Norsko je země ležící v severní Evropě. Norsko je království, ke kterému náleží také souostroví Lofoty. Hlavním městem Norska je Oslo. Mezi další turisticky vyhledávaná města patří např.: Bergen jehož památky jsou zapsány na seznam světového dědictví UNESCO nebo Trondheim. Nejvyhledávanější zajímavostí jsou západonorské fjordy. Rozprostírají se od Stavangeru až k Andalsnesu. Jsou doplněny o vodopády, ledovcová jezera, ledovce a okolní jehličnaté lesy.
Obec Stiklestad leží čtyři kilometry východně od města Verdalsøra a na první dobrou by člověk řekl, že je to obec jako každá jiná. Co se tedy odehrálo tak významného u Stiklestadu, že vstoupil do norských dějin? Boj o vládu nad Norskem a smrt krále, který sice nezvítězil v bitvě a přišel tak o korunu, a dokonce i o život, ale nakonec z něho udělali světce.
Stiklestad je poutní místo a významná historická vesnice v Norsku, v kraji Trøndelag, proslulá jako místo bitvy u Stiklestadu dne 29. července roku 1030, kde padl král Olaf II. Haraldsson. Dnes se v blízkosti bojiště nachází kostel Stiklestad a podle mnohých stojí dokonce přesně na místě kde padl Olaf. V obci se každý rok koná divadelní představení Saint Olav Drama, oblíbená rekonstrukce událostí předcházejících historickému boji. Vesnice se také pyšní Národním kulturním centrem, lidovou expozicí se středověkou farmou a nabízí vhled do norského kulturního dědictví a příběhu svatého Olafa.
V 8. století bylo Norsko rozděleno na mnoho malých království, které král Harald Krásnovlasý sjednotil. Po jeho smrti se ale země opět rozdělila a jednotlivý vůdci, jarlové, bojovali o moc. V době následující se formovala severní Evropa, lidsky, politicky i křesťansky. Byla to doba pokračující expanze vikingů a christianizace skandinávských zemí. Moc a sláva vikingů neutichala, jejich dračí lodě byly postrachem na Západě i Východě. Vikingové ale už v té době nebyli pouze lupiči, nýbrž na dobytých územích vládli, občas také pod dohledem Ježíše Krista.
Byl u toho také odvážný a pragmaticky uvažující norský král Olaf II. Haraldsson. Vzdálený potomek prvního norského krále Haralda Krásnovlasého měl impozantní postavu, díky které byl znám jako Olaf Tlustý, nebo Olaf Velký. Cítil se být povolán sjednotit Norsko pod svou vládou. Stejně jako mnoho jeho vrstevníků i Olaf se od mládí účastnil odvážných zámořských akcí, například v Pobaltí, Dánsku či Anglii, kde poprvé zkřížil cestu Knutovi Velikému, jenž usiloval o anglický trůn.
Pod vlivem normanského vévody Roberta přijal Olaf před odjezdem zpět do Norska křest ve městě Rouen. Poté, co vstoupil roku 1015 na norskou půdu, byl zvolen králem Norska. Podařilo se získat podporu pěti malých místních vládců a následně roku 1016 porazil v bitvě svého rivala hraběte Sveinna Hákonarsona, jenž si také dělal nárok na celé Norsko. Následně Olaf II. zlikvidoval moc jarlů na jihu země, podrobil si norské šlechtice a uzavřel mír se švédským králem Olofem Skötkonungem.Podařilo se mu získat větší moc a ovládnout více území, něž kterýkoliv z jeho předchůdců.
To mu ale nestačilo, tak se úspěšně podíval do Dánska a také se zajímal o orknejské jarlovství. Olaf chtěl sjednotit Norsko, posílit královskou moc a také prosadit Kristovu víru. Mnohé z toho vyvolávalo mezi lidmi nespokojenost, navíc vydatně přiživovanou odporem šlechty vůči králově autoritě. Roku 1026 se dostavil také první neúspěch. V bitvě u Helgeå se střetly spojené síly Norska a Švédska s flotilou dánského krále Knuta Velikého. Olafův protivník zvítězil a postupně ovládl Skandinávii včetně Norska. Olaf musel ustoupit a odešel do exilu v Novgorodu na Kyjevské Rusi pod ochranu velkoknížete Jaroslava I. Moudrého. Zdejší velkoknížata byla příbuzensky spjata s mnoha severskými vládci, a proto bylo jen přirozené, že zde nalezlo azyl mnoho norských i švédských králů i válečníků.
Olaf zde shromáždil své věrné a připravoval vojenskou výpravu za znovuzískání královské koruny. Cestou do své země se zdržel ve Švédsku, kde rovněž posílil svou armádu. Mezitím jeho rival Knut odcestoval, jelikož důležitější pro něj byly anglické a dánské záležitosti. Do Norska poslal svého syna Sveina, aby se ujal vlády v zemi. Střet dvou adeptů norské koruny byl neodvratný.
Roku 1030 byl centrem Norska Nidaros, dnešní Trondheim. Kraj okolo něho byl důležitý pro ovládnutí celého království. Stiklestad leží přibližně 80 km od Nidaru na nejzazším konci Trondheimského fjordu, a nakonec to bylo toto místo, kde se Olafova armáda srazila se Sveinovým vojskem.
Olaf s armádou o síle 3600 mužů překročil hory ze Švédska a pochodoval údolím Verdalu k centru království nedaleko ústí Trondheimského fjordu, aby převzal vládu v zemi. Když došel 29. července k usedlosti Stiklestad v místě, kde se bohaté louky svažují k břehům fjordu, střetl se s mnohem početnějším vojskem Sveina Knutssona. Olaf musel čelit značné přesile, jeho odpor byl statečný, ale marný. Olaf v bitvě utržil tři rány; do kolena, do krku a do břicha, jež se mu stala osudnou. V bitevní vřavě byl zatlačen k velkému kameni a zde byl probodnut kopím, které proniklo drátěnou košilí. Těžké zranění utrpěl i Olafův bratr Harald, z bitvy však vyvázl a později se proslavil jako obávaný válečník a norský král.
Po bitvě bylo tělo mrtvého krále odvezeno a tajně pohřbeno v písčitém břehu řeky Nidelva nedaleko Nidaru. Vlády v zemi se ujal Svein společně se svou matkou Ælfgifu, jejich panování se ale stalo velmi brzy značně nepopulárním, a nakonec museli ze země uprchnout. Ti, kteří roku 1030 bojovali proti Olafovi, následně podpořili jeho nemanželského syna Magna I. Dobrotivého, který se stal nejen králem Norska, ale po Knutově smrti roku 1035 také vládcem Dánska.
Rok po bitvě u Stiklestadu bylo tělo mrtvého krále vyzvednuto z tajného hrobu a rakev otevřena. Přítomní však užasli, když spatřili, že jeho tělo je neporušené a vlasy i nehty jsou delší. Olaf, drsný vikinský vládce Norska, byl prohlášen za svatého. Jeho tělo bylo přeneseno do kostela sv. Klementa v Nidaru a zde pohřbeno. Postupně se stal Olaf zosobněním norského křesťanství a ve vrcholném středověku dokonce patronem Norska. Přitom se mu původně hodilo křesťanství, aby posílil svou moc a vliv, což mělo vyústit ve sjednocení Norska. Jeho zásluhy o christianizaci Norska patrně nejsou takové, jaké mu jsou připisovány.
Kolem roku 1070 začal král Olav Kyrre, synovec svatého Olafa, stavět velký kamenný kostel na místě, kde původně stál dřevěný kostel. Když byl kostel roku 1090 dokončen, bylo sem Olafovo tělo přemístěno a uloženo do stříbrného relikviáře za hlavní oltář.
Po luteránské reformaci v roce 1537 byly ostatky světce vyjmuty z relikviáře, který byl následně roztaven na mince. Ostatky svatého Olafa patrně zůstaly někde v katedrále, ale přesné místo odpočinku je neznámo. Dodnes je to nevyřešená záhada. Jediná dochovaná relikvie svatého Olafa, patrně loketní kost se nachází v katedrále sv. Olafa v Oslu.
Většinu informací ohledně života a smrti sv. Olafa nelze ověřit, tudíž se objevují také spekulace, zda se vůbec bitva skutečně odehrála tak, jak se nejčastěji uvádí. Ostatně bitva s téměř 20 000 muži by měla zanechat mnohem více archeologických nálezů, ale ve Stiklestadu se toho moc nenašlo. Dokonce se lze dočíst, že král byl zavražděn, a to buď vlastním lidem nebo se jednalo o přepadení. Ale takové názory nemají moc šancí uspět, jelikož se jedná o svatého a ten přeci nemůže zemřít obyčejnou smrtí, nýbrž ve slavném boji za křesťanství.
*
Při toulkách po Norsku, Švédsku a Finsku jsme viděli mnoho věcí:
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Stiklestad
Půjčovna aut
