Markoušovice (Velké Svatoňovice)

Jak už nám napovídá sám název, jde původně o německou obci, jež se proměnila v českou až po 2. světové válce díky odsunu původního obyvatelstva. Vývoji jejího jména se docela podrobně věnuje prof. Antonín Profous ve své knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl III. M-Ř":

"Markoušovice, Markausch, dlouhá ves 6 km vých. od Trutnova: 1542 (1534) hrad Rismburgk, Skaly hrad, Adrsspach hrad - ves Markaussowicze pustú, DZ. 3 L 17; 1555 u Markoušovic, AČ. 30/248; 1558 hranice u Markoušovic a Bezděkovem (m. -ova), kteréžto meze a hranice dělí touž ves Markoušovice a Bezděkov -- což po pravé ruce, k Markoušovu (!) a po levé k Bezděkovu Šacléři (!) náleží, t. 280 a 287; 1557 a 1558 Markauschwitz, Hüttel 146 a 147; 1587 im Dorf Markauschowycz, Dörflein Markaussowitz, AMV.-T 9/4; 1598 Mates Gebauer von Markauschowitz, t. T 9/9; 1654 Margauschwitz, BR. 13/1510; pol. 18. stol., Markauswietz, Markauschitz, Mark Auschitz, Ter. kat. v A. zem.; 1790 Trautenau: Markausch von 79 N., Schal. XV, 107; 1836 Markausch 1 3/4 St. ö. von Trautenau, Som. IV, 136; úř. 1854 Markouš, Markausch.

Jm. Markoušovice = ves lidí Markoušových. Os. jm. Markouš < stč. Markúš povstalo buď z lat. Marcus (v. Geb. Sl. stč. II, 316) anebo bylo zkratkou něm. jména Markvart (v. Sedl. MSl. 589 Martinice, ves u Březnice, l. 1373 statek Markvartův nebo Markušův)."

Podle německých pramenů byl bájným zakladatelem obce Hans Markus, a to dokonce již v 11. století (v roce 1024). Roku 1534 byly Markoušovice zmíněny jako pustá ves. Do té doby byly součástí spojeného adršpašského a skalského zboží, jež bylo přikoupeno k náchodskému panství. V roce 1552 byla ves zničena. Nově založená obec sestávala ze 14 hospodářství. 22. června 1590 byl při hloubení studně nalezen "hořlavý kámen", což byl prvopočátek těžby uhlí v tomto kraji. Výchoz sloje byl objeven po prudké bouřce s přívalovými dešti a zdejší hospodář Jacob Futter z něj v pátek před sv. Janem dovezl do Trutnova první fůru, kterou prodal kovářům. Roku 1620 byla ves zpustošena císařským vojskem. Oficiálně však byla tato událost přičítána polskému vojsku a kozákům. V roce 1757 byla ves ostřelována 1 pruskou baterií od Žaltmanu. Roku 1771 navštívil ves císař Josef II., díky němuž zde následně vznikl kostel a škola. Řada zdejších sedláků se zúčastnila povstání v roce 1775, a to bez rozdílu toho, zda šlo o Němce, či o Čechy. Jeden z nich Josef Králec z čp. 57 - uprchl v dubnu téhož roku do pruského Slezska. Ves patřila do zániku poddanství královskému věnnému městu Trutnovu. Roku 1787 zde byla zřízena lokálie. O 2 roky později došlo k zřízení školy. Prvním markoušovickým zkoušeným učitelem byl Josef Nowak. 1. června 1799 obdržel Ignatz Willenbach z Josefova povolení k těžbě kamenného uhlí v dědičné štole sv. Ignác. V letech 1801-1802 byla založena první zdejší sklárna, v níž se vytavilo první sklo 28. října 1802. Ještě 17. května 1807 zde sloužily pro dopravu sáně, neboť sníh vydržel v Markoušovicích skoro až do konce měsíce. Roku 1819 získal patent na těžbu kamenného uhlí u Markoušovic Rudolf Manger. V roce 1843 měly Markoušovice 96 domů a 767 obyvatel.

Roku 1849 se staly samostatnou politickou obcí (její rozsah lze vyčíst z indikační skici stabilního katastru z roku 1840, viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA280018400). V roce 1854 byl postaven v dědičné štole sv. Ignáce parní kotel pro těžební parní stroj od Breitfeldovy továrny v Praze. O 2 roky později se naposledy v kostele četlo evangelium česky, ale na žádost poněmčeného sedloňovského obyvatelstva bylo od toho upuštěno. Roku 1857 byla obnovena zdejší fara. Obci se nevyhnuly v roce 1866 události prusko-rakouské války. Roku 1868 byl založen Spořitelní a záložní spolek (něm. Spar- und Vorschussverein in Markausch). V roce 1870 byl zřízen poštovní úřad. Zdejší poštmistr měl tehdy roční služné ve výši 100 zlatých a k tomu ještě 20 zlatých paušálu. 22. května 1877 zdejší tkadlec a obchodník Alois Matzke zapálil slámu a plachtu na posteli, v níž spaly jeho 4 děti ve věku 6, 8, 10 a 13 let a kolébku se 4letým dítětem. Všechny děti se udusily kouřem. Jejich otec spáchal sebevraždu zastřelením. Důvodem tohoto nešťastného činu byla velká nouze, z níž rodině nikdo nechtěl pomoci. Jediným přeživším byla manželka, kterou poslal pachatel za příbuznými se žádostí o pomoc. V letech 1878-1879 byla postavena škola. Roku 1880 došlo k založení druhé sklárny, a to Franzem Liebichem. O rok později vznikl spolek Casino (čes. Beseda). V roce 1883 byl ustaven SDH (něm. Freiwillige Feuerwehr in Markausch) a císař František Josef I. věnoval obci na nákup hasičského náčiní 80 zlatých. 20. října 1888 uspořádal obecní starosta Felix Liebich spolu s velitelem SDH Josefem Schreiberem a obecním starostou a velitelem SDH ve Starém Sedloňově Liberátem Vieltorfem pochodňový průvod ke kostelu a faře, a to v předvečer stoletého výročí založení farního kostela a druhého dne nastolení faráře P. Karla Becka. Opomenuli však zažádat o úřední povolení, a tak byli 22. listopadu téhož roku odsouzeni c. k. okresním soudem v Trutnově k peněžitým pokutám. Odvolací c. k. krajský soud v Jičíně je však 27. prosince 1888 zprostil obžaloby, neboť šlo o "průvod mezi lidem obvyklý, jejž vylučuje z povinnosti oznamovati je úřadům § 5 zákona o spolčování". Roku 1890 zde bylo 112 domů a 606 obyvatel. V roce 1894 vznikl místní odbor spolku Der Deutsche Schulverein a roku 1896 vojenský veteránský spolek. 15. června 1901 byla v obvodu markoušovického poštovního úřadu zřízena přespolní pošta. V červenci 1905 uhodil blesk do stavení chudé vdovy Anny Haase a zapálil střechu. Díky hasičům shořela jen střecha a nebezpečí požáru hrozící sousedním nemovitostem bylo rovněž odvráceno. V roce 1906 byla postavena mechanická tkalcovna Eduarda Knolla. Téhož času řádila ve vsi epidemie červenky. V letech 1906-1908 vyvíjelo velkou činnost místní družstvo na zřízení vodovodu na pitnou a užitkovou vodu. Z front 1. světové války se nevrátila řada místních mužů, ale vzhledem k jejich německé národnosti je těžké dohledat jejich přesný počet, zejména rodáků, kteří odešli odsud jinam a někteří byli soudně prohlášeni za mrtvé až o řadu let později (Josef Fröbrich, Josef Grossmann, Friedrich Haase, Josef Haase, Eduard Mann, Adolf Rossa, Josef Rossa, Paul Schluti).

Výnosem ministra vnitra ze 7. července 1920 č. 36.803 bylo ustanoveno, aby název obce a osady Markouše byl změněn v českém jazyce na Markoušovice. Dosavadní německé pojmenování Markausch zůstalo nezměněno. Počátkem ledna 1922 zahynul při povodni 34letý velitel SDH Emil Kuhn. Pohřben byl 6. ledna téhož roku. V letech 1924-1925 došlo k elektrifikaci oce, přičemž transformátor byl zřízen v továrně firmy Knoll. Elektrické vedení bylo zřízeno Východočeskou elektrárnou, a. s. v Trutnově-Hradci Králové. V roce 1931 byla trutnovským okresním úřadem vydána vyhláška se zákazem poškozování a odnášení zdejších araukaritů. O 4 roky později byla místní mechanická tkalcovna zakoupena Pavlem Nettelem z Úpice. V letech 1938-1945 byla obec součástí Třetí říše, resp. Říšské župy Sudety. Roku 1945 zanikla Baudischova sklárna a z jejích objektů se následně stal teletník. V letech 1945-1946 došlo k odsunu místního německého obyvatelstva, který si vyžádal rovněž lidské životy. Několik lidí zemřelo přímo při odsunu nebo krátce po něm. Někteří, jež se před ním snažili uprchnout, byli kolikrát zastřeleni, např. 9. srpna 1945 zastřelili příslušníci SNB z Úpice jednoho prchajícího. V roce 1946 byl založen SDO Zborov v Markoušovicích-Starém Sedloňově, jenž byl roku 1951 začleněn do ČSM a později šlo o divadelní kroužek osvětové besedy. V roce 1948 se přišlo na rozsáhlé krádeže ve zdejší textilce. 23. února 1949 trojice chlapců nalezla střelný prach, který zapálila. Nejhůře dopadl Petr Kašpar, jenž urpěl popáleniny životu nebezpečné a o život potom bojoval v trutnovské nemocnici. Roku 1950 byla obec sloučena se Starým Sedloňovem. V roce 1961 byla provedena oprava tělocvičny. Roku 1964 byla dokončena dostavba školy, úprava nádrž a veřejného osvětlení. V roce 1967 byla vystavěna autobusová čekárna. Roku 1974 došlo k dokončení stavby vodovodu. O rok později proběhly v obci a jejím okolí geologické vrty. Rentabilní uhelné sloje však nebyly nalezeny. V roce 1976 byly Markoušovice přičleněny k Velkým Svatoňovicím, čímž zanikla i místní škola. Naopak zde vzniklo zařízení pro mentálně postiženou mládež (otevřeno roku 1978 jako čtvrté zařízení svého druhu v ČSSR, jako Barevné domky Hajnice zde ukončilo činnost v roce 2014). V témže čase byla opravena zdejší silnice. Roku 1986 se uskutečnil 1. ročník zdejšího turnaje v malé kopané. V lednu 1987 zasáhla obec velká vichřice, jež způsobila velké škody zejména na okolních lesích. V roce 1991 vykradl neznámý pachatel rovnou 8 rekreačních objektů najednou, ale nebylo to nic divného, protože tyto události se zde stávaly dost často, a to nejen pro odlehlost obce. V listopadu 2006 došlo po těžbě dřeva na haldě dolu Ignác a následném spalování větví ke vznícení haldy, kterou od 30. prosince 2006 do počátku roku 2007 hasila Energie Kladno, a. s. 6. března 2009 vyhořela hájovna proti masokombinátu. 2. července 2009 přinesly přívalové srážky bleskovou povodeň. V letech 2015-2016 byla zbourána bývalá mechanická tkalcovna. V září 2016 zde začala fungovat škola a školka, jejichž provozovatelem je Spolek Mraveniště, z. s. V roce 2017 byla dokončena nová náves s dětským hřištěm (viz https://krkonossky.denik.cz/zpravy_region/z-nadseni-lidi-vyrostla-naves-20161030.html) a opravena hasičská zbrojnice. O rok později byl nasvícen zdejší kostel. Roku 2019 bylo vyměněno vodovodní potrubí v délce 200 m. Kromě toho byla u kostela dokončena výstavba chodníku a venkovního osvětlení, provedena vnitřní rekonstrukce sokolovny a vyměněny byly místní trafostanice a jejich přívody. V roce 2020 byla provedena rekonstrukce kostelních oken a 19. června 2021 bylo otevřeno nové multifunkční hřiště. V letech 2021 2022 byla provedena oprava fasády kostelní věže.

Nejvýznamnější místní pamětihodností je kostel sv. Jana Křtitele z let 1771-1778. Z těch dalších je nutno ještě jmenovat: starou roubenou "šulcovnu" (rychtou) s pavlačí čp. 1, jejíž počátky můžeme hledat již v roce 1574; stavení čp. 13 z roku 1855 a čp. 46 z roku 1848; sousoší Nejsvětější Trojice, které bylo zhotoveno úpickým kameníkem Františkem Matoušem v roce 1824, přičemž jeho budovateli byli Josef a Wenzel Baudischové; pomník "osvoboditele sedláků" Hanse Kudlicha, jehož základní kámen byl položen 25. července 1898 a k jeho slavnostnímu odhalení došlo 8. září téhož roku (viz https://www.hans-kudlich.cz/pomniky-pamatniky/ceskerepublice/markousovice.html); litinový pomník císaře Josefa II. u čp. 95, který od roku 1883 stával před budovou školy v dolní části obce a má připomínat návštěvu císaře Josefa II. a jeho pomoc zdejší obci v roce 1771 (německé zdroje hovoří o roku 1771, české o roku 1779, viz https://krkonossky.denik.cz/zpravy_region/markousovice-oslavovaly-cisare-josefa-ii-20190520.html, přičemž v roce 1920 byl přemístěn do hasičské zbrojnice, aby byl uchráněn případné likvidace nebo poškození), kdy byla postižena katastrofální neúrodou; hřbitovní kříž z roku 1825, který byl zrenovován v roce 2003; litinový kříž proti čp. 57, jenž byl zřízen Franzem a Theresií Nipelovými z čp. 59, jako období vzniku se udává rok 1887 nebo 1881, záleží na prameni; kamenný kříž nedaleko čp. 32; kamenný kříž pod čp. 50; pomník obětem obou světových válek (slavnostně byl odhalen 8. července 1923 na památku zdejších padlých v 1. světové válce, německy psaná deska byla po osvobození rozbita a v roce 2003 zde byla umístěna nová, jež má upomínat oběti obou světových konfliktů); řadu pevnostních opevnění z 30. let 20. století; rozhlednu na Markoušovickém hřebeni z let 2013-2014 (viz https://rozhledny.webzdarma.cz/mark.htm) a rozhlednu na Žaltmanu (původní rozhledna zde existovala v letech 1967-2019, nová pochází z roku 2020, viz https://rozhledny.webzdarma.cz/zaltman.htm). Zvláště je však třeba vyzdvihnout místní přírodu s jejími všemi krásami, ať již jde o Čížkovy a Kozí kameny, okolí Žaltmanu, Zaječího kopce nebo o tzv. bledulovou louku (původně se nacházela jinde, ale tato lokalita byla určena pro rekultivaci a odvodnění, a tak bylo na 3 960 cibulí vyjmuto v roce 1983 ven a přesazeno na současné místo). Zdejším rodákem byl např. učitel Alois Vieltorf (* 1830 Markoušovice), který působil v Nové Vsi a v Nebeské Rybné na Rychnovsku, ale musíme rovněž jmenovat tamního učitele, publicistu a spolkového činitele Stefana Baudische (23. září 1857 Trutnov - 19. března 1882 Markoušovice). V čp. 40 se narodil děd a otec trutnovského textilního továrníka Aloise Josefa Haaseho (13. března 1812 Markoušovice - 2. května 1878 Trutnov, viz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/HAASE_Alois_Josef_13.3.1812-2.5.1878) a syn prvního zkoušeného učitele Nowaka působil jako lékař v Praze. Za zmínku také stojí, že si zde v roce 1971 koupil chalupu čp. 65 spisovatel a scénárista Václav Borovička, po němž ji využívá jeho syn Michael Borovička. Kdo chce vědět o této obci více, doporučuji si přečíst knihu "Markoušovice a Starý Sedloňov v proměnách času" od Josefa Dvořáka a Adolfa Těžkého. Řadu informací o Markoušovicích lze nalézt i zde: https://markousovickyzpravodaj.webnode.cz.