Olomouc – městské opevnění

Turistické cíle • Pevnost, opevnění

hradby a Michalský výpad • Fotografie (40) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (40 fotografií)

hradby v Bezručových sadech

Terezská brána

Vstoupit do fotogalerie (40 fotografií)

Přesto, že se i v Olomouci používá spíše výrazu městské hradby, je pro hanáckou metropoli rozhodně výstižnější označení městské opevnění. V zásadě se totiž jedná o poměrně složitý – byť místy jen fragmentově dochovaný – systém tvořený nejen hradební zdí s baštami, ale také různými fortifikačními stavbami jako jsou např. bastiony, brány, kasematy, valy, schodištní věže a svým způsobem i kasárenské objekty. Forty už byly spíše záležitostí předměstskou.

Zdejší městské opevnění se postupně vyvíjelo téměř celé tisíciletí (bohužel o mnoho rychleji pak „zaniklo“) a v podstatě z Olomouce postupně vytvořilo nedobytnou uzavřenou citadelu, která prý měla v průměru téměř 10 km. Tehdy se psalo 19. století a ještě v tomtéž století byla fortifikace tohoto typu shledána pro moderní dobu zbytečnou. S její likvidací se tak započalo přibližně čtyři desetiletí před zahájením I. světové války.

Přesto je však asi nepřekvapivé, že jen projít a zdokumentovat vše, co nám do dnešních dnů z převážně barokního městského opevnění v Olomouci zbylo, by znamenalo pro autora článku alespoň týdenní pobyt a pro čtenáře min. 15 až 20 stran textu ve formátu A4. Takže následující řádky budou „jen“ takovým „malým“, postupně vznikajícím, výběrem z výběru.

I pro větší příznivce tohoto typu památek bude zřejmě dostačující, když si prohlédnou to nejzásadnější v centru města. I tak jsou zde občas k vidění věci, o kterých mnohdy nemají tušení ani místní. Jedná se zejména o notoricky známý úsek hradeb procházející Bezručovými sady, o hradby pod olomouckou katedrálou (park Pod Dómem), o Terezskou bránu na Palachově náměstí a hradby s baštami na Studentské ulici. Zajímavé věci jsou k vidění také v ulicích Koželužská, Sokolská nebo Pekární i na Václavském náměstí. A vynechat nelze ani nejtěsnější okolí bulváru známého jako třída Svobody. Ve finále by se různých „adres“ našlo hodně přes deset ...

V každém případě se dá říct, že zde před sebou máme poměrně rozsáhlý soubor dochovaných úseků hradebních zdí, bašt, bran a kasemat po obvodu historického jádra města, navíc s jednou kompletně zachovanou bránou, pojmenovanou po císařovně Marii Terezii. A jistě nepochybíme, pokud označíme olomoucké hradební opevnění za významnou barokní památku pocházející z 18. století. Navíc je třeba přiznat, že zde najdeme úseky o století starší a některé fragmenty hradeb dokonce pamatují středověk. Na druhou stranu zde docházelo k významným stavebním zásahům i v 19. a 20. století.

Olomoucký hradební systém s fortifikačními stavbami patří mezi naše cenné kulturní památky již od roku 1958 a od roku 1971 je také součástí zdejší památkové rezervace. V roce 2000 byl také začleněn do tzv. nárazníkové zóny statku světového dědictví.

Předchozími řádky, samozřejmě, olomoucké opevnění odbýt nelze, a tak si ještě pár důležitých informací doplníme.

Slavná barokně - klasicistní Terezská brána z roku 1752 (arch, Pierre Bechade de Rochepine) je sice jedinou kompletně dochovanou stavbou tohoto typu v Olomouci, ale zapomenout bychom neměli ani na její předbraní nebo na brány či branky Litovelskou, Židovskou, Cikánskou a Rohelskou. Pravda, ty už se nedochovaly v původní celistvé a funkční podobě, některé byly druhotně přemístěny na jiné místo a občas se jednalo jen o tzv. výpad, ale za pozornost jistě stojí.

Při pátrání po jednotlivých částech olomouckého opevnění je ovšem potřeba připravit se také na neúspěchy. Některé úseky se skrývají na nepřístupných soukromých pozemcích a zbytky středověkých hradeb jsou už většinou záležitostí podzemní. Překvapit může např. také skutečnost, že součástí fortifikace města býval také pevnostní mlýn (dnes působí spíše dojmem bývalé továrny) nebo že zajímavá hradební schodištní věž je záležitostí novodobou.

Na úplný závěr snad ještě pár doplňujících informací:

Dějiny olomouckého opevnění jsou opravdu velmi dlouhé. Vše začalo hradištními valy a přes jednoduché opevnění předrománské a románské (zachována jen část hradního valu a malý fragment hradeb tamtéž), gotické hradby (Předhradí, nad Bezručovými sady, ulice Kačení, Koželužská, Studentská a Zámečnická), i renesančně - barokní fortifikaci dospělo až k barokní bastionové pevnosti (Locatelliho bastion pod hradem). Ta se následně změnila na - v podstatě nedobytnou - citadelu s důmyslným systémem hradeb, valů, bastionů, ravelinů, kurtin a redutových fortů, které ještě doplňovaly – řekou Moravou napájené - hluboké vodní příkopy. Z někdejší tereziánské pevnosti se dochovaly kasematy Vodních kasáren, Terezská brána, zbytek Litovelské brány, zbytky chodeb a fortifikace nad Smetanovými sady, Korunní pevnůstka s prachárnou a strážnicí, Salzerova reduta u řeky Moravy a Tereziánská zbrojnice na Biskupském náměstí. Olomoucká fortová pevnost se zachovala v podobě více než desítky fortů, z nichž přímo ve městě najdeme vlastně jen jeden – Tafelberg.