Mnichov - Residenz (vévodská a císařská rezidence)

Vévodská, později i císařská, rezidence v Mnichově byla původně vodním hradem a velká část její existence je spojena s rodem Wittelsbachů, kterým patřila až do roku 1918. Její historie se začíná psát kolem roku 1255, kdy zde nechal obranný Alter Hof postavit vévoda Ludvík Silný. Stavba dnešního komplexu však započala až v roce 1385 a Residenz je dnes považována za největší městský palác v Německu. Po čtyřech stavebních stoletích komplex nahradil celou někdejší městskou čtvrť, včetně kasáren a kláštera.

Rezidence prošla mnoha přestavbami, opravami a dostavbami, které byly dokončeny až v průběhu 19. století. Na těchto úpravách se vždy podíleli nejvýznamnější, převážně němečtí, umělci své doby. Dnešní stavba na gotických základech tedy v sobě „nese“ prvky renesance, baroka, rokoka a klasicismu, ale částečně už i jejich neo podob. Současný vzhled stavbě vtiskl definitivně dvorní architekt Ludvíka I. Bavorského, tedy Leo von Klenze, který postavil i slavnou Alte Pinakothek. Rezidence bývá někdy přirovnávána k Palazzo Pitti v italské Florencii. Po druhé světové válce musela být, pochopitelně, výrazně zrekonstruována – větší část rekonstrukce vnitřních prostor však proběhla, překvapivě, až v roce 1980.

Vévodská rezidence se v roce 1623 stává politickým i kulturním centrem kurfiřtství a v letech 1806 až 1918 byla Rezidencí Královské říše Bavorsko. Dnes je stylově Rezidenčním muzeem, vždyť většina bavorských vévodů byla vždy nejen staviteli, ale i vášnivými sběrateli. V současné době zde můžeme vidět např. státní sbírky mincí i egyptského umění, sbírky šperků, portrétů, gobelínů nebo zlaceného „nádobí“ ale v klenotnici i bavorské korunovační klenoty.

Komplex budov obklopuje celkem 10 nádvoří a jeho hlavní části jsou Königsbau (tedy Císařské Křídlo - jeho exteriéry však byly v rámci rekonstrukce pod plachtou), Alte Residenz (Stará rezidence) a Festsaalbau (Křídlo banketního sálu), ve které se nachází i rokokové divadlo z r. 1753 architekta Francoise Cuvillies. Samotná muzejní část zpřístupňuje celkem 130 sálů, pokojů a místností.

Renesanční epochu zastupuje například sál zvaný Antiquarium z let 1568-1571, který sloužil i jako vévodská knihovna. Barokní jsou, mimojiné, Papežské pokoje (1651-1679) nebo Ahnengallerie (1726-1731). Klasicistní podobu zastupují především Charlottiny pokoje nebo Sály bitev.

Vstupné do jednoho z nejvýznamnějších (tak to alespoň tvrdí Bavoři) muzeí umění v Evropě je 7 euro, vstupné do Velké klenotnice je stejné. Pokud si koupíte kombinovanou vstupnenku na „obě atrakce“, zaplatíte 11 euro. Tuto „slevu“ jsme však v době návštěvy Rezidence z časových důvodů již nemohli využít, takže osobně jsem navštívil jen muzejní část. Byl jsem velmi spokojen (jen toho času bylo strašně málo) a stejně své rozhodnutí hodnotili i návštěvníci klenotnice. A kdo má dostatek času i jazykových znalostí, může využít audioprůvodce, který je v pěti jazycích (angličtina, němčina, francouzština, italština a španělština) k dispozici zdarma.