Letohrad – voliéra s papoušky v zámeckém parku

V 19. století byla součástí zámecké zahrady v Letohradě také dřevěná oranžerie a několik skleníků. Jeden ze skleníků stával u vstupu do zahrady z Vitanovského ulice, poblíž domku zahradníka. Ve druhé polovině 20. století byla oranžerie přestavěná a skleník zbořen. Místo něho vyrostly veřejné záchodky, které sloužily až do roku 2005. Po tomto roce je nahradily nové toalety při vstupu na zámeckou terasu.

Staré veřejné záchodky nechalo město v letech 2010 až 2011, z iniciativy Klubu chovatelů exotického ptactva, přestavět na voliéru pro papoušky. Dne 30. června 2011 byla voliéra předána do užívání. Domov v ní našli papoušci z Austrálie a Jižní Ameriky. Pestrobarevní krasavci nebyli odchyceni v uvedených kontinentech, jsou z odchovů českých chovatelů.

Voliéra je rozdělená na šest ubikací s venkovními výlety pro exotické ptáky. Součástí voliéry je i nezbytné technické zázemí. Zasklená voliéra je chráněná drátěným pletivem, což je nevítaná kombinace pro fotografy (hrozí odlesky a špatné ostření).

Zvláště děti a milovníci exotického ptactva se u voliéry rádi na pár minut zastaví. Uvidí tu párek papoušků ara ararauna. Tento druh papouška je nepřehlédnutelný nejen svým pestrým zbarvením, ale i velikostí 85 až 105 cm. Samce od samice nepoznáte, je to velmi obtížné. Zjistit pohlaví je možné pouze testem DNA. Volně tito papoušci poletují v tropických pralesech Jižní Ameriky od východní Panamy přes jižní Brazílii, Bolívii, Paraguay až po Kolumbii. Papoušek ara ararauna se živí různými semeny, zeleninou a ovocem. Chutnají mu jablka, hrušky, třešně, pomeranče, mango, papája… Rád si smlsne i na mandlích, pistáciích a dalších oříškách. Dožívá se 80 let.

Dalšími obyvateli voliéry jsou papoušci patagonští. Ti jsou velcí přibližně 50 cm. Ani u tohoto druhu papouška původem z Uruguaye, Argentiny, Chile a Severní Patagonie není jednoduché rozpoznat pohlaví. Samec, samice i mláďata bývají zbarvení shodně. Jsou převážně olivově hnědí se zelenými odstíny. Břicho včetně oblasti mezi nohama mají oranžové. Dožívají se 25 až 30 let. Jejich jídelníček je pestrý. Patří do něj zrní, ořechy, ovoce (zahradní i divoké plody), zelenina a zelené krmení. Není bez zajímavosti, že ve štěrbinách a rozsedlinách na skalních stěnách si zobákem vyhrabávají až metr hluboké nory.

Viktor Sodoma v jedné své písničce zpívá: „Otoč se má milá dozadu, sedí tam papoušek kakadu“. Ve voliéře kakadu růžový seděl, ale za pletivem ve vzdálenosti, ve které se mi ho nepodařilo zaostřit. Kakadu růžový bývá veliký 35 až 37 cm. V přírodě se vyskytuje téměř po celé Austrálii, i v suchém vnitrozemí. Nehnízdí pouze v pobřežních oblastech. Samce od samice poznáte podle duhovky. Samec ji má tmavě hnědou, samice růžovočervenou, mláďata hnědou. Ani kakadu není v jídle vybíravý, chutnají mu semena, ovoce, zelenina, výhonky, pupeny, listy, nerozpakuje se sezobnout i hmyz a jeho larvy. V přírodě žije přibližně 50 let, v zajetí 70 let. Samec i samice kakadu růžového jsou si věrní po celý život, společně pečují o své potomky. Kakadu je velice společenský druh, houfuje se s ostatními. Výjimkou není až tisícičlenné hejno. A to musí být podívaná.

V ubikaci byla schovaná ara marakána. Tento 43 cm velký papoušek je doma v deštných tropických pralesech od nížin do nadmořské výšky 1.000 m v jižní a jihovýchodní Brazílii, východní Paraguayi a severovýchodní Argentině. Samec je celkově zelený, čelo má růžově červené, hlavu, záhlaví a spodní líce zeleně modré. Samice je menší, červené zbarvení na čele má méně intenzivní. Ara marakána konzumuje zrní, ořechy, ovoce (zahradní i divoké plody), zeleninu a zelené krmení. Dožívá se 50 let. Tito opeřenci jsou velice vzácní, jsou chránění mezinárodní úmluvou CITES. Tato úmluva zahrnuje 500 druhů živočichů a 300 druhů rostlin, které jsou bezprostředně ohrožené vyhubením. Mezinárodní obchod s nimi je zakázaný.

Posledním exotickým ptákem ve voliéře je rosela pestrá nádherná. Ta se také nechtěla fotografovat. Původem je z jihovýchodní Austrálie a Tasmánie. Vidět je spíše v přímořských oblastech. Díky lidem se rozšířila i na Nový Zéland. Podle obrázku tento 30 až 33 cm velký pták hýří barvami. Rosela je převážně žlutočerná, hlavičku má červenou, na křídlech modré peří a na ocase zelené. Rozpoznat pohlaví je snazší než u jiných ptáků. Samec je větší a pestřejší než samička, která má kulatější hlavičku. Rosela pestrá nádherná má nejraději ovoce, zeleninu a zelené krmení, zobe i zrní. Dožívá se 25 let.

A pokud nakouknete vlevo od voliéry vrátky do výběhu, uvidíte dalšího přistěhovalce z jihovýchodního pobřeží Austrálie a Tasmánie, a to klokana rudokrkého. Nejčastěji je tento savec vidět v buši, v otevřené nebo keři zarostlé krajině. Jeho 66 až 100 cm dlouhé tělo váží 11 až 27 kg. Ocas má tento vačnatec dlouhý 62 až 90 cm. Klokan je typický býložravec, pojídá šťavnaté výhonky trav, byliny a listy. Přes den se ukrývá v buši, na pastvu vychází až za soumraku a v noci. Pase se v rodinných nebo alespoň příbuzných skupinách. Skupiny nemají žádného vůdce, každý se pohybuje podle své vůle. Klokan rudokrký se dožívá 12 až 15 let.

Klubu chovatelů exotického ptactva v Letohradě patří poděkování za oživení zámeckého areálu. Návštěvníci si opeřené krasavce mohou nejen prohlédnout, ale si o nich mnoho zajímavého i přečíst.