Loading...
Pozůstatky antického divadla jsou hlavní dochovanou památkou antického období v Malaze. Divadlo se nachází v historickém centru města, na úpatí vrchu Gibralfaro a bylo vybudováno za císaře Augusta, v 1. století př.n.l. Divadlo je postaveno tak, aby pro hlediště co nejlépe využilo přírodního svahu, takže má spíše podobu řeckého divadla.
Máme zde před sebou středně velké divadlo, ze kterého se zachovala (většinově) orchestra zdobená velkými mramorovými deskami a velká část kamenného hlediště (cavea) i jevištní budovy (scenae), jejíž podlaha byla zrekonstruována, včetně předpokládané podoby dřevěné plošiny. Jeviště (proscaenium) bývalo vzadu ohraničeno ornamentální fasádou zdobenou sloupy, třemi vstupy a sochami císařské rodiny i hlavních městských bohů, z nichž se několik podařilo objevit.
Je zajímavé, že toto antické divadlo bylo – a to ještě náhodou, při budování zahrady - znovuobjeveno až v roce 1951 a ještě navíc byly jeho pozůstatky zpočátku považovány za jednu z původních městských bran. Brzy se však ukázalo, že se ve skutečnosti jedná o Aditus Maximus, tedy divadelní budovu z římského období. A protože se divadlo rozkládalo pod moderní budovou archivu, knihovny a muzea, dlouho se nic nedělo. Až v 90. letech 20. století bylo definitivně rozhodnuto o demolici kulturního centra, vykopání celého areálu a jeho následné obnově.
Dnes už je antické divadlo jednou z nejoblíbenějších turistických atrakcí Malagy, která je pro veřejnost zpřístupněna od úterý do neděle a kterou tvoří samotné římské divadlo, jeho interpretační centrum a archeologické naleziště. Od roku 1972 se jedná o chráněnou kulturní památku kategorie A.
Vznik tohoto divadla je odvozován od založení Malagy, tehdy tedy římské Malaky, ke kterému došlo v období 7. - 6. století př.n.l. a je poněkud nejistý. Uvádí se občas rané římské období, ale v tom se tady budovalo opevnění, první budovy a později i komplex lázní. Podle některých informačních pramenů přišel čas na vybudování divadla teprve v I. polovině 2. století n.l., což už je zase pozdě. Vždyť již na konci 2. století prý bylo divadlo jen velmi málo využíváno a k jeho opuštění došlo hned v průběhu století následujícího. Poté byla tato lokalita využívána ke zpracování a solení ryb (3. - 5. stol.) a později jako pohřebiště. V 8. století zde muslimové vybudovali vojenský komplex a mešitu.
Římské divadlo v Malaze bylo postaveno podle modelu, který stanovil architekt Vitruvius. Z konstrukčního hlediska se jedná o hybrid, protože prostor k sezení využíví část svahu pod pevností, zatímco zbytek spočívá na umělých základech. Půlkruhová orchestra si dochovala část – pro „VIP diváky“ určených - mramorových sedadel. Také místa v hledišti byla přísně členěna. Vepředu seděli nejvyšší městští úředníci, kněží a významní hosté (stejně výjimečná sedadla se nacházela v lóžích s výhledem na kryté chodby), následovali rytíři a poté další obyvatelé města. V horní části pak seděli otroci a ženy.
Informační zdroje se příliš neshodují ani na předpokládané divácké kapacitě římského divadla v Malaze. Uváděné hodnoty se pohybují od 2.200 do 6.000 diváků. Při pohledu na současné hlediště se zdá i ta nižší hodnota lehce nadsazená ...
Od roku 2010 je součástí areálu také interpretační centrum římského divadla. Jedná se o budovu arch. Antonia Tejedora v podobě hranolu z oceli, dřeva a skla, která slouží jako úvod do světa Římanů obecně a do římského divadla zvláště. V nabídce centra jsou zejména audiovizuální prezentace a originální artefakty z vykopávek prováděných v areálu divadla.
Vstup do této památky je zpoplatněn.