Kostel Umučení (Stětí) sv. Jana Křtitele v Solnici

Stejně jako u mnoha dalších našich chrámů Páně máme první zmínku o jeho farní úloze z popisu pražské diecéze z let 1344-1350, kdy náležel pod dobrušský dekanát a královéhradecký archidiakonát. Původně měli zdejší podací páni na Skuhrově, z nichž Jan z Meziříčí-Lomnice a jeho synové Vznata, Tas a Ješek odevzdali v roce 1321 kostel zderazskému klášteru, jenž ho osazoval svým konventuálem a kromě plebána tu působil ještě druhý kněz, což bylo potvrzeno ještě roku 1335 papežskou bulou. Tento klášter si kostel dlouho neudržel, neboť již v roce 1359 Jan a Vznata ze Skuhrova odevzdali kostel pražským cyriakům, jež podávali na místo solnického plebána vždy svého plnoprávného člena po složení slibů, jemuž se říká profes. Prvním byl Velík, který roku 1359 nahradil zemřelého plebána Františka. V roce 1361 nastoupil do Solnice profes Jan, aby zastoupil zemřelého Velíka. Roku 1369 bylo ze Solnice odevzdáváno 9 grošů papežského desátku. Profes Jan zde vydržel dlouhou dobu, protože teprve v roce 1397 byl vyměněn za profesa Jakuba, když se stal převorem. Roku 1400 papež po zemřelém plebánovi Jakubovi providoval ke kostelu světského kněze Ondřeje, plebána ve Skuhrově, jenž měl spor s profesem Mauricem (Maříkem), plebánem ze Žiželic, který se nakonec v Solnici udržel a plebán Ondřej zůstal ve Skuhrově. V roce 1402 obdržel solnický duchovní správce Mařík od papeže pravomoc, aby vizitoval a reformoval kláštery svého řádu v Čechách, Polsku a Sasku. Roku 1408 na žádost plebána Maříka papež povýšil solnický farní kostel na klášterní, aby tam mohlo být alespoň 6 profesů. V roce 1417 byl Mařík již převorem pardubického kláštera v Litomyšlské diecézi a zároveň generálním převorem řádu, takže na své místo podal profesa Vavřince, což bylo trnem v oku Anně, vévodkyni Osvětimské a paní na Skuhrově a jejímu synovi Půtovi z Častolovic. Tento spor však skončil ve prospěch profesa Vavřince. Roku 1433 došlo ke stejnému vývoji, když se plebán Vavřinec stal generálním převorem a na své místo podal profesa Tomáše. Z tohoto je vidět, že během husitských válek byla Solnice stále duchovně spravována, aby po jejich ukončení se i zde chopili správy utrakvisté (v roce 1562 Mikuláš Arnošt, roku 1565 Jiří Kolínský, v roce 1574 Adam Hradecký, roku 1582 Jan Koukal, v roce 1600 Jakub Martis Bystřický, roku 1610 Václav Hodek Vizovský, v roce 1620 Matěj Herbart Mladoboleslavský a roku 1626 Augustin Topol Jablonský). Po Bílé hoře došlo k návratu římskokatolických farářů, z nichž prvním byl v roce 1647 Jan Albián a před ním Bernardus Sartorius. Původní kostel byl posléze zbořen a na jeho místě vyrostl v letech 1681-1683 nový chrám Páně (základní kámen položen 24. června 1681), který byl jako poutnický svatostánek obdařen z Prahy dovezenou sochou Panny Marie s Jezulátkem (ještě v roce 1833 přišlo do Solnice 16 procesí z ciziny, 14 duchovních 3 dny zpovídalo a 8 000 věřících denně přistupovalo ke stolu Páně) a v letech 1869-1870 prošel pseudoslohovou opravou (interiérové zařízení vymaloval akademický malíř Josef Pecháček z Chrudimi a kostel byl znovu vysvěcen 4. září 1870). V roce 1686 byl hřbitov obehnán zdí. Roku 1719 byla u ohradní zdi přistavěna nová kostnice, z níž se později stala rodinná hrobka solnického panstva. Téhož času se objevil po boku tamního faráře též pomocný kněz. V roce 1847 byla k pravému boku přistavěná kaple předělána na oratoř. Roku 1870 byl zazděn vchod na kruchtu a od té chvíle se tam chodilo zvenku. 11. září 1878 byl vysvěcen nový hřbitov a ten u kostela byl zrušen a v roce 1927 přeměněn na park. Od 19. do 27. března 1905 zde konali jezuité obnovu sv. misie. 22. července 1906 zavítal do kostela královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Josef Doubrava. Roku 1939 prošel kostel opravou, kdy ho vymaloval František Jirsa ze Solnice, došlo k opravě všech oltářů, kazatelny i křížové cesty. Tehdy bylo na hlavním oltáři poznáno v obraze Čtrnácti sv. pomocníků dílo Petra Brandla. 24. března 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-steti-sv-jana-krtitele-s-ohrazenim-884479). V roce 2022 byl kostel uzavřen kvůli havarijnímu stavu a mše svaté jsou od té doby slouženy v kapli sv. Kateřiny na faře (viz https://www.bihk.cz/dieceze/kostel/umuceni-sv-jana-krtitele). Roku 2023 spadl strop (viz https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/kostel-solnice-oprava-stropu-statika-rychnovsko.A260402_897575_hradec-zpravy_the). První etapa velmi nutných oprav pak byla zahájena v roce 2024 (viz https://farnostsolnice.cz/opravaSolnickehoKostela), přičemž je vítán každý, kdo by mohl finančně pomoci jakoukoliv částkou.

Jedná se o jednolodní obdélnou stavbu s pravoúhlým presbytářem s dvěma obdélnými prostorami oratoře a sakristie po stranách a s hranolovou věží s pseudogotickou helmou od G. Hanefelda z roku 1869 (do té doby měla báň) nad západním průčelím, jež je členěno nikami se sochami krucifixu z roku 1870 a Panny Marie a sv. Jana Evangelisty od olešnického kameníka J. Hartmanna z roku 1876 (předtím byli tito světci na tomto místě vymalováni na plechu). Sám kostel je 43 m dlouhý, 16 m široký a celkem má 14 oken. Presbytář je sklenut křížově, loď třemi poli valené klenby do pásů. Oratoř byla upravena v empírovém slohu v roce 1847 a pod kruchtou je situována čtvercová kaple Čtrnácti sv. pomocníků.

Většina zařízení je vyvedena buďto v barokním, případně v rokokovém slohu. Barokní hlavní oltář je rámový a pochází původně z roku 1717 (postaven byl 8. října 1717, obětní kámen byl pořízen v roce 1754), kdy byly nejspíše pořízeny též i jeho sochy sv. Jana Evangelisty, Petra, Pavla a Jana Nepomuckého, mezi nimiž je umístěn novodobý obraz od Josefa Hellicha z roku 1878, jenž nahradil starý obraz od neznámého mistra, představující světcovu smrt v žaláři a Herodesovu hostinu. Boční oltář Panny Marie vznikl někdy v polovině 18. století (oltářní kámen je z roku 1778) a obsahuje sochu od Břetislava Kafky z roku 1954. Ostatní vedlejší oltáře sv. Jana Nepomuckého (se sochami sv. Jana Nepomuckého, Václava a Víta) a sv. Anny (se sochami sv. Anny, Kateřiny a Barbory) pochází asi z roku 1739, i když oltářní kámen druhého jmenovaného pochází z roku 1787. V kapli Čtrnácti sv. pomocníků, kde bývá betlém a Boží hrob, je pod kruchtou ještě oltář z roku 1723. Za zmínku ještě stojí: sochami andělů, sv. evangelistů a různými jinými věcmi zdobená dřevěná kazatelna z poloviny 18. století; křížová cesta původně z roku 1765, na jejímž místě je nová z 1et 1857-1858 od F. Sidoně, přičemž zastavení 10., 13. a 14. pochází od rychnovského malíře Hikrlíka (přemalováno roku 1878 Josefem Scheiwlem); renesanční cínová křtitelnice s 3 nohami a o celkové výšce 126 cm z roku 1591 od Václava Konváře z Hradce Králové a varhany z roku 1766 od Josefa Sträussela z Králík, které byly opraveny v roce 1878 Amadeem Hanischem z Rychnova nad Kněžnou a roku 1904 nahrazeny novým nástrojem od Franze Josefa Swobody z Vídně, jež prošly opravou v letech 1910 (Václav Poláček z Rychnova nad Kněžnou) a 1980 (viz https://www.varhany.net/cardheader.php?lok=3940).

Počet zdejších zvonů se dost často měnil, většinou šlo o trojici a pokud k tomu připočítáme zvonek ze sanktusové vížky, tak byly celkem v kostele 4 zvony. Koncem 19. století zde byl zavěšen velký zvon sv. Jan Křtitel o výšce 108 cm, spodním průměru 108 cm a s textem: "Já (někdy se uvádí, že má jít o "Na") hlas volající na poušti, pojďte dobří i hříšníci sem do Božího domu a vzdejte chválu tomu, jež všemohoucí jest.", jenž pochází ze 2. poloviny 15. století. Kromě tohoto tu byl zavěšen 10centový zvon Jakub Větší s německým nápisem z roku 1808 a třetí Emanuel z téhož roku byl v letech 1863-1864 přelit a pojmenován na Cyrila a Metoděje, čímž obdržel nápis: "Ve svatém roce cyrillo-methodějském 1863 zvon tento přelit jest ke kostelu solnickému." Ve vížce nad presbytářem pak byl 70 liber vážící Sanktusník. Před 1. světovou válkou byly ve věži kromě dříve zmíněného zvonu sv. Jana Křtitele 2 další zvony - menší sv. Cyrila a Metoděje od zvonaře Karla Paula z Hradce Králové z roku 1864 o hmotnosti 231 kg, jímž se zvonilo klekání, a větší Panna Marie Karmelská od brněnské firmy Adolfa Hillera vdova z roku 1881 o hmotnosti 466 kg s nápisem: "Svatá Maria, ozdobo Karmelu, oroduj za nás!" Dnes je zde díky rekvizicím obou světových válek (za 1. světové války došlo k odebrání zvonů sv. Cyrila a Metoděje a Panny Marie Karmelské) zavěšen předem zmíněný zvon sv. Jan Křtitel, ale ohledně dalších se v pramenech setkáváme s protichůdnými informacemi a já sám jsem se nahoru do věže podívat nemohl. Anna Suková ve své bakalářské práci "Zvony v rychnovském vikariátu, jejich ochrana a restaurování" z roku 2022 píše toto:

"Zvony v kostele

Návštěvou objektu zjištěny informace a stav zvonů. V kostele se nacházejí 4 zvony.

Velký zvon Jan Křtitel

Zvon ze zvonoviny byl ulit neznámým zvonařem a pochází z druhé poloviny 15. století. Na zvonu je nápis: „Já hlas volající na poušti, pojďte dobří i hříšníci sem do Božího domu a vzdejte chválu tomu, jež všemohoucí jest.“ Spodní průměr je 108 cm a výška k čepci 87 cm, celková výška je 108 cm. Zvon je už potřetí otočen a všechny výtluky jsou zřejmě za kritickou hodnotou. Je potřeba, aby kampanolog změřil hodnotu výtluku a povolil buď poslední otočení, nebo navařil chybějící zvonovinu.

Nový zvon

Zvon ze zvonoviny byl ulit Josefem Tkadlecem z Halenkova v roce 1999. Na zvonu je nápis: „Tento zvon pořízen z darů věřících z farnosti Solnice na přelomu Milénia narození Ježíše Krista v létě roku 1999.“ „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny a já vám dám odpočinout.“ Na vnější straně věnce je poznámka: „Ulil Josef Tkadlec Halenkov 1999.“ A z druhé strany je: „Ježíš dobrý pastýř“ Průměr věnce je 84 cm, výška k čepci 68 cm a celková výška je 80 cm. Zvon je v dobrém stavu, je hodně lesklý, působí jako by byl ulit nedávno.

Malý zvon

Zvon ze zvonoviny byl ulit v roce 1803 neznámým zvonařem. Na věnci má nápis: „Sancta Maria, ora pronobis. A. 1803.“ Průměr věnce je 35 cm, výška k čepci je 26 cm a celková výška je 32 cm. Zvon není zavěšen, je položen ve věži na parapetu se závěsnou hlavou a ložisky. Tento zvon by se dal využít v kostele, kde žádný zvon nemají.

Nejmenší zvon

Zvon ze zvonoviny byl ulit Rudolfem Manouškem v Brně v roce 1943. Jeho jediný nápis je: „Manoušek a spol. Brno 1943“. Průměr věnce je 47 cm, výška k čepci je 41 cm a celková výška je 46 cm."

Naopak Václav Balous píše ve "Zpravodaji města Solnice" č. 101 z ledna 2019 následující:

"Solnické kostelní zvony

Od prvopočátků sloužily zvony svým kovovým hlasem ke zrychlení a usnadnění lidské komunikace na větší vzdálenost. Zvuk zvonů provázel po minulé tisíciletí obyvatele celým jejich životem do jejich poslední cesty. Oznamoval radostné i smutné zprávy, blížící se nebezpečí, čas modliteb, svolával k bohoslužbě, za mlhy a bouře udával poutníkům směr k lidským obydlím a do Josefínského zákazu se zvonilo i proti bouřím a krupobitím. Lidé si zvonů vždy vážili - od 10. století se staly předměty posvátnými.

Zvon sv. Jan Křtitel - pochází z 15. století, z původního kostela či zvonice, víc jak 600 kg těžký, s nápisem gotickou minuskulou bez datace „Já, hlas volajícího na poušti, pojďte dobří i hříšní sem do domu Božího a vzdejte chválu tomu, jenž všemohoucí jest.“

Zvon sv. Jakub Větší - byl pořízen v roce 1785, dle německého nápisu byl v roce 1808 přelit.

Zvon sv. Jakub Prostřední snad následkem blesku, nebo neopatrností zvoníků, stále více praskal a tak roku 1881 byl v Brně přelit a pokřtěn k úctě P. M. Karmelitánské, jak dosvědčuje nápis „Svatá Maria, ozdobo Karmelská, oroduj za nás.“

Sanktusník ve věži nad kostelem slouží jako umíráček."

Takže si můžeme přímo vybrat, jak to se zdejšími zvony je. Nemohu se pouštět do spekulací, proto jsem uvedl oba hlavní zdroje a jedinou možností, jak zjistit pravdu, je to, dostat se do věže kostela a podívat se na zvony osobně.