Kostel sv. Vojtěcha, biskupa a mučedníka v Kruhu v Podbezdězí

První zmínku o tom, že zdejší kostel byl farním, nalezneme v popisu pražské diecéze z let 1344-1350, kdy náležel pod kamenecký dekanát a boleslavský archidiakonát. V roce 1352 bylo odtud odváděno 12 grošů papežského desátku. Prvním po jménu známým farářem byl kněz Michael, po jehož smrti byl 24. května 1361 podán do Kruhu kněz Martin z Malovar. 22. května 1368 nastoupil na místo plebána Martina kněz Jan z Katusic. 17. srpna 1380 zaujal místo zemřelého plebána Jana kněz Michael z Mšena. 8. srpna 1403 se stal nástupcem zemřelého plebána Michaela kněz Mikoláš (Niklas) z Jablonného. Ten si 22. září 1404 směnil faru s farářem Janem z Kurovod. 13. června 1408 věnoval Jindřich Berka z Dubé 2 1/2 kopy grošů úroků, aby zdejší kněz konal mše ve prospěch něho a jeho předků. Když plebán Jan z Kruhu odešel, přišel sem 24. října 1410 plebán Mikoláš z Vidimě. 8. března 1414 si směnil faru s farářem Janem z Krušiny. Mezi 5. a 27. listopadem 1417 (někdy je uváděn rok 1416) byl z daru plebána Jana a dalších dobrodinců, zejména Zvíčka ze Žďáru, koupen od Jindřicha Berky z Dubé 1 lán na vydržování vikáře a zároveň byl tento osvobozen od všech poddanských platů a povinností. 2. června 1418 došlo k opětovnému kroku, kdy sem přišel plebán Oldřich (Ulrich) z Kadlína. Poslední zmínku o faráři v Kruhu máme z roku 1427, kdy byl vykonavatelem v Božejově. Někdy poté byla zdejší fara opuštěna a po ukončení husitských bouří se tu usadili utrakvisté, jejichž konec přinesl výsledek bitvy na Bílé hoře. Od té doby pak byla místní fara spravována z Doks, minimálně se tak dělo od roku 1639. V roce 1652 se pak stal filiálkou Bezdězu. Postupem času však původní kostel zchátral tak, že bylo rozhodnuto o jeho likvidaci, což urychlil nakonec i požár. V letech 1723-1724 byl vedle něj postaven nový objekt, přičemž se uvádí, že autorem návrhu měl být Niccolo Raimondi a realizátorem mistr zednický Melchior Oppelt, ale ani jedno nebylo dosud věrohodně potvrzeno. K obnově fary došlo až v roce 1725, kdy se stal zdejším prvofarářem P. Augustin Strohbach, do té doby se věnovali jeho správě benediktýni, z nichž prvním byl P. Benedict Kollmann a jeho nástupce P. Leonhard Rex založil roku 1699 matriční knihy. Starý svatostánek sloužil dočasně jako hřbitovní kostel a nějakou dobu se v něm konaly mše, což zakázal P. Walburger, který přišel do Kruhu v roce 1756. Kostelu v té době hrozilo již zřícení a proto byl nakonec zbořen. Zbytky staršího kostela a materiál z něj pak posloužily ke stavbě márnice. Roku 1785 došlo k opravě sanktusové věžičky. 28. srpna 1849 měl být kostel poškozen požárem. V roce 1861 byla zřízena od návsi ke kostelu křížová cesta. Roku 1885 došlo k opravě exteriéru a v roce 1898 došlo na interiér chrámu Páně. Roku 1930 byla část lodi s presbytářem vymalována Jaroslavem Majorem. V roce 1934 došlo na opravu střechy a roku 1936 na kostelní lavice (viz https://www.kruhvpodbezdezi.cz/historie-obce/). Po odsunu německy mluvícího obyvatelstva podléhal celý kostelní areál chátrání, vandalským útokům a řada z jeho zařízení zmizela beze stopy. Dopomohlo tomu i to, že zdejší duchovní správa skončila roku 1946 (viz https://farnostbela.webnode.cz/kostely/kruh-kostel-sv-vojtecha/). Následně byla farnost v Kruhu přičleněna k duchovní správě v Doksech, později k Jestřebí a od roku 2001 náleží k Bělé pod Bezdězem. Již 20. ledna 1965 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vojtecha-17728731). V roce 1996 došlo k odvezení většiny zařízení do Doks a co zde zůstalo, tak bylo zničeno požárem 27. dubna 1996. V roce 2005 byla zahájena jeho obnova, která je však vzhledem k jeho historii a stavu "během na dlouhou trať". Jako i jinde se jich ujal spolek Drobné památky severních Čech (viz https://www.drobne-pamatky.cz/kostel/kostel.php?co=kruh/index) ve spolupráci s městem Doksy a litoměřickým biskupstvím, jež však nemá pro objekt využití a od roku 2012 se objevila snaha se ho zbavit (viz https://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/doksy-vahaji-zda-prevzit-stary-kostel-v-kruhu-budou-dal-jednat-20121123.html). Jednalo se zejména o jeho zastřešení, obnovu fasád a nová okna a dveře.

Jde o jednolodní obdélnou stavbu s pravoúhlým presbytářem, s čtvercovou sakristií na severní straně a po jižní straně lodi je situována čtvercová předsíň. V přízemí pilastry členěném západním průčelí se nachází pravoúhlý portál, nad nímž je pak půlkruhem uzavřené okénko a vlastní štít. Pilastry jsou členěny rovněž boční stěny s půlkruhem uzavřenými okny s přepásanými šambránami. Loď má 3 pole valené klenby s lunetami, presbytář a sakristie má křížovou klenbu a předsíň je plochostropá. V západní části lodi, která byla počátkem 20. století vyzdobena malbami Jaroslava Pantaleona Majora, je situována na 3 arkádách a 2 pilířích kruchta. Na hřbitově na místě původního kostela je dnes márnice z tesaných kvádrů, v níž býval zazděn figurální náhrobek z konce 16. století se zlomkem českého nápisu a náhrobník s lilií z téhož času.

Do obnovy v 80. letech 19. století bylo veškeré interiérové zařízení původní a pocházelo z roku 1724. Následně bylo důkladně opraveno a některé prvky byly vyměněny a nahrazeny novými. Příkladem budiž portálový hlavní oltář, jenž má dole obraz sv. Vojtěcha od Jana Jiřího Hertla (Hörtla) z Turnova z roku 1725, v nástavci pak malbu Nejsvětější Trojice, patrně od téhož mistra, po stranách sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého, v reliéfech nad brankami sv. Zikmunda a Prokopa. Pravý boční oltář v rokokovém rouše pochází z období kolem roku 1740, ale obraz Panny Marie, adorující spícího Ježíška, mezi sochami sv. Jáchyma a sv. Anny, je již novodobý. Levý boční oltář sv. Anny pochází sice z období kolem roku 1710, ale v 19. století byl značně předělán. Obraz na něm vytvořil František Majšajdr (také psán jako Maischaider) v roce 1856. Podobně je na tom původní barokní kazatelna; křížová cesta pak pochází z 2. poloviny 19. století. Původní varhany byly zhotoveny roku 1754 neznámým mistrem, ale v roce 1787 sem byl přenesen z Doks jiný nástroj, o což se zasloužil Ambrosius Augustin Tauchmann. Opravami pak prošel v letech 1833 (Wenzel Ignatz Haubner) a 1839 (Václav Adalbert Mrázek; viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=205). Postupně však byla většina věcí odsud přesunuta do různých depozitářů, zejména do Doks a zbytek pak podlehl předem jmenovanému požáru.

Ve věžičce pak visela trojice malých zvonů z roku 1724, jež byla přelita v roce 1815 a 2 z nich zanikly díky rekvizici za 1. světové války. Z těch starých, zaniklých ve třicetileté válce, kdy kostel vypálili Švédové, jichž měla být dokonce čtveřice, pocházel jeden od Václava Hyricha z Mladé Boleslavi z roku 1599. O jejich umístění však neexistuje výslovná zmínka, ale musíme uvažovat o tom, že byly zavěšeny v samostatné zvonici. V roce 1924 byly u Richarda Herolda z Chomutova pořízeny 3 nové zvony, ale pak přišla 2. světová válka a její rekvizice, při nichž byl "ironií osudu" odborným poradcem právě předem zmíněný zvonař.