Krnov – Hlavní náměstí

Je svým způsobem paradox, že mezi velká náměstí v ČR se neřadí Hlavní náměstí v Krnově. Svými teoretickými rozměry by se tam klidně i mohlo zařadit, ale jde vlastně o dosti novodobou situaci, která vznikla až poválečným vývoje. Ale nepředbíhejme.

Na rozdíl od některých bližších měst (Bruntál) město nevzniklo nějakým aktem založení, ale vlastně vzniklo víceméně přirozeným vývojem. Důvodem byla poměrně výhodná poloha poblíže soutoku dvou řek, o něco větší Opavy a menší Opavice. Oba vodní toky poskytovaly přirozenou ochranu území na přechodu od úpatí severního předhůří východních Sudet (dnes říkáme Krkonošsko-jesenická soustava) a přechod do nížin dnešního Slezska.

Prapůvodní osídlení je kladeno někam do prostoru východní strany současného Hlavního náměstí (dnes je tam komplex budov kolem bývalého Prioru).

Výraznější pokračování okolní zástavby přinesla patrně kolonizace ve 13. století, kam se klade i první zmínky o městu (50.–60. léta 13. století).

Prostor současného náměstí byl ovšem zastavěn daleko hustěji. Středověká zástavba vyplňovala značnou část náměstí a vznikající město zde bylo členěno na několik ulic a menších náměstí. Asi největším volným prostorem byl v jihovýchodní části současného velerynku (přibližně 170x120m). Zde bylo skoro pravidelné obdélníkové náměstí o rozměrech cca 75x70 m. O vzhledu zástavby se můžeme přesvědčit na starších mapách císařského mapování. Prostor zde uvedený najdeme pod označením Niederring.

Na protilehlé straně současného náměstí vidíme podlouhlý Oberring. Poměrně velký blok domů je k vidění na severovýchodní straně náměstí, jihozápadní část je pak členěna do dvou meších bloků , rozdělených menší uličkou. Ta menší ulička je dnešní ulice radniční, která odděluje menší blok domů, kde už od středověku měli „Jägerndorfští“ svou radnici. Ta tu stojí dodnes. Tím jsme ale rovnou u stave, které jsou kolem Hlavního náměstí k vidění. A protože radnice je nejviditelnější, začneme rovnou u ní. Současná radnice s tou středověkou (kromě místa) nemá moc společného. Jde o stavbu realizovanou počátkem 20. století a dodejme, že jednu z nejopěvovanějších staveb města. Krnov (něm. Jägerndorf) byl tehdy centrem textilního průmyslu a díky tomu do městské pokladny přitékaly nemalé peníze. Radní se usnesli, že si zaslouží lepší úřadovnu (když i okolní části města zdobily honosné vily podnikatelů). Radnici postavenou na poněkud nepravidelném půdorysu zhruba tří křídel je reprezentativní ukázkou tehdy převládající secese a za jejím vzhledem stojí návrh architekta Moritze Hintragera. Ovšem samotná radnice (část v červených až růžových odstínech byla spíše neorenesanční. V letech 1906–7 byl komplex budov doplněn projektem Franze Blasche do zelena laděnou budovou Městské spořitelny, která volný prostor doplnila a právě průčelí obrácené do náměstí dodalo celé radnici na velkoleposti. Dnes patří tato část budovy České spořitelně.

Zhruba takový stav platil do poloviny 20. století, přesněji do roku 1945. Již od doby Prusko-rakouských válek v 18. století byl Krnov po ztrátě Dolního Slezska pohraničním městem, což se projevilo i fortifikací v 2. polovině 18. století (tehdy měl Krnov opevnění připomínající menší pevnost, jsou známe např. z dochovaného Josefova, nebo Terezína, ovšem v menším měřítku. Koncem 2. světové války probíhala v prostoru ostravské aglomerace obchvatná operace, kdy bylo cílem Sovětské armády (a Čsl. armádního sboru) ušetřit tamní průmyslové provozy. Bojové operace tak probíhaly kolem Opavy a protože Krnov není od Opavy zas tak daleko, bojovalo se i tady. Značná část vnitřního města tak byla i zde poničená. V poválečném období tak probíhala v prostorech centra rozsáhlá přestavba spojená s i asanací poničených budov. Při té příležitosti byly částečně i posunuty uliční čáry a některé příjezdové ulice co centra se přeměnily na širší komunikace. V prostoru současného Hlavního náměstí tak byla posunuta hlavně uliční čára na východní straně, kde zůstala jen nárožní budova před minoritským kostelem (Hlavní nám. 90). Obnovená budova s číslem 92 trošku připomíná fasádou meziválečnou avantgardu, přsněji kubistické řešení domovního štítu. Pokračování s číslem 94 nebo 72 je vlastně dlouhá budova „panelákového vzhledu“. Obdobně byla postižena severní část náměstí. Hlavně na východní straně dominuje podlouhlá budova (čísla 43–49) připomínající svým obloukovým vjezdem socialistickorealistickou výstavbu v Porubě nebo Havířově (tady v menším měřítku).

Zůstala tu ale budova s číslem 42 se zelenou neorenesanční fasádou. Vedlejší k západu pokračující blok budov vznikal až v 80. letech minulého století a architekti se snažili členěním fasády navodit rozložení hmot původní zástavby (7,8). Poslední budovy už poblíž farního kostela jsou z původní zástavby (1a, 1b, 3a), krajní budova je dokonce památkově chráněná.

Pokračujeme po západní straně, hned na kraji je zajímavá budova s hrázděným členěním patra pod střechou. Dále pokračuje seskupení v podstatě novodobých budov, kde ovšem stavitelé zachovali zhruba členění původní zástavby (i s moderním podloubím). Původně byl hlavním objektem obchodní dům Prior. Dnes tu jsou stále nějaké obchodní prostory spolu s kavárnou nebo občerstvením.

To nejlepší zůstává na konec, tedy jižní strana Hlavního náměstí. Kromě pár budov na východní straně zůstala zachována téměř středověká část Krnova. Poblíže radnice je to krátký úsek, pojmenovaný jako Hobzíkova ulice. K vidění je tu pak výčet domů s renesančními, barokními až klasicistními fasádami. Ve velké části náměstí se pak táhne podloubí, kde v letním období se dá i zasednout v předzahrádkách hospůdek a restaurací. Řada domů zde podléhá i památkové ochraně (menší výčet, č. 14/1, 18/9, 10/5, 16/5, 104/29, 17/7, 97/36, 36/1b). Asi nejzajímavější z tohoto výčtu je závěrečná budova již mimo Hlavní rynek s adresou Zámecké náměstí 2/11. Sice je tedy mimo, ale frontu městských domů důstojně zakončuje poblíž krnovského zámku.