Mitrov (Polánky nad Dědinou)

Jméno Mitrov, údajně odvozené od osobního jména Dmitr či Dimitr (já osobně spíše soudím, že jde vzhledem k lokalitě o počeštěný germanismus, který měl spojitost s německým slovem "die Mittel" - střed a mohl označovat jeho umístění při cestě z Třebechovic pod Orebem k Ledcům, na mysli mi vytane rovněž řada německých či rakouských vsi Mitterau apod.), nosil původně rozsáhlý les na severovýchod od Třebechovic pod Orebem, o jehož existenci máme zmínku k letům 1582 a 1589, kdy s ním sousedily lesy svatopolského kláštera, což nám dokládá citace z tehdejšího urbáře opočenského panství z roku 1589:

"K témuž klášteru jsou velicí lesové, kteří běží od vedle Bědovic silnicí dýlkou až k polím Křivickým a zase z druhé strany vedle rolí Lhoteckých a Bolehošťských vedle rybníků až k hrázi rybníka nového, po kterémž jdou k Ledcům a odtad zas běží vedle lesa cestou, kterýž slove Mitrov a lesa Mitrova, až ke kříži, v kterýchžto lesích jest dřeva sdostatek i zvěře.

Proti těmto lesům jsou dva ochozy a mlata přes cestu vedle mezí pana Opprstorffa na Častolovicích a polí Křivických."

Již v roce 1528 byl u něj připomínán panský mlýn, který vznikl na pravém břehu Dědiny a náležel k jeníkovickému poplužnímu dvoru, s nímž tehdy připadl po smrti Jana Šárovce ze Šárova jeho synovi Petru (některé prameny však hovoří až o roku 1546). Dlouhá staletí se tu nacházel právě jen zmíněný mlýn a vedle něj na místě vykáceného lesa rovněž panský dvůr, jenž byl poprvé zmíněn v urbáři opočenského panství z roku 1598, ale nejspíše byl založen ještě před prodejem těchto míst k opočenskému panství. Sám les byl tak velký, že rybník totožného jména byl v roce 1598 zmíněn až u Ledců (k jeho zřízení mělo dojít roku 1594). V téže době držel mitrovský dvůr Jan Hradecký, jenž z rolí, luk a rybníků odváděl opočenské vrchnosti 2 kopy a 17 grošů svatojiřského a svatohavelského úroku.

Před rokem 1770 začaly kolem mlýna a panského dvora vznikat nová stavení, takže roku 1770 měl Mitrov již 7 domů, v nichž o 12 let později žilo 6 rodin o 44 členech. Tehdy rovněž po vydání tolerančního patentu odpadlo od římskokatolické víry 10 místních obyvatel (připadli k v roce 1782 ustavenému sboru v Klášteru nad Dědinou), ale obyvatelé zůstávali u kališnické víry kolikrát i po jejich rekatolizaci, čehož příkladem může být případ Jana Kašpara, jemuž byla 9. června 1771 zabavena kniha "Pláč svatých otců". Přišlo se na něj údajně kvůli jeho rouhavým řečem proti očistci (viz https://www.vcm.cz/documents/117/sula_vcsh04_1994.pdf). V roce 1812 vyhořel zdejší dřevěný mlýn. Roku 1825 bylo v Mitrově 7 domů a 44 obyvatel, z nichž 29 se hlásilo k helvetskému vyznání. V té době byl Mitrov stále ještě rozdělen na 2 části, protože pětice domů včetně mlýna patřilo k opočenskému panství a čp. 5 a 6 k městu Třebechovicím pod Orebem. V roce 1833 bylo v Mitrově 7 domů a 43 obyvatel a o 10 let později měla opočenská část 5 domů a 39 obyvatel.

Po zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního byl opočenský díl Mitrova spojen s Dolními a Horními Polánkami v jednu politickou a katastrální obec, jež obdržela název Horní Polánky. Po prusko-rakouské válce roku 1866 řádila v osadě cholera. Poslední oběť této epidemie zemřela 5. listopadu 1866. V té době byla v Mitrově stanice, v níž se vybíralo na třebechovicko-opočenské silnici okresní mýto, jehož pronájem byl vždy zadáván královéhradeckým okresním výborem, a to na základě veřejné soutěže. Jeho vybírání však mnohdy vyúsťovalo v řadu sporů. Jeden takový z roku 1872 musel řešit až zemský výbor. Šlo totiž o stížnost opočenského okresního výboru na královéhradecký okresní výbor, že se zdráhal dělit o výnos mýta v Mitrově. Výsledkem bylo uznání toho, že se opočenskému okresu musí na část silnice o výměře 812 sáhů vyplatit připadající podíl, a to ode dne povolení mýtní stanice. 6. listopadu 1876 vyhořelo stavení J. Chmatila. V roce 1887 se dostala do dražby polovina usedlosti Jana Plašila čp. 4. Roku 1900 měl Mitrov 6 domů a 37 obyvatel a o 10 let později klesl počet obyvatel na 35. 23. února 1914 vyhořela stodola mlynáře Hrocha. Téhož roku zažádala osada, aby jí třebechovické obecní zastupitelstvo přispělo na hasičskou stříkačku, což bylo schváleno a následně byla pořízena ruční hasičská stříkačka, tzv. berlovka. Za 1. světové války sloužili 3 místní muži v ruských legiích (Bohumil Desenský a František Doležal a Jaroslav Vašíček).

V roce 1921 byl přes Jordán u mlýna na cestě k Polánkám postaven most a cesta byla upravena na obecní silnici. O 3 roky později Mitrov jako osada se samostatným číslováním zanikl, a to když došlo k sjednocení Horních a Dolních Polánek do nové obce Polánky nad Dědinou. Ta se téhož roku elektrifikovala. V roce 1925 byl přestavěn a znovuzřízen zdejší mlýn. Zdejší hostinec u Buršů se stal centrem poláneckých sociálních demokratů, protože polánecký hostinský Kánský jim nebyl příznivě nakloněn a nakonec jim nechtěl propůjčit místnost ani pro řadové schůzování, natož pro různé přednášky a jiné politické akce. Na přelomu 20. a 30. let 20. století proběhla regulace Dědiny, přičemž tyto práce byly u Mitrova a Ledců poničeny povodní v říjnu 1930. Roku 1932 se přišlo s nápadem na zřízení veřejného osvětlení, na něž v roce 1934 věnovala třebechovická městská rada příspěvek ve výši 1 200 Kč. Roku 1935 byla u mlýna dokončena stavba pohyblivého jezu, jenž připadl po roce 1948 do správy Krkonošských pil, n. p. Trutnov a roku 1959 ho získalo JZD Oreb Třebechovice pod Orebem. Pro provoz mlýna a pily sloužily 2 turbíny o výkonu 15 a 35 kW. Po roce 1962 však byla používána jen menší Francisova turbína, protože ta větší byla nesprávně osazena, v Dědině bylo málo vody a vyskytla se na ní řada závad. Zmíněna turbína tak pracuje i dnes. V září 1936 si zřídil prodej písku Václav Doležal. Během německé okupace, kdy nesla bývalá osada pojmenování Mitrow, se ve zdejších lesích ukrývali různí uprchlíci. Vedle nich se tu však cvičila i německá posádka z nedalekých Třebechovic pod Orebem a mohli jsme tu narazit i na příslušníky Hitlerjugend. Roku 1940 sbírali zdejší školáci klasy ve prospěch péče Národní pomoci. 8. května 1945 vznikly u Mitrova barikády, aby se zabránilo případnému odsunu třebechovické německé posádky k Holicím. Problémem osady byly časté povodně, a tak byla roku 1955 vybudována na levém břehu pod mlýnem limnigrafická stanice, která slouží dodnes a nejvyšší stav na Dědině zaznamenala 24. července 1998 - 365 cm, přičemž průměrný roční stav je pouhých 55 cm (viz https://hydro.chmi.cz/hpps/hpps_prfdyn.php?seq=307106). V letech 1956-1957 byla dostavěna silnice od Bartošovy pily k Mitrovu, jež byla zahájena ještě v předválečném období. Od 14. června 1964 je Mitrov spolu s Polánkami nad Dědinou součástí Třebechovic pod Orebem, jež se mj. zasloužily v letech 2000-2001 o výstavbu vodovodu.

Nejvýznamnější pamětihodností Mitrova je tedy zdejší mlýn, jehož předchůdce tu stával již v 16. století, ale za vidění stojí i několik tamních domů, např. čp. 63, 397 a 408, i když všechny postupně přestavbami ztrácejí svůj původní vzhled. Ale své má rovněž zdejší příroda, např. procházky kolem Dědiny a jejího starého ramene, případně do lesního masivu Bory, jenž z většiny již katastrálně náleží Ledcům. Na závěr ještě dodejme to, že zdejší krajina učarovala třebechovickému malíři Václavu Šrámkovi, který ji zachytil na desítkách pláten, z nichž zmiňme obrazy "Les u Mitrova" a "Kupy u Mitrova", ale Mitrov se objevil i v řadě literárních děl, zejména v knize "Žeň českého humoru" od Františka Hampla.