhodně není zmást laskavého čtenáře a úmyslně ho uvést v omyl, ale spíše připomenout dějiny tohoto pozoruhodného místa a upozornit na fakt, že tento park je také cennou položkou na seznamu našich chráněných kulturních památek. Dokonce položkou, která obsahuje tolik zajímavostí a vzácných „historických maličkostí“, že by to vydalo na malou encyklopedii. A proto je také tato lokalita ve článku zařazena mezi přírodní památky – je totiž určitě něčím podstatně významnějším než jen obyčejným parkem.

Hned na úvod bychom si ještě měli prozradit, že tento přírodní krajinářský park ve své současné podobě – ale o podstatně menší rozloze - vznikl na konci 19. století, původně se jmenoval Michalský, aby byl hned v roce 1905 přejmenován na Schillerovy sady. Ty se roku 1933 změnily na park dr. Miroslava Tyrše a ten zase v roce 1947 na Bezručovy sady. A možná proto, že „to je ten, co proti nám píše ty básničky“, říkají parku domorodci Výpad. Snad je to podle hradebního Michalského výpadu, kterým se dá do parku sestoupit z Michalského návrší (a tomu zase místní říkají Na Hradě, protože zde prý podle legendy pobýval bájný zakladatel města Julius Caesar … jako by Hanákům nestačil Král Ječmínek).

Někdejší Michalský park vznikl z Michalské promenádní aleje v roce 1898 (ona promenáda se datuje rokem 1835 a byla do parku zakomponována) a je celoročně volně přístupný. Je poměrně hodně úzký, protože z jedné strany jej ohraničují městské hradby a z té druhé Mlýnský potok (i když park zasahuje částečně i za něj). Vybudován byl podle návrhu ředitele olomouckých městských sadů Karla Pohla a postupně byl dvakrát rozšiřován – poprvé v roce 1908 a podruhé ve 40. letech minulého století.

Původně se park rozkládal pouze na velmi úzkém pásu mezi dnešním Jihoslovanským mauzoleem a Kosinovou ulicí. V první etapě byl rozšířen východním směrem (zabral pozemky vyhořelého Jakubského mlýna a vedlejší plovárny), v té druhé pak přibyly pozemky mezi Michalskými schody a ulicí Michalské stromořadí, tedy někdejší seminární zahrada a Nietschova kotlárna.

Při návštěvě Bezručových sadů vás pravděpodobně až zaskočí informace o tom, že se jedná o nejmladší ze tří zdejších památkově chráněných parků. Současně však potěší pestrost „nabídky dne“. I když pomineme pár záležitostí z počátku 20. století (hudební altán, dřevěná zvonička), zbytky výstavních pavilonů i – v současnosti různě využívané - kryty CO nebo novodobě obnovený hradební vodopád, zůstane nám toho hodně. Tím nejnápadnějším a nejznámějším je – samozřejmě – nejdelší dochovaný úsek olomouckého hradebního opevnění s různými baštami, brankami, výpady a schodištními věžemi. Tato fortifikace však má na stránkách Turistiky samostatný článek, takže se jí tentokrát věnovat nebudeme. Koneckonců - převážně tereziánské - hradby sice podobu parku jednoznačně spoluvytváří, ale jeho součástí v pravém slova smyslu nejsou.

Na prvním místě tedy zmíníme – v místě někdejšího Jakubského mlýna roku 1965 druhotně umístěné - čtyři barokní sochy Herkulů z roku 1757. Plastiky v životní velikosti nesou vázy, představují čtyři roční období a byly původně zhotoveny pro jezuitský konvikt v Hejčíně. Západně od nich se od roku 1947 nachází plastika znázorňující básnické dílo Petra Bezruče. Jedná se o společnou práci sochařů Doležala, Hořínka, Lenharta a Stárka. V místě, kde se městské hradby prudce stáčejí západním směrem, je umístěno antikizující Jihoslovanské mauzoleum, stavba architekta Huberta Austa z roku 1926.

Po rozsáhlém rozšíření tohoto vysoce atraktivního parku jsou dnes už jeho součástí také plochy na levém břehu Mlýnského potoka, tedy botanická zahrada se Zahradou smyslů. Z pohledu města park začíná pod Arcibiskupským palácem a končí pod Blažejským náměstím (nebo naopak).

Někdejší Michalský park je i ve své dnešní podobě cennou součástí historického okružního systému zeleně kolem městského jádra a jako takový byl v červenci roku 1995 zařazen mezi naše chráněné kulturní památky. Již od dubna roku 1971 je však součástí olomoucké památkové rezervace a v prosinci roku 2000 se také zařadil do nárazníkové zóny statku světového dědictví. A to – prosím – ještě v 19. století do těchto míst vytékal obsah kanalizace vedoucí pod olomouckými ulicemi ...

Autor: markyz63

Další články autora: 3876

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli