Litovel – Nečíz

Litovel, založený ve 13. století Přemyslem Otakarem II. se chlubívá přízviskem Hanácké Benátky. Ne tedy kvůli faktu, že by byl vystavěn na lagunách, ale kvůli okolní vodě. Kdo to na Litovelsku zná, ví že město nestojí na nějakém kopci nebo pahorku, ale celkem regulérně v placatém terénu. Nicméně fakt, že Morava v území města a kolem dokola se větví na několik ramen, dávalo možnost obráncům města okolní terén zaplavit a tím i znesnadnit dobyvatelům jejich úmysly.

Těch ramen Moravy se udává v počtu 6 a kolem města i ve městě samotném narazíme co chvíli na nějakou stružku nebo něco jako potok.

Rameno, zvané Nečíz patří k těm nejzajímavějším.

Dnešní větvení Moravy už ovšem příliš nepřipomíná původní větvení řeky, ta je v mnoha částech už řádně zregulovaná a tím pádem je zregulovaný i samotný Nečíz. Název je údajně upomínku na nějakou zkomoleni původního Nečeti – téci.

Ještě před Litovlí je Morava přehrazena velkým jezem, který odvádí část toku Náhonem (je to přímo název) k vodní elektrárně, zde se navíc vodní tok dělí na tzv. Dušní Moravu a současný Nečíz, dá se tak předpokládat, že původní Nečíz tekl zhruba zmíněným Náhonem. Pak už začíná asi nejzajímavější část ramene, které protéká bývalými objekty mlýna (kolem Mlýnské uličky), dál pokračuje Šerhovní uličkou pod budovu radnice. Asi právě tato část nejvíc přispěla k přirovnání města k italskému městu. V těchto místech se můžeme setkat s názvem Radniční voda.

Při správném postavení se v Nečízu zrcadlí vysoká radniční věž.

Za radnicí je téměř celý Nečíz ukrytý pod dlažbou náměstí Přemysla Otakara II. Až na jednu výjimku. Tou je balustrádami obklopené dvouramenné schodiště, kterým je umožněn volný přístup k vodě. Tyto schody svým způsobem nahrazují v centru Litovle nějakou kašnu, kdy by si místní nabírali životodárnou tekutinu. Dříve býval samozřejmě odkrytější daleko dříve, celé zakrytí náměstí proběhlo kolem roku 1700. Přístup k vodě býval ještě někde na místě, kde dnes je odchod z náměstí dnešní Husovou ulicí. Při revitalizačních pracích v roce 2014 byl v centru náměstí zhruba v průběhu Masarykovy ulice odkryt v podstatě zachovaný kamenný most z přelomu 14. a 5. století. Ten je ovšem zcela ukrytý současným stavem, ale jde vlastně o 3. nejstarší dochovaný kamenný most v ČR. No naštěstí mají v Litovli Svatojánský most, který je tak po mostech v Písku a Praze stále na třetím místě, hovořili bychom o mostech „viditelných“.

Částečně se Nečíz vynořuje na zahradě přilehlého domu, k vidění tak je z Jungmannovy ulice, dál opět putuje pod nějakou zástavbou, vynoří se na chvíli poblíž Sochovy vily, kde pozorovatele upoutá zajímavé hrazení části mostu na Husově ulici. Dál se Nečíz volně vynoří ve Smetanových sadech, kde je regulován minimálně. Snad by ale stálo za zmínku, že Nečíz poskytuje vodu pro blízké dva rybníky.

Dál se zraků ztrácí u továrních objektů Kimberly-Clark (výrobce hygienických zařízení).

Za továrnou se Nečíz vlévá do dalšího kanálu, ten se nazývá Papírenská voda, ale spíš bych řekl že Papírenská voda se spojuje s Nečízem (inu co si budeme povídat, i Vltava za Mělníkem se jmenuje Labe…

Dál už tedy papírenská voda proteče jihovýchodním okrajem města a víceméně volně vplyne do luhu Moravy, s kterou se spojí poblíž betonového mostu (u kóty 231,8) na silničce od Březového v přírodní rezervaci Litovelské Luhy.