Kostel sv. Stanislava, biskupa a mučedníka v Mořině

Tento chrám Páně měl vzniknout někdy okolo poloviny 14. století, nedlouho před vybudováním nedalekého hradu Karlštejna. Však se rovněž uvádí, že právě Karel IV. stál u jeho vzniku, neboť český panovník býval vlastníkem těchto míst a teprve v roce 1347 daroval Mořinu a Mořinku (tato jména obdržely obě osady podle původního pojmenování podmočených lesů na jejich místě se vyskytujících) nově zřízenému klášteru Na Slovanech v Praze. Podle lidových podání a různých legend došlo k jeho vybudování roku 1348, kdy měla být vysazena v jeho blízkosti též trojice památných lip, jež měly ve 30. letech 20. století kmen v objemu kolem 4 m, i když někteří autoři hovoří, že jich mělo být původně více, nejpravděpodobnější ze všech teorií je, že byly vysazeny 4 lípy, což bývalo tradiční během mnoha staletí u všech výraznějších sakrálních objektů, od Božích muk a kaplí až právě po kostely. K tomu je třeba ještě dodat to, že současnosti se nakonec dočkaly jen 2 z nich.

V době císaře Karla IV. míval kostel vlastní duchovní správu, i když jako farní je poprvé zmíněn až k roku 1353, takže ho nenajdeme v soupisu pražské diecéze z let 1344-1350, ale je jasné, že náležel pod ořechovský dekanát a pražský archidiakonát. Vzhledem k blízkosti Karlštejna však byla později zrušena vlastní duchovní správa a převedena právě tam (ještě za Václava IV. byl v Mořině vlastní farář), odkud bylo o svatostánek pečováno ještě za třicetileté války. O této filiálce se však žádné informace nedochovaly a do roku 1676 můžeme říci, že byla úplně nezvěstná. V soupise poddaných podle víry z roku 1651 se pouze dočteme, že tam někdy před lety bývala fara. O kostelu se pak hovořilo jako o kapli, v níž se žádné služby Boží nekonaly vzhledem k malému množství obyvatelstva. Teprve v letech 1677-1700 měla svého administrátora (1677 Thomas Ignatius Brodský, 1678 Joannes Ignatius Kamenský, 1681 Joannes Greiffenbach a 1684 Cornelius Špatenka), poté v letech 1701-1706 o ní zprávy opět mizí a v roce 1707 byla trvale inkorporována ke Karlštejnu, avšak jeho záduší zůstalo vedené nezávisle, o čemž máme doklad třeba z roku 1752, kdy si Martin Barchánek vypůjčil od záduší 10 zlatých na 5 % úrok.

Původní gotický objekt však posléze přestal postačovat jak z důvodů kapacitních, tak z důvodů značné zchátralosti, která byla způsobena právě tím, že se jednalo o pouhou filiálku a vždy byl mnohem větší zájem o samotný Karlštejn a jeho chrám Páně, což není nic divného, jak vidíme mnohdy i dnes. Část kostela tak byla zbořena a přestavěna, k čemuž přibyla i nová přístavba. Stalo se tak v 18. století, tentokrát již v barokním stylu (ale třeba podle berounského učitele Václava Zelinky byla přestavba kostela provedena o století dříve), přičemž na původní stavbu má odkazovat obdélná loď s odsazeným oblým presbytářem, zazděný portál a okna, vše po polovině 14. století. Jiné opravy byly provedeny v 19. století, zmiňme třeba rok 1852. Současnou podobu pak získal v roce 1900, kdy došlo k jeho opravám a úpravám, z nichž jmenujme celkovou rekonstrukci a zpevnění základů. Roku 1961 byla provedena nová omítka. 31. prosince 1965 došlo k jeho zápisu do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-stanislava-2170550). Mnohé opravy však počkaly až na současnost a stále není vše úplně hotovo. V roce 1991 byla při opravě omítky zjištěna místa, kde byly objeveny pohanské obětiny v podobě kosterních pozůstatků, což tehdy vyvolalo přímo senzaci. Celkově bylo nalezeno 8 malých čtverhranných otvorů s kostmi nejméně 25 osob. V září 2000 zase naopak došlo ke vloupání, při kterém si pachatel odnesl z oltáře a kazatelny trojici dřevěných andělů. V současnosti je však na rozdíl od jiných kostelů stále centrem dění jak náboženského, tak kulturního a společenského života obce, např. 7. června 2024 se tento chrám Páně poprvé zapojil do akce Noc kostelů.

Jedná se o jednolodní obdélný objekt s nárožími vně zkosenými a uvnitř zaoblenými, s obdélníkovým trojboce zakončeným presbytářem a se čtvercovou sakristií v ose a na západní straně je navíc situována hranolová věž s helmou a lucernou a se schodištním přístavkem. Presbytář je sklenut plackou a v závěru konchou, loď je naopak kryta plochou dosedavou klenbou s lunetami a podvěží se sakristií plackami. Kruchta je poprsně zvlněná.

Zařízení pochází převážně z období kolem poloviny 18. století. Hlavní oltář je vyveden v rokokovém slohu a podle dochované signifikace stál u jeho zrodu Josef Šplíchal, jenž ho měl dokončit v roce 1749. Jde o sloupový objekt s nástavcem a brankami se sochami sv. Jana Nepomuckého a Václava, s titulním obrazem a obrazem Nejsvětější Trojice v nástavci. Dva boční rámové oltáře pocházejí přibližně ze stejné doby jako ten hlavní a jsou opatřeny malbami Panny Marie a sv. Anny z 19. století. Rokoková kazatelna má pocházet ze 2. poloviny 18. století. V lodi na stěnách můžeme ještě narazit na dřevěné sochy sv. Jana a Pavla z poloviny 18. století, které jsou opatřeny konzolami. Dále tu jsou ještě barokní lavice a novější křtitelnice s víkem ze 2. poloviny 18. století, na němž je skupina Kristova křtu. Varhany s rokokovou skříní a ornamentálními motivy ve stylu Ludvíka XVI. měl postavit kolem roku 1775 Anton Reiss a v roce 1836 byly obohaceny přístavbou pedálu, což provedl Ferdinand Johann Guth (viz https://www.varhany.net/cardheader.php?lok=1337).

Původní zvony ze starého chrámu Páně se nedochovaly, takže poté tam byla umístěna pouhá dvojice - větší sv. Václav z roku 1771 a o něco menší sv. Stanislav. Zda přežily období rekvizic obou světových válek, tak o tom nemám informace a do zvonového patra věže jsem se nedostal, ale třeba bude tyto řádky číst někdo mnohem znalejší a rád mne doplní, za což děkuji.