Lanzarote - Tahiche

Fotografie (11) • Foto: Bubinga

Při naší dovolené na čtvrtém největším z Kanárských ostrovů, na ostrově Lanzarote, jsme navštívili některá zajímavá místa. Jedno z nich se nachází na okraji města Tahiche. Jedná se o vilu Césara Manrique, ve které sídlí Fundación César Manrique a muzeum. Netradiční sídlo bylo vybudováno přímo do lávového pole ve vulkanických bublinách. Jedná se o příjemně moderní dílo pod Krásnou oblohou pokrytou nádhernými mraky.Dům se jménem Taro de Tahiche, je jedinečně krásný, univerzální případ včlenění obytného místa do přírody. Je výrazem mikrokosmu Lanzarote, výrazem podstaty ostrova, který ač je zpustošený po tamním vulkanickém výbuchu, je ve skutečnosti místem vhodným k životu a je ve své podstatě krásný. Kromě prohlídky famózního „bytečku pana Manrrique“ jsme zde shlédli všestranné autorovo dílo, ale i obrazy jeho současníků včetně Picassa. Vedle muzea stojí Památník stavby Monumento del Campesino zhotovený z nádrže staršího rybářského člunu.

César Manrique byl nejvýraznější osobností ostrova a umělcem, který uspěl i ve světě. Se stopami této významné osobnosti jsme se setkávali prakticky na celém ostrově. Tento umělec, malíř abstraktních obrazů, architekt a urbanista se narodil roku 1919 v hlavním městě Arrecife, kde prožil část dětství, poté se jeho rodina odstěhovala na severní pobřeží, kde žil v úzkém kontaktu s přírodou a začal se zajímat o umění. V 60. letech byl již slavný malíř, žil v Madridu a měl mnoho výstav po celé Evropě, potom tři roky žil v New Yorku, kde se osobně seznámil a často i spřátelil s mnoha významnými umělci. Přestože úspěšně vystavoval v Evropě i v Americe, vždycky jej něco táhlo domů. Jeho rozhled a práce ale byly mnohem širší, než jen štětec, plátno a barevná paleta. Na přelomu60. a70. let si uvědomil, že kouzlo jeho domova spočívá v tom, jaký je a nikoliv v betonu, který začal požírat Kanárské ostrovy. V roce 1968 se vrátil natrvalo na Lanzarote. Když uviděl první nově postavený výškový hotel (Gran Hotel v Arrecife), upřímně se zděsil a rozhodl se zabránit tomu, aby se z ostrova stala „turistická továrna“.

Začal se věnovat především urbanismu a architektuře a ve spolupráci s místní vládou se zásadním způsobem zasloužil o regulaci rozvoje turistiky na ostrově a posléze vyhlášení ostrova Biosférickou rezervací (krátce po jeho smrti). Zasazoval se tak, aby se i nadále stavělo v tradičním duchu a aby ochrana životního prostředí byla na prvním místě. Mnoho jeho projektů se zakládá na vztahu příroda - člověk. Ne ve smyslu, kdy je člověk pánem, ale kdy člověk pomáhá dotvářet to, co příroda začala.

Manrique se velmi silně zasadil o využití tradičních architektonických prvků ostrova. Při těchto snahách si vzal za vzor typické lanzarotské stavební prvky - klasické komíny, kanárský dřevěný balkón a podobně. Bílá barva stěn, která nejlépe slouží k chlazení bytů, rámuje zeleň dveří a oken, která je připravená ze zbytků barev používaných k natírání člunů. Za svou práci ve prospěch ostrova si nikdy nevzal žádné peníze a obdržel celou řadu evropských ocenění (např. 1978 Světová cena za ekologii a turismus, ocenění Evropského parlamentu v roce 1986), další ocenění získal za svá umělecká díla. Vyprojektoval též různé nové stavby a rekonstrukce na Lanzarote i na dalších Kanárských ostrovech.

V jeho činnosti ho podporoval i španělský král Juan Carlos, kterému v roce 1986 napsal osobní dopis „Lanzarote umírá!“. V něm mimo jiné uvedl: „Malý ostrov musí být jako divadlo. Když jsou všechna místa vyprodána, nesmí se prodávat další lístky.“ Nesmírným osobním nasazením se mu podařilo zabránit neřízené výstavbě mamutích hotelových komplexů a dosáhnout rozumného kompromisu tak, aby turisté na ostrov rádi přijížděli a přinášeli potřebné peníze na straně jedné, a přitom příliš nepoškozovali unikátní prostředí ostrova. Prosadil řadu pravidel, z nichž se posléze staly de facto zákony nebo přímo zákony formou urbanistických plánů. Např. hotely musí mít nejvýše 3 až 4 patra, aby nepřesahovaly výšku palem a příliš nenarušovaly krajinný ráz. Lanzarote mu posmrtně udělilo titul Hijo Predilecto (Nejmilejší syn).

Zahynul 25. září 1992 při dopravní nehodě. Jeho odkaz udržuje nadace Fundación César Manrique, která sídlí v jeho domě, podporuje umění a vede mládež k umělecké výchově.
*

Další zajímavá místa, která jsem na ostrově Lanzarote navštívil: https://www.turistika.cz/mista/jeskyne-jameos-del-aqua-na-ostrove-lanzarote

https://www.turistika.cz/mista/ostrov-lanzarote-timanfaya

Další má povídání o některých navštívených místech a cestách se nacházejí na mém blogu: https://cestou-necestou-s-matejem.blogspot.com/ a také na stránkách iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/

Poslední aktualizace: 24.2.2023

Nadmořská výška:

120 metrů nad mořem

WWW stránky:

www.cesarmanrique.com

Lanzarote - Tahiche na mapě