Naučná stezka Malý a Velký Chlum

Turistické cíle • Výletní místa a parky • Chodník, naučná stezka

Po naučné stezce Malý a Velký Chlum jsme kráčeli během jednodenního výletu,který jsme celý strávili v Boskovicích a nejbližším okolí. Autem jsme přijeli do malinkaté obce Huť Svaté Antonie a zaparkovali jsme na návsi u autobusové zastávky. Pak jsme se vydali ulicí po červené značce mezi pěknými domy až na konec silnice, kde jsme narazili na rozcestí Pod Malým Chlumem.

Na tomto rozcestí jsme našli zelenou turistickou značku a také úvodní ceduli naučné stezky. Na tabuli jsme si přečetli, že napravo se nachází Malý Chlum a nalevo ten Velký. Zelená značka oba vrcholy spojovala, ale naučná stezka vedla pouze na ten Malý, který je paradoxně vyšší než sousední vrchol.

Na ceduli jsme si ještě přečetli, že naučná stezka byla slavnostně otevřena 14. dubna 2013. Také jsme se dozvěděli, že se Malému Chlumu říká také Moravský Říp. Další informace na tabuli se vztahovaly k Velkému Chlumu a sochám Stanislava Rolínka na jeho úpatí. K nim jsme se vydali později, jelikož jsme nejdříve zamířili po polní cestě na Malý Chlum.

Cesta nás záhy dovedla do lesa, kde jsme na rozcestí spatřili druhé zastavení naučné stezky. Zde jsme se dozvěděli, že okolí Boskovic a Letovic patří k významným geologickým celkům, které obsahují zkameněliny od prvohor až po čtvrtohory. Prohlédli jsme si obrázky na ceduli a přenesli se tak o několik stovek miliónů let zpět. Po chvilce jsme se však vrátili do současnosti a i když se zde cesty rozbíhaly několika směry, nakonec jsme si vybrali tu správnou a brzy jsme došli do pozoruhodného lomu.

Ocitli jsme se na dně bývalého pískovcového a opukového lomu, kde bychom možná ještě našli nějaké zkameněliny, ale ty nebyly naším cílem. A tak nám druhohorní mlži a ostnokožci zůstali skryti. Bylo tu ovšem moc hezky, dokonce by se tu dalo i posedět na lavičkách pod přístřeškem, ale my jsme pokračovali v cestě dál.

Stezka začala prudce stoupat, což nám ale až tak nevadilo. Pokračovali jsme ve výšlapu po kraji lesa a po pár minutách jsme přišli na pěkné vyhlídkové místo s lavičkou a další tabulí naučné stezky. Nejprve jsme se však vydýchali a kochali se pěkným výhledem do KRAJINY. V dálce prosvítaly fasády domů v blansku, kousek od nás se tyčil Velký Chlum a okolní krajina se vlnila do dálky jako špatně postavená dálnice. Na ceduli jsme se dočetli, jaké rostliny zde rostou a na kterou zvěř či živočichy zde můžeme narazit. Prase divoké jsme naštěstí nepotkali a milá liška obecná byla příliš plachá na to, aby se nám ukázala. Na tabuli nás ještě zaujal křížek s Kristem, ale nedozvěděli jsme se, proč zde byl umístěn.

Po chvilce jsme jali zdolávat další metry stoupání na vrchol Malého Chlumu. Cesta vedla stále lesem a když jej opustila, zase se stočila prudce zpět. Po pár zákrutách jsme se přišli na vrchní okraj lomu a také k pátému a poslednímu zastavení naučné stezky. Přesto jsme ještě nebyli na vrcholové plošině, na které se kdysi nacházelo silně opevněné haltštatské hradiště se vstupní částí vytesanou v bloku opuky. Na tabuli před námi bylo dokonce nakresleno a vypadalo opravdu nedobytně na svou dobu. Jiné cedule, ale menší a na druhé straně stezky nás upozorňovaly, abychom se nepřibližovali k okraji lomu a protože nám je život milý, rádi jsme uposlechli a pokračovali dál po cestě.

Za další zatáčkou se již vlnila tráva na vrcholové plošině, větrem pročesávaná a hlazená. Zamířili jsme k 9 metrů vysoké dřevěné rozhledně, která zde byla postavena v roce 2005. Po chvilce jsme k celkem nízké věži dorazili a na informačních cedulích si přečetli něco o její krátké historii. Přečetli jsme si, že o její vybudování se zasloužily všechny obce Mikroregionu SVITAVA. Zaujalo nás, že v době první republiky stávala na „Holém vrchu“, jak se místu dříve říkalo, malá dřevěná rozhledna, která byla majetkem armády. Turisté se z ní mohli rozhlížet až do 40. let minulého století, kdy byla pro špatný stav stržena. Pak jsme po dvou žebřících vystoupali do výšky 6 metrů na horní Ochoz, na kterém byly umístěny panoramatické fotografie s popisy důležitých vrcholů a bodů, které jsme z rozhledny viděli pouhým okem. Okolo nás se rozprostírala krajina Lysicka a Blanenska a prý je při dobré viditelnosti možno spatřit i vrcholky Pradědu, který jsme my ovšem neviděli.

Když jsme se pokochali výhledem dosti, sešplhali jsme se dolů a stejnou cestou jsme se vydali zpět. Cesta z kopce pochopitelně ubíhala rychle, ale mezi čtvrtým a třetím zastavením nás však čekalo nepříjemné překvapení. Dcera šla o pár metrů před námi, když jsem zahlédl, jak se přes cestu přímo před námi plazí had. Naštěstí se o pár desítek centimetrů naše trasy nezkřížily a tak se metrová užovka odplazila do lesa a my zase za minutku dorazili vylekaní do lomu. Opět jsme si chvilku prohlíželi tu krásu vysokou stěnu a potom jsme šli dál. Po pár minutách jsme přišli na úvodní zastavení naučné stezky na rozcestí Pod Malým Chlumem. Nezamířili jsme však k autu, ale po zelené značce jsme pokračovali dál. Rozcestník ukazoval pouhých půl kilometru k sochám Stanislava Rolínka, ale jak nám cesta ubíhala, připadalo nám to spíše 1,5 kilometru. Už jsme to chtěli vzdát, v domnění, že jsme tento pozoruhodný výtvor někde minuli, když tu se konečně sousoší na úpatí Velkého Chlumu před námi objevilo.

Sochy lidového umělce jsme viděli již v Rudce u Kunštátu v jeskyni blanických rytířů. Zde jsme našli trochu menší dílo, které však bylo také hodno našeho obdivu. Rolínek zde totiž vytvořil hasičskou sekerkou a půlkou nůžek na stříhání ovcí krásné sousoší husitských osobností v nadživotní velikosti. Vedle sebe jsme si tak z bezprostřední blízkosti prohlédli Mistra Jana Husa, Jana Žižku z Trocnova a Prokopa Holého. Zjistili jsme, že toto sousoší je vytvořeno z pískovce a že bylo roku 1996 bylo restaurováno, takže nám připadalo, jakoby by bylo nové. Dozvěděli jsme se, že tímto sousoším Rolínek připomíná historickou událost, kdy v roce 1423 tábořila husitská vojska právě pod Velkým Chlumem.

Dále jsme zjistili, že sousoší postav Mistra Jana Husa, Jana Žižky a Prokopa Holého má rozměry přibližně 4 x 4 x 2,5 metru, přičemž jednotlivé postavy se takřka dotýkají. Všimli jsme si, že postavy nestojí na jedné úrovni, i když to tak na první pohled nevypadá. Jan Hus v dlouhém taláru se nad námi stál nejvýše, pravou ruku na srdci, levou na knize a vedle ní pohár. Vlevo od Husa o něco níže stál ve svém typickém postoji jednooký vojevůdce Jan Žižka Trocnovský. Na hlavě jsme viděli oblíbenou pokrývku hlavy s názvem poděbradka, v jedné ruce držel štít se znakem kalicha a ve druhé palcát. Pod Husem stál pak Prokop Holý s přilbicí na hlavě, v jedné ruce držel štít s kalichem a ve druhé okovaný cep. Zdálo se nám na něm ale něco divného a pak nám došlo, že mu chybí nohy.

Velice jsme se divili tomu, že i v dnešní době je toto dílo volně přístupné a nijak nehlídáno. Doufáme, že sochy nezničí nějaký pomatenec či vandal a budou si je moci prohlédnout další generace návštěvníků.

Jednu věc jsme však nepochopili. Naučná stezka nese název Malý a Velký Chlum. Směrem na ten Malý jsme se zastavili u pěti tabulí s informacemi. Podivili jsme se však tomu, že u Velkého Chlumu jsme nenašli zastavení ani jedno.

Když jsme si sochy prohlédli, vydali jsme se na zpáteční cestu. V lese rostlo v tu dobu velké množství hub a sbírat se daly rovnou u stezky. Nechali jsme je ale jiným lidem a rychlým krokem jsme se vrátili do obce Huť Svaté Antonie. U jednoho domu jsme si všimli, že zde prodávají keramiku domácí výroby, takže jsme zazvonili a autorka těch krásných džbánků, misek a dalších výrobků nám jeden velký džbán prodala za lidovou cenu.

Pak jsme již došli k našemu odpočívajícímu francouzskému vozidlu a namířili jsme si to přes Boskovice směrem na Prostějov a pak Olomouc domů.

http://www.hrady.cz/?OID=2355

http://www.svazeksvitava.cz/index.php?nid=440&lid=cs&oid=3219628

http://rozhledny.webzdarma.cz/obora.htm

Poslední aktualizace: 25.3.2015

Nadmořská výška:

405 metrů nad mořem

Naučná stezka Malý a Velký Chlum na mapě