Mariánský sloup ve Žlebech

Mariánské sloupy bývají rovněž označovány jako morové, protože většina z nich bývala vytvořena v souvislosti s morovými epidemiemi, resp. jako poděkování za to, že místní obyvatelstvo mor minul, případně postihl jen částečně nebo naopak jako prosbu, aby se již tak nestalo a jakékoliv nemoci šly okolo uvedené obce "dál svou cestou". Nešlo však pouze o tyto věci, protože tato díla měla být navíc těmi nejdokonalejšími pracemi, v nichž mohli umělci rozvinout svou bohatou uměleckou představivost a též dát na odiv to, jak uvedená obec je zbožná a kvalitou díla rovněž to, jak si de facto finančně stojí, proto bylo do mariánských sloupů vždy velmi mnoho investováno.

Podobně tomu bylo ve Žlebech, kde je vybudování mariánského sloupu spojováno se šlechtickým rodem Schönfeldů, protože na jeho soklu je vyobrazen jejich erb. Z tohoto důvodu můžeme jeho vznik datovat dostatečně přesně, i když písemné doklady k jeho zřízení nemáme, a tudíž podrobnosti ohledně něj jsou nám neznámé. Ale vraťme se k tomu, jak a kdy získaly žlebské panství výše zmínění Schönfeldové! Dosavadní majitel Karel Jáchym hrabě z Bredy, jenž držel Žleby od roku 1730, nebyl dobrý hospodář a kolikrát ani nerozuměl tomu, jak a co koupit, aby to bylo pro něho výhodné a ne finančně zničující. Kolikrát totiž koukal jen po tom, co se dá získat za majetek, co koupit, ale již se nedíval na to, zda z něj může něco mít a onen statek si dokáže na sebe vydělat.

Došlo tedy k postupnému rozprodávání jeho majetku a stále více vzrůstajícímu zadlužování. Z této pasti nebylo cesty ven. Jediným řešením se stala dražba, k níž došlo 9. července 1736. V ní koupil Žleby, Přibyslavice, Podmoky a dvůr v Zehubech Josef František hrabě ze Schönfeldu (mnohdy psán počeštěle jako Šenfeld či Šönfeld) a vyplatil za tyto majetky 370 000 zlatých. Protože však nebyl příliš zdráv, ještě před zakoupením Žleb ustanovil v roce 1734 jako své dědice manželku Lidmilu, roz. Michnovou z Vacínova, a své 2 dcery Marii a Kateřinu, avšak jeho žena a dcera Marie nakonec zemřely před ním. Když tedy roku 1737 zemřel, byla na živu pouze jeho nezletilá dcera Kateřina. Té spadly všechny jeho majetky, které později ještě rozšířila o panství Tupadly (1739), aby se v roce 1746 provdala za Jana Adama knížete z Auerspergů, hraběte z Kotševi a Felsu, dědičného maršálka a komorníka ve vévodství Kraňském a císařského tajného radu a komorníka, čímž se Žleby dostaly do rukou tohoto rodu, jenž ho vlastnil až do poloviny 40. let 20. století.

Jelikož však morová epidemie nezasáhla v tomto období přímo Žleby a řádila spíše až na Pardubicku a Chrudimsku, tak nemůžeme jednoznačně prokázat, že by tento sloup byl spojen s těmito záležitostmi. Spíše půjde o vybudování sloupu na paměť toho, že se toto panství dostalo do rukou nového vlastníka, případně mohl být vybudován jako vzpomínka na něj, když nedlouho poté zemřel. Z toho by nám nepřímo jako období vzniku vyšla léta 1736-1737, případně o něco později. Avšak z důvodu, že není žádný jednoznačný důkaz tohoto, tak se většina autorů shoduje pouze na tom, že uvedený sloup pochází z 1. poloviny 18. století.

Jeho současný podstavec je umístěný na odstupňovaném soklu ohraničeném obrubníkem s mříží. Hranolový podstavec, zdobený volutami a ukončený segmentově proloženou římsou, vynáší vysoký sloup tvořený obláčky s hlavami andílků, který zakončuje 2 letícími andílky podpíraná zeměkoule ovinutá hadem, na níž stojí modlící se prostovlasá a do bohatě nařasené drapérie šatu a pláště oděná Panna Marie.

Avšak, jestli vypadal tento sloup vždy stejně, tak to rovněž nevíme, neboť při velké vichřici v roce 1739 (podle Jana Hendricha má jít až o 20. prosince 1740, nýbrž v předchozím roce byla pouze "tuhá zima, která o všech svatých počala a až do Filipa a Jakuba trvala) došlo k jeho vyvrácení a při pádu na okolní dláždění byla socha rozbita. Hned poté se začaly shromažďovat finance na obnovu tohoto sloupu, k čemuž došlo 14. září 1741, ovšem na jiném místě, které mělo být vhodnějším pro osud tohoto díla. Že se nenecházelo na náměstí, to můžeme vidět již jen srovnáním I. vojenského mapování z let 1764-1768, resp. jeho rektifikací z let 1780-1783 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/12983/?view=-58.18817862990885,96.79603768912355,7), indikační skici stabilního katastru z roku 1838 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CAS508018380) a reambulace stabilního katastru z roku 1873 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_9126_5).

Když se však začalo centrum městečka proměňovat, na náměstí docházelo k různým dispozičním změnám a přestavbám dosavadních i výstavbám nových domů, bylo rozhodnuto o tom, že musí být tento prostor nějak ozdoben, a tudíž se přišlo s tím, že by se na původní místo vrátil mariánský sloup. K jeho obnově v tomto umístění mělo dojít v roce 1886, což má dokazovat sám nápis na zadní straně jeho soklu: "Socha tato r. 1741 opravena byla, r. 1886 po urovnání náměstí nákladem dobrodinců cele obnovena a na starém místě postavena.", avšak podle doplňkového listu kulturní památky z roku 1988 od PhDr. J. Nováčka má jít o rok 1889 (podporou tomuto je zmínka v "Čechovi" z 10. srpna 1896: "Ve Žlebech stojí už od r. 1741 starobylá, v r. 1889 obnovená socha Rodičky Boží."), avšak PhDr. Alžběta Birnbaumová, Antonín Šorm a Antonín Krajča v publikaci "Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě", Dr. Zdeněk Wirth, evidenční list nemovité kulturní památky od Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody z roku 1970 a kniha "Mariánské a morové sloupy Čech a Moravy" od Jiřího Slouky z roku 2010 se vrací opětně k roku 1886. Tak je tomu vždy, když mnoho informací není a dedikační nápisy na památkách podléhají skáze v podobě počasí nebo lidských vandalských zásahů. 31. prosince 1966 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/sloup-se-sochou-panny-marie-14674400) a jeho poslední oprava byla provedena v roce 2022.

Mariánský sloup ve Žlebech na mapě