Měrotín – kostel sv. Martina Tourského, vzácný dotek renesance

Renesančních kostelů u nás moc nenajdeme. Většinou si ještě uchovaly „temně“ středověkou tvář nebo už je „zachvátilo“ baroko či styly ještě mladší. Měrotínský kostel sv. Martina, biskupa z Tours je nejen dominantou krajiny viditelnou z velké dálky a všech světových stran, ale také více než zajímavou sakrální památkou, v jejíž podobě – do jisté míry, vzácně a na tomto místě i nečekaně - stále vítězí renesance. Kostel byl postaven v letech 1618 až 1619, ovšem na místě – a za částečného využití - starší gotické stavby pocházející nejpozději z roku 1494. Stavitelem nového kostela byl Bernard starší ze Zásřizl.

V letech 1788 a 1794 byl kostel poškozen požáry, díky kterým zde musely být provedeny různé opravy a úpravy. Současně byla zaklenuta původně plochostropá loď a přistavěna sakristie. Dnešní podoba kostela je však ovlivněna ještě rozsáhlejší úpravou z roku 1937. Tehdy zde moravský architekt a monumentalista Klaudius Madlmayr postavil nad sakristií oratoř, prodloužil podkruchtí do podvěží a přistavěl schodiště na kruchtu. I dnes však tento kostel působí jednolitě a velmi sympaticky „středověce“.

Měrotínský kostel je jednolodní orientovanou stavbou s pětibokým závěrem. Kostel je dlouhý 27 metrů, široký 10 m a jedná se o chrám sálový. Ze severní strany k němu přiléhá čtyřboká sakristie a z obou stran otevřené předsíně, z nichž zejména ta severní připomíná spíše krásnou vzdušnou a zdobnou renesanční lodžii italského typu. Západní straně kostela dominuje hranolová věž s točitým schodištěm. Tato věž působí z dálky podstatně vyšším dojmem než z blízka, odkud zase vyniknou okna s kružbami, která se nacházejí v nejvyšším – tedy zvonovém – patře.

Již zmíněné arkádové předsíně s iónskými sloupy jsou zaklenuty dvěma poli křížové klenby a jejich delší strany zakrývá parapet s kuželkovou balustrádou. Předsíně slouží jako ochrana bočních sloupových portálů, v jejichž štítech můžeme vidět erby Bernarda ze Zástřizl a jeho manželky Marie.

Chrámovou loď odděluje od presbytáře poměrně nevýrazný vítězný oblouk. Kněžiště je v podstatě interiérem pětibokého závěru kostela a je zaklenuto paprsčitou klenbou, jejíž žebra se protínají v kruhovém svorníku s rodovým erbem Zástřizlů. V severovýchodní zdi presbytáře můžeme vidět sanktuarium s letopočtem 1494. Kazatelna pochází z konce 18. století a na jejím vrcholu je umístěna postava Mojžíše. Kamenná deska s reliéfními erby Bernarda ze Zástřizl a jeho manželky pochází ze 17. století a na své místo byla druhotně umístěná.

V západní části lodi je umístěna kamenná kruchta na iónských sloupech, která je podklenutá hřebínkovou klenbou. Čelo hudební kruchty zdobí zajímavý reliéf královské dvojice se saněmi a hady. Podvěží a západní přístavek jsou zaklenuty valeně s výsečemi.

Kostel byl původně hřbitovní a - i když byl tento hřbitov zrušený již roku 1837 – stále jej obklopuje ohradní zeď s kamennou bránou. Její součástí je nápisová deska s „pamětním zápisem“ o zboření starého a postavení nového kostela.

Na seznam našich chráněných kulturních památek byl farní kostel sv. Martina s areálem a ohradní zdí zapsán v dubnu roku 1964. Obec Měrotín, ve které trvale přebývá asi 270 duší, se nachází mezi Litovlí a Lošticemi. 

Závěrečné PS: Tuto krásnou památku jsem navštívil několikrát, ale tento článek vznikl v podstatě jen proto, že jsem zalistoval starými alby fotografií a chtěl takto ukázat, jak to zde vypadalo v červnu roku 2008 (i když takovéto místo je, samozřejmě, potřeba připomínat). Hlavně šlo ale o to, že tenkrát se mi poprvé – a zatím i naposledy – podařilo navštívit chrámový interiér i prostory renesanční lodžiové předsíně (navíc dokonce se dvěma průvodci). Celá fotogalerie je tak úmyslně tvořena výhradně skeny fotografií 13 x 9 cm z tehdejší návštěvy a za její kvalitu se tímto omlouvám.