Lukov - ozdobné prvky v areálu hradní zříceniny

I v dnešní době je zřícenina hradu Lukova, vypínající se na jednom z nejjižnějších kopců Hostýnských vrchů nad stejnojmenným městysem, postupně opravována a doplňována různými zkrášlujícími prvky, díky nimž se stává čím dál více oblíbenějším turistickým cílem. Horní patro vstupní věže do hradního jádra a rovněž sklepy a přízemí paláce návštěvníkům nabídnou expozice s exkurzí do historie jednoho z našich nejstarších moravských hradů. Na rozsáhlém předhradí s věží Svatojánkou již před drahným časem vyrostl pod vyhlídkovou věží Svatojánkou „Dům Rudolfa Matouše“ s hospůdkou a bývalá hradní studna získala po opravě novou kovovou mříž.

Velmi interesantními doplňky, jež osloví srdíčka nejen malých dětí (ale i těch větších do 99 let), se staly různě po areálu umístěné krásné dřevěné sochy... a jak jsme mohli při našich periodických návštěvách hradu konstatovat, každým rokem jich tu několik nových přibude.

K těm prvním námi zde viděným se řadí dvě plastiky, znázorňující jednoho denního a nočního ptačího dravce, kteří svými bystrými zraky zvenčí sledují počínání návštěvníků před vstupem do hradní krčmy. Jen o kousek dál u tzv. „Vlčkovské brány“ zaujme skupinka medvědí rodinky – mamka medvědice, taťka medvěd a po zdi hradu se šplhající nezdárný syn Méďa.

Ani se nechce věřit, že se mezi námi najdou i takoví jedinci, jejichž největší (a notně zvrhlou) radostí je ničit to, co jiní v potu tváře druhým pro potěchu očí vytvořili.

Jeden takový zmetek... pardon, chci říct vandal, areál hradu navštívil v nočních hodinách v lednu roku 2022. Jeho obětí se stala skulptura medvědice, kterou nejprve pořezal motorovou pilou, pak polil hořlavinou a zapálil! Škoda byla odhadnuta na 20 tisíc korun, naštěstí se sochu podařilo opravit. Správce hradu odevzdal kamerové záznamy Polici ČR, ale jestli se viníka podařilo dopadnout, tak to mi není známo.

Při poslední návštěvě hradu s manželkou jsme si v předhradí prošli novou „Žabí stezku“ ozdobenou dřevěnými skulpturami obojživelníků a nad hospůdkou si všimli plastiky „Rudého draka“, tato ale byla zrobena z plechu.

V letošním létě jsem při sólové túře mohl v nejspodnější části podhradí obdivovat další parádní dřevořezby, jakými tu byla velmi působivá socha Lesní víly a o kus výš skulptura rytíře Zdeňka ze Šternberka. Mezi nimi po pravé straně přístupové cesty nad zbytky základů starého hradního zdiva vyrostla miniaturní věž nové zvoničky. Na další dřevěnou jsem narazil za „Domem R. Matouše“ a při odskoku k vyhlídce za hradem (směrem k Vlčkové) minul skulpturu dalšího opeřeného dravce. Na tomto výletě jsem nahoru do hradního jádra nešel (čekal mne pokus o nalezení blízké jeskyně Hradisko), ale při pokecu se sympatickou paní pokladní jsem se dozvěděl, že do něj přibyly další dvě dřevořezby znázorňující Albrechta z Valdštejna a rytíře Ješka ze Šternberka. A že je – spolu s mnoha dalšími plastikami na hradě, vytvořil velmi šikovný řezbář Oldřich Pliska z Halenkovic, který už si díky svým originálním výtvorům vydobyl přízvisko „Moravský Michelangelo.“

Mladý řezbář Oldřich Pliska je samoukem a svá díla začal za pomoci motorové pily ze dřeva vyřezávat až po dovršení třiceti let. Nadarmo se netvrdí, že je všechno zlé pro něco dobré: během epidemie covidu měl na svého koníčka najednou více času a po prvním hotovém výrobku – medvědovi, následovaly další. Ty nejprve dostávali členové rodiny a přátelé k narozeninám. Originálnost jeho sochařského pojetí spočívající ve vypiplaných detailech plastik - a zvláště pak očí, díky nimž jeho výtvory zvířat i lidských figur vypadají jako živé, nakonec způsobila, že začal dostávat zakázky od soukromníků, kteří si jeho sochami zdobili zahrady. Netrvalo dlouho a jeho pozoruhodné výtvory se začly stávat okrasou i veřejných míst.

Prvotní koníček mezitím dorostl na pořádně velkého „koně“ a dnes Oldřich řezbářství provozuje jako vedlejší činnost. Svá díla vystavuje i v cizině a objednávky na nové skulptury přicházejí až ze Švédska.