Międzylesie – zámek (Zamek w Międzylesiu)

Největší, nejvýraznější, nejznámější i nejstarší památkou jihopolského městečka Mezilesí je bezesporu tamní zámek, stavební nástupce někdejšího gotického hradu ze 14. století. Jak už to u památek tohoto typu bývá, prošel si hrad mnoha přestavbami, které mu v letech 1580 až 1590 vtiskly tvář renesanční a o století později ji opět měnily na barokní. Nejcennější památkou ve městě je zejména proto, že jeho nejstarší část, tzv. Černá věž, pochází již ze středověku. Zámecký komplex je budovou trojkřídlou, přičemž severní a východní křídla pocházejí z období baroka, to jižní je renesanční. Smutnou skutečností je – u polských zámků relativně běžný jev – to, že vypadá spíše jako omšelá polozřícenina než honosné šlechtické sídlo.

V barokní části sídlí občas otevřená restaurace, renesanční nádvoří, které údajně zdobí neuvěřitelné množství různých architektonických prvků, bývá uzavřeno téměř trvale. S farním kostele Božího Těla zámek spojuje zastřešená galerie z I. poloviny 18. století, s náměstím pak kamenný most přes hradní příkop, který často vypadá spíše jako pofestivalová skládka odpadků.

Zámek dnes bývá nejčastěji označován jako barokní stavba ze 17. století. Původní hrad, postavený okolo roku 1370, byl sídlem rytířské rodiny Glaubitzů a byl téměř celý zničen za husitských válek. V letech 1580 až 1590 zde rod Tschirnhausů postavil renesanční zámek. Kromě původní věže v něm zůstalo zachováno ještě několik dalších středověkých fragmentů. Základ barokní stavby vzniká již v letech 1614 až 1622, zámek je však ještě v 17. století dvakrát silně poškozen; poprvé během třicetileté války, poté následkem požáru v městečku. V letech 1686 až 1695 byl zámek stavebně výrazně rozšířen. Tuto úpravu, během niž vzniklo také nové nádvoří, má na svědomí barokního architekt italského původu Jacopo Carova, který je i autorem kostelní věže.

Zámek se ale velké přízni paní Fortuny nikdy netěšil. Po poškození v 19. století byla stavba obnovena, aby byla v roce 1945 opět lehce poškozena. V roce 1974 zde - pro změnu - zase řádil červený kohout. Pozornému pozorovateli při obhlídce zámku jistě neujdou barokní interiérové valené klenby se štukovou výzdobou ani zajímavě umělecky provedený renesanční portál a fragmenty vnějších sgrafit.

Dodatek: Když jsem tady byl naposledy (srpen 2014), tak jsem viděl zřetelný pokrok. V restauraci se už podávaly snídaně a dokonce jsem se dostal do interiérů v barokní části zámku. Několik sálů je zrestaurovaných a byla zde i něco jako výstava moderního umění. K vidění je i několik - zřejmě replik - kousků dobového nábytku a kachlových kamen. Nepříliš vkusně byla zrestaurována také malá kašna na nádvoří. V jednom ze sálů si můžete prohlédnout i projektovou dokumentaci, která představuje budoucí podobu zámku coby hotelového zařízení. Takže teď už mi chybí "jen" vstup do renesanční části zámku a výstup na gotickou Černou věž.