Markova skála u Seče

Když se vydáme ze Seče na zříceninu hradu Oheb, odkud jsou překrásné pohledy nejen na samotnou přehradu, ale také na celé její okolí, tak pokud se dál vydáme po modré turistické značce a dnes i po trase naučné stezky Historie vápenictví, sejdeme křivolakou cestou k serpentinami oplývající silnici z Proseče k Hořelci, tak narazíme na rozcestí "U Markovy skály". Odtud je to skoro jen pár kroků k několika malým skalním ostrohům nad řekou Chrudimkou, jimž se celkově říká Markova skála, v minulosti se však používalo rovněž množné číslo - Markovy skály.

Jedná se o několik osamělých výstupků pararul až migmatitů flebitstromatitického typu z proterozoické až paleozoické éry, přesněji neoproterozoického až kambrického útvaru, jež jsou součástí kutnohorského krystalinika. Severním směrem přecházejí v perlovou biotit kvarcitické ruly s vložkami krystalických vápenců, erlánů a kvarcitů z téže éry, na jihu naopak objevíme dvojslídné migmatity a ortoruly, v nichž narazíme zejména na biotity a muskovity. A pod svahem k Chrudimce jsou ještě holocénní nivní sedimenty (viz https://lokality.geology.cz/4214#).

Jejich nejvyšší část má výšku kolem 30 m a jejich nadmořská výška se pohybuje kolem 500 m n. m., přičemž směrem k jihovýchodu tato roste, protože de facto jde o stráň bezejmenného vrchu o nadmořské výšce 548,4 m n. m., jenž by se dal třeba nazvat "Nad Markovou skálou". Celá lokalita byla od nepaměti panským lesem a vzhledem ke svému položení nebývala snadno přístupná, avšak pěšina kolem Markovy skály zde mohla existovat již v raném středověku, i když někteří doboví autoři hovoří i o možnosti, že se tudy pohybovali již lidé v době kamenné, což se však nedá ppřímo potvrdit, ani vyvrátit. Jisté je, že lidé z Ústupků, pokud zamířili do Hořelce a nemuseli jet s vozy, tak si to zkracovali právě tudy. S vozy to měli poměrně složitější, museli nejprve do Proseče nebo Horního Bezděkova a odtud teprve vozovými cestami do oné osady, případně ještě mohli oklikou přes Seč a poté po mostě přes Chrudimku, což nám pěkně ukazuje I. vojenské mapování z let 1764-1768, resp. jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/13002/?view=-28.60582688373963,61.605109821646884,5).

Kdy přesně se těmto místům začalo říkat tímto jménem, tak to přesně nevíme. Jisté je, že se používalo již v 18. století, ale více bylo o něm slyšet až v následujícím století, ať již z popisu těchto lesů z roku 1823, nebo z indikační skici stabilního katastru z roku 1839 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR352018390). Místní lidová pověst o původu názvu hovoří o tom, že v 17. století se staral o zdejší lesy hajný Marek, jenž v nich choval podle panského nařízení velká stáda vysoké zvěře, na něž potom panstvo pořádalo hony. Jednoho dne zdejší pán a císařský důstojník francouzského původu François (Franz) de Couriers, který získal nasavrcké majetky v roce 1623 (viz https://vychodoceskearchivy.cz/wp-content/uploads/2020/09/Vychodoceska_panstvi_kagalog_2016.pdf), uspořádal jeden z nich a poplašená zvěř začala utíkat před lovci právě tímto směrem. Byla tak vystrašená a stresovaná, že nebyla schopna si uvědomit, kde je a všechna se bezhlavě začala vrhat ze skály směrem dolů, takže se zabila nebo zmrzačila. Dělo se tak již dříve, ale tentokrát to byla přímo jatka a tento vrchnostenský hajný se nemohl na tuto věc již dívat, jak se panstvo baví a neváží si přírody ani z toho důvodu, že je to její majetek, natož živá bytost, takže nakonec skočil ze skály za nimi (viz https://www.kudyznudy.cz/aktivity/markova-skala-u-sece) a právě na jeho paměť začali lidé říkat této skále právě současným názvem.

Celé širší okolí tohoto místa náleželo nasavrckému velkostatku až do roku 1945, což můžeme vidět z řady zápisů v pozemkových knihách, případně v různých kartografických dílech. Nic na tom nezměnila ani raabizace, natož 1. čs. pozemková reforma. Jednoznačným důkazem budiž přehledná mapa tohoto velkostatku, v níž je zaznamenáno několik katastrof, jež postihly zdejší lesy - nejprve mniškovou kalamitu v letech 1921-1923, později sněhový polom s vývraty v říjnu 1930 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/49448/?view=-103.98357720373524,14.945723767586301,6), což však není nic divného, protože podobné věci se kolem Markovy skály staly již předtím a rovněž také v pozdějších letech, přičemž z popisů vrchnostenských lesů se dozvíme to, že poprvé se sem dostaly jehličnany až počátkem 18. století, předtím tu rostly listnaté a smíšené porosty, avšak velká potřeba dřeva pro stavební a další účely si vyžádala stejně jako jinde změnu druhové skladby, avšak těžba v této lokalitě byla nesmírně náročná, i když do nějakého času se využívalo toho, že zkácené kmeny se tahaly nebo přímo padaly k Chrudimce a po mí se plavily dále za svým zpracováním.

Dnes jsou tyto majetky ve vlastnictví českého státu a obhospodařuje je státní podnik Lesy České republiky, který nechal okolní stráň v poslední době částečně zbavit řady náletových dřevin, aby prosvětlil lesní porost, takže v některých místech se člověk musí drát přes řadu zde ponechaných pokácených dřevin, jež tu jsou nejspíše ponechány svému osudu, i když Markova skála není přímo součástí žádné přírodní rezervace. Ale možná se tak děje vzhledem k tomu, že se kousek pod Markovou skálou nachází malá vyhlídka (489 m n. m.), odkud jsou dosud docela dobré výhledy k Ohebu a částečně i na samoty Na Bělidle s úpravnou vody a špičkovou vodní elektrárnou Seč. Dříve bylo vidět mnohem dál, ale vzrostlé stromy již tak hezké výhledy, jako měli poslední držitelé nasavrckého panství - Auerspergové, případně členové KČST, kteří zde za 1. republiky zřídili tuto turistickou trasu, výrazně blokují. Sama vyhlídka s turistickým značením byla naposledy obnovena v roce 2023 a i když je pohled odsud již mnohem menší než v minulých staletích, kdy sem zavítala řada výtvarných umělců, kteří byli spojeni s regionem Železných hor, tak stojí za to, aby se sem člověk podíval. Ne náhodou je Markova skála zmiňována v řadě turistických průvodců, např. v knize "Českomoravská vrchovina. Průvodce Olympia" z roku 1986 od Františka Mandyse.

Markova skála u Seče na mapě