Nový Jičín - Lidická ulice

Do tohoto města se zajímavým historickým jádrem jezdíme docela často a rádi. Kromě hlavního rynku, který osobně řadíme k nejhezčím na severní Moravě, nás vždy zaujme i spleť ulic a uliček z něj vycházejících. Jedna z nich se nazývá Lidická. Návštěvníky sice neohromí svou délkou (jen asi 100 m a přitom je její polovina od Masarykova náměstí po ulici Úzkou v podstatě uličkou), ale mimo měšťanských domů ji lemuje také parčík s fontánou a kulisou Žerotínského zámku, naproti němu stojí historizující objekt hotelu a restaurace Praha a velmi atraktivní je i průchod pod věží radnice na hlavní městský rynek.

 

Předchůdcem nynějšího Žerotínského zámku byl opevněný kamenný dům pánů z Kravař. Začátkem šestnáctého století jej nechali Žerotínové přestavět na dosti neobvyklý zámecký objekt na půdorysu písmene „F“, doplněný devíti obrannými věžicemi. Od poloviny 16.století zde sídlili místní konšelé a ve století sedmnáctém se stal sídlem nových pánů v čele s hejtmanem novojičínského jezuitského panství. Po zrušení řádu byl zámek spravován vídeňskou Tereziánskou akademií. Na muzeum se bývalé feudální sídlo změnilo hned po druhé světové válce.

Dnes se honosí názvem Muzeum Novojičínska a návštěvník si v něm může prohlédnout tři stálé expozice: „Žerotínský zámek v proměnách století“, „Ve znaku zavinuté střely“ (historie města) a „Nechte na hlavě“, což je expozice klobouků a jiných pokrývek hlavy, pravděpodobně největší taková na světě.

(My v muzeu byli už několikrát a jeho návštěvu můžeme jen doporučit.)

 

To platí i o secesním interiéru restaurace protějšího Hotelu Praha, kde se dobře vaří a hostům dobře sedí. Původně zde stálo jen to secesní pohostinné zařízení s kavárnou „Heinrichshof.“ Roku 1907 byl k němu dle plánů vídeňských architektů Franze a Huberta Gessnerových přistavěn objekt sloužící jako hotel. Od té doby byl několikrát přestavěn, takže ztratil svůj bývalý historizující lesk, což ale napravila nedávná velkorysá rekonstrukce z roku 2015.

 

Na hlavní městský rynek vede zúžená a velmi romantická část Lidické ulice průchodem v přízemí odstupňované hranolové věže, která je nahoře ukončena vyhlídkovou plošinou a malou věžičkou. Věž je součástí novojičínské radnice, celé viditelné pouze z plochy Masarykova náměstí.

Bývalý měšťanský renesanční dům byl na radnici upraven LP 1681. O 200 let později byla přestavěna do pseudogotické podoby a roku 1930 následovala další úprava, tentokrát v novorenesančním slohu. Odbornící tuto přestavbu hodnotí jako nevydařenou – radnice při ní ztratila svou historickou podobu a stala se toliko pseudoslohovým objektem s nádechem renesance.

Já osobně bych tento počin tak tvrdě neodsuzoval: dvoupatrová budova má docela zajímavé a zdobné průčelí (tři půlkruhové arkády podloubí, v patře balkon nesený na konzolách a plastika od sochaře Arnošta Hubičky)... a i když radnice na rynku působí dojmem „bílé vrány“, o to víc vyniká kontrast mezi ní a okolními historickými domy... a samozřejmě to platí i naopak!