Letovisko Studánka u Rychnova nad Kněžnou

Každý, kdo navštívil Rychnov nad Kněžnou a měl dostatek času na jeho poznávání, určitě ví, že toto město má též překrásné okolí, z něhož je velkým pojmem zejména les Včelný, Ivanské jezero a bývalé letovisko Studánka.

Na kraji zmíněného lesa se dříve nacházelo staré bělidlo, jež počátkem 70. let 18. století upravil Antonín Karel Hartman, a plovárna. Nedaleko odtud je jeskyně zvaná Machova díra, která svůj název obdržela od toho, že se zde do 70. let 19. století zdržoval choromyslný Václav Mach, jenž zde též zemřel. Sám les byl upraven na přelomu 19. a 20. století obcí, rychnovským turistickým odborem a okrašlovacím spolkem, aby se z něj stalo místo krásných procházek a výletů, zejména školní mládeže. Hustý les v kombinaci s holými stráněmi, divoké skály a rozházené balvany za doprovodu zurčivých studánek a potoků bývaly již od 19. století centrem vycházek mnoha rychnovských občanů. Krásným koutem bývala též partie u Ivanovy skály, na níž byl na prkně namalovaný a vyřezaný sv. Ivan.

Středem Včelného protéká Javornický potok, na němž byla v letech 1906-1907 zřízena nákladem 18 581 K přehrada tvořící umělé Ivanské jezero s 82,32 m dlouhou a 7 m vysokou hrází. U této nádrže, jež mohla pojmout na 360 000 hl. vody bylo v létě stále živo. Okrašlovací spolek tu zřídil plovárnu a opatřil několik loděk k příjemné projížďce.

Přibližně 3,5 km odsud se nachází letovisko Studánka. Obecní lázně tu byly již v 1. polovině 18. století, ne-li již v tom předchozím. Po kožešníku Václavu Bydžovském se stal zdejším „lázňovským“ neboli „hospodářem nad lázněmi“ roku 1748 Václav Kapoun, který platil rychnovské obci 25 zl. rýnských ročního nájmu. Zároveň byl ustanoven hospodářem nad obecními lesy a byl mu svěřen dozor nad oběma hajnými, s nimiž přísahal věrnost rychnovskému primátorovi. V roce 1755 byl nájemcem Studánky Antonín Kramer. Tehdy se zdejším lázním říkalo „Hruškova Studánka“, snad po některém předchozím nájemci nebo držiteli. Toto pojmenování se vyskytuje v letech 1748-1815. Dodejme ještě, že se k Studánce vztahuje pověst o tom, že za slezských válek pruští jezdci vytáhli několik Židů z města „za brady“ a u Studánky je utýrali.

V té době se zde již nacházela dřevěná kaplička, která byla vybudována u pramene léčivé vody, k němuž docházeli nemocní z celého širého okolí. 14. července 1749 se rychnovský magistrát usnesl, „aby peníze w almužně u Hruškowy Studánky przigaté pro čzest a chwálu Božj na obraz (již dřív určený) obráczeny byly (a) krom (něho) poniewadž ta nadopačzena Studynka neb Woda a Mylostj Božj pro kamen bolestj sloužj, aby taky Swaty Liborius w témž obraze spolu wymalowaney byl.“ Počátkem 19. století byl tento obraz nahrazen malbou Panny Marie.

Výsadou roku 1754 obdrželi Rychnovští od vrchnosti 2 kousky lesa, Mokrovouský a Černý, a louku ve Včelném, takže od té doby zde již vrchnost nic neměla a vše náleželo obci. Ta též snížila nájemné ze Studánky a ani vysoké gubernium proti tomu nic nemělo. František Tryslík platil v roce 1771 pouze 12 zl. ročně a směl si tu chovat jednu krávu. Jeho nástupce Jan Langer platil o 2 roky později 16 zl. ročně a povoleno mu bylo mít rovnou 2 krávy. Roku 1776 si chtěla Studánku najmout vrchnost za 30 zl., ale obecní shromáždění svatojiřské tuto nabídku nepřijalo, protože lázeňský fungoval zároveň jako obecní hajný. V těchto časech obec pronajímala Studánku vždy na šestileté období. Postupem času, kdy se z ní stalo vyhlášené letovisko, částka nájemného rostla. Roku 1803 platil Ignát Czeypek již 24 zl. ročně. Po něm se stal nájemcem Antonín Kopřiva.

Toho času již byla dřevěná lázeňská budova s lázněmi a hospodou ve velmi chatrném stavu. V roce 1820 byla dokonce přímo k obývání nebezpečná, přesto byla výstavba nového objektu opětovně odložena. O 6 let později se nedala používat ani jedna ze čtveřice lázeňských světnic, jež byly vybaveny dřevěnými vanami od bednáře Václava Kunce. V té době se již konečně obec rozhoupala, neboť si nechala od Františka Tomana zhotovit plán a již roku 1823 jej zaslala spolu s rozpočtem vrchnostenskému úřadu ke schválení. Ta se však nijak nesnažila rychnovské obci vyjít vstříc, a tak byla vrchnost po 2 letech žádána, aby byl ve Studánce postaven alespoň sklep. K důkladné přestavbě došlo až v roce 1854.

Podobně na tom byla zdejší kaplička, která byla velmi sešlá a i obraz na oltáři byl zničen. Na pokyn purkmistra Vojtěcha Havla a návladního Josefa Kapouna byla vystavěna nová kaple, i když opět jen ze dřeva a do ní byla místo obrazu Panny Marie dána socha sv. Jana Nepomuckého, jež byla uschována v kostele sv. Havla a o procesích a poutích bývala slavnostně mládenci nosívána. K jejímu posvěcení došlo 14. září 1856 rychnovským děkanem P. Josefem Scholzem. Tato kaplička tu stála až do roku 1902, kdy byla zbořena a díky daru Josefa a Eveliny Czeypkových byla nahrazena větší a hezčí zděnou kaplí.

Také lázeňská budova byla přestavěna. V 70. letech 19. století z ní vznikla vila a restaurace. V roce 1887 byla vystavěna druhá nová vila a v obou byly zřízeny pohodlné letní byty, v budově restaurační jich bylo 7, ve vile 24. Od té doby sem zajížděli letní hosté až z Prahy a dalších vzdálenějších míst Čech i Moravy. Studánka, na jejíž rozvoj věnovala řadu finančních prostředků též Městská spořitelna v Rychnově nad Kněžnou, se však stala také centrem významných slavností a zábav, z nichž musíme zmínit sjezd rodáků a přátel Rychnova, který se tu uskutečnil od 3. do 6. srpna 1907. Ze slavnostního sjezdového výboru bylo následně utvořeno Studánecké družstvo, jež z milodarů a výtěžku sjezdu i pozdějších akcí nechalo postavit před restaurací krytou verandu a opodál tenisové hřiště. Tomuto družstvu pomáhal významně ve zvelebení Studánky též roku 1880 založený rychnovský odbor Klubu českých turistů, jehož duší byl profesor Josef Sallač. Prvním jeho významným krokem bylo zřízení besídek a laviček ve Včelném.

V roce 1906 byl zřízen v Ivanském jezeře umělý ostrůvek, a to rychnovským okrašlovacím spolkem. Ten zde též vysázel košíkářské vrby, pořídil již zmíněné loďky a ve Včelném nechal postavit nové lavičky. Takto prospívala Studánka až do 1. světové války, kdy postupem času ochabl o ni zájem, protože lidé měli tolik starostí o svoje živobytí, že jim nezbyl čas a mnohdy ani chuť k jakékoliv rekreaci, natož když většina mužských letních hostů a též členské základny všech spolků o Studánku se starajících se ocitla na frontě.

K oživení Studánky došlo hned po vzniku ČSR. Roku 1927 sem byl zaveden elektrický proud. V roce 1930 byla uskutečněna rozsáhlá přestavba hlavní budovy podle plánů architekta Ing. Františka Šímy, čímž byla zvětšena restaurace o velký moderní sál. V té době již lázně neexistovaly a ze Studánky se stalo jen letní letovisko. Jedinou chybou však bylo to, že se nevěnovala přílišná péče přímo Ivanskému jezeru, protože od jeho vzniku nebylo dno čištěno, zanášelo se nánosy Javornického potoka a bahnité jezerní dno neprospívalo ani chovu kaprů, natož místní plovárně. Z tohoto důvodu se město rozhodlo roku 1939 vybrat všechno bahno jezera, i když náklad na tuto práci byl spočten až na 90 000 K. Obdobný osud sdílely obě studánecké budovy. Teprve v říjnu 1943 představil architekt Adolf Liebscher plán obnovy Studánky, který měl znamenat jejich demolici a výstavbu nových objektů. Kvůli válečným událostem však z tohoto plánu sešlo.

Letoviskem zůstala Studánka až do sametové revoluce v roce 1989. Jediným narušením tohoto se stalo usazení polských okupačních vojsk ve Studánce v srpnu 1968. Díky restitučnímu zákonu byla Studánka s nemovitostmi čp. 468 a 505 vrácena 23. července 1991 městu Rychnov nad Kněžnou. Na nájemce však mělo město smůlu, zdejší objekty byly uzavřeny, chátraly a letovisko zůstalo de facto nefunkční. Roku 1996 byl městem schválen postup, jak dostat ze Studánky tehdejšího nájemce. Jedinou změnou se tehdy stalo umístění pískovcové sochy vodníka Kristiánka od Marcela Sršně ze Záměle u Ivanského jezera, k němuž došlo 28. září 2002.

Teprve v roce 2006 byl hotel s vilou a přilehlými pozemky odkoupen firmou MATRIX, a. s., přičemž jednou z podmínek prodeje byla rekonstrukce areálu se zachováním jeho původní funkce a volným přístupem veřejnosti. O 2 roky později došlo kvůli špatné statice k demolici původního hotelu a následně byla královéhradeckou firmou PRIMA, s. r. o. v letech 2008-2010 postavena nová hotelová budova, vybudován přírodní amfiteátr a zrekonstruována vila. Nový hotel byl slavnostně otevřen 10. října 2010. To však nebyla jediná změna, jež se ve Studánce a v jejím okolí udála. 20. května 2011 došlo ve svahu nad kaplí ke slavnostnímu odhalení a vysvěcení sousoší „Zjevení svatého Huberta“ od akademického sochaře Michala Moravce z Hořic a 6. října 2012 zde byla slavnostně zasazena „Lípa olympioniků“. V letech 2017-2018 byla též opravena sama kaplička, u níž byla provedena nová fasáda, odvodnění a nové schodiště. Prostě Studánka v posledních letech opravdu prokoukla. Více o hotelu Studánka zde: https://www.hotelstudanka.cz.