Městské, později Východočeské divadlo v Pardubicích

Otázka zřízení divadla je mnohem starší než budova tohoto kulturního stánku, protože Spolek pro zřízení divadelního domu v Pardubicích byl ustaven již v roce 1882 (12. května bylo vydáno komitétem provolání k pardubickému občanstvu a 21. května byla svolána ustavující valná hromada), kdy se již nechtěl smířit s hraním divadla v sále „Na veselce“. Problémem však byly rozpory ohledně vhodně voleného staveniště a nesmíme opomenout i různé osobní animozity. Po 2 soutěžích na opatření skic v letech 1887 a 1893 to dokonce vypadalo, že myšlenka zřízení pardubického divadla usne jak Šípková Růženka. Později se však našla možnost získat pro budoucí divadlo velmi vhodnou lokalitu, o což se velmi zasloužil tehdejší starosta JUDr. Antonín Formánek, jemuž v tomto úkolu pomáhali: městský rada MUDr. Novák a předáci spolku JUDr. Josef Štolba a profesor František Sova. Usnesením městského zastupitelstva převzalo město celé jmění spolku a současně i povinnost k provedení stavby a uhrazení nedostávající se části nákladu. Dodejme, že roku 1903 vydal Spolek pro zřízení divadelního domu v Pardubicích městu 124 069 K a stavební místo s domem čp. 170 v hodnotě 44 000 K. Zbytek nákladu uhradila sama obec, přičemž rozpočet zněl na 300 000 K a náklad dosáhl 480 000 K.

Na zvoleném místě stály dříve domy čp. 50, 51, 147 a část zahrady čp. 52. Dům čp. 50 byl vystavěn v roce 1783 Josefem Bednaříkem na místě spáleniště ze třicetileté války a části hradebních šancí. Roku 1872 v něm byla zřízena Obecní opatrovna, kvůli níž byl objekt v roce 1884 přestavěn a zvětšen. K jeho zboření došlo v roce 1907. Původní stavení čp. 51 byla vojenská pekárna, jež byla vybudována ze dřeva roku 1778 a v roce 1829 přestavěna v kamenný objekt se 4 pecemi, bytem pro mistra, komorou na chléb a skladištěm. Roku 1905 se budova dostala do vlastnictví obce a brzy poté byla zbourána. Dům čp. 147 si vybudoval v 1. polovině 19. století Josef Václavík na místě, jež si oddělil od gruntu čp. 52. Jeho držitelem byl do roku 1854, kdy ho získali manželé Václav a Kateřina Jelínkovi. Kolem roku 1866 vlastnil tento dům Václav Krátký, v roce 1880 Viktor Krátký, v letech 1882-1906 Josef a Majdalena Pírkovi a po nich město Pardubice, jež ho nechalo zdemolovat.

Úmysl vybudování divadla šel tak oproti minulosti skutečně mílovými kroky kupředu. Již 15. ledna 1904 byl městskou radou vyzván architekt Antonín Balšánek k vypracování skicy pro 2 alternativy, a to pro čisté divadlo a pro budovu sálovou. Po jejich předložení byl vybrán projekt výhradně divadelní budovy (rozhodnutí městského zastupitelstva o výstavbě pochází ze 30. května 1906), načež byly roku 1906 vypracovány podle předložených a schválených skic stavební plány. 3. září 1906 byl pověřen výstavbou Josef Döller z Chrasti. Železnou konstrukci provedl Alois Raimberg a Em. Kraus z Pardubic, železnou konstrukci celého jeviště Fanta a Jireš z Královských Vinohrad, ústřední topení dodala firma J. Štětka z Královských Vinohrad, práci tesařskou zhotovil V. Polák z Pardubic, práci truhlářskou František Vodička z Pardubic, natěračskou J. Hájek z Pardubic, zámečnickou Jan Minařík z Pardubic, čalounickou firma Zeman z Prahy, kladení linolea Jičínský z Pardubic, sklenářskou František Waltr z Pardubic, nábytek dodala továrna v Turčanském Sv. Martině a firma Thonet. Oba obrazy v průčelí, jakož i vnitřní obložení stěn obstarala Rakovnická šamotárna, elektrické světlo zařídila Křižíkova f irma z Pardubic. Stavba byla zahájena v září 1906, základní kámen byl položen 16. května 1907 a budova byla slavnostně otevřena 11. - 12. prosince 1909, přičemž k slavnostnímu zahájení byla zvolena představení dvě – činoherní („Poutník“ od K. Maška a „1744“ od Josefa Štolby) a operní („Hubička“ od B. Smetany).

Vznikla tak překrásná reprezentativní stavba, jejíž severní stěna má ozdobné trojdílné průčelí, jehož zvýšený střed hostí předsíň a v 1. patře prostranný foyer se širokým balkonem. Na průčelí nad městským znakem je situována socha „Genia“, kterou zhotovil podle návrhu Bohumila Kavky místní sochař Rudolf Vávra. Bronzová tepaná křídla kamenné plastiky zhotovil Vilém Čížek z Pardubic. Boční plochy čelní strany jsou zdobeny šmotovými figurálními vlysy „Libušina soudu“ a „Rokycana před Žižkou“ (dnes nazývaného jako „Žižka před Prahou“), jež dodala rakovnická továrna podle námětu Františka Urbana z Prahy. Na boční a zadní fasádě byly umístěny medailony českých hudebníků a dramatiků (A. Dvořák, Z. Fibich, K. Bendl, B. Smetana, J. K. Tyl, V. K. Klicpera, E. Bozděch) od sochaře Bohumila Vlčka z Pardubic.

Zájem o nové divadlo a představení v něm předčil očekávání obce. Z tohoto důvodu bylo potřeba objekt nějakým způsobem zvětšit. K tomu došlo v letech 1925-1926 podle návrhu vídeňského architekta Herrmanna Helmera ml. 31. března 1931 však divadlo vyhořelo. Oheň zničil jeviště i se zákulisím, se skladem dekorací a rovněž s překrásnou Urbanovou oponou. Náklady na rekonstrukci dosáhly tři čtvrtě milionu korun. Roku 1978 došlo k obnově fasády se všemi jejími prvky. 14. února 1985 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/mestske-divadlo-17783590). V roce 1995 došlo ke generální opravě střechy a roku 1997 prošly rekonstrukcí sklepní prostory. V roce 2002 došlo k velké rekonstrukci interiérů divadla (akad. arch. Ing. Miroslav Řepa a Ing. arch. Vladimír Mlejnek), o rok později byl kompletně opraven i vnější plášť divadla, jež obdrželo navíc roku 2003 repliku původní opony a v roce 2006 též lustr podle nerealizovaného návrhu architekta Antonína Balšánka a tak bychom mohli ještě pokračovat, protože zájem o tuto "zlatou kapličku" je oproti minulosti značně jiný, protože když má být kvalita v umělecké oblasti, musí k tomu hezky vypadat též místo, kde se hraje.

Městské, později Východočeské divadlo v Pardubicích na mapě