Kostel sv. Mikuláše, biskupa v Bohuslavicích nad Metují

Ohledně období založení kostela se prameny zásadně liší. Některé ho řadí již do 11., další do 12. nebo 13. století. Jako farní byl zmíněn již kolem roku 1350, protože byl zmíněn v popisu pražské diecéze z let 1344-1350, kdy náležel pod dobrušský dekanát a královéhradecký archidiakonát. Ať již tak, nebo onak, původní kostel byl vybudován v románském slohu a bez věže. Někdy v období let 1359-1373 měl být přestavěn do gotické podoby Sezimou z Dobrušky. Na západní straně tehdy přibyla malá věž s gotickými okny. Na vrcholu věže byla zřízena dřevěná zvonice, jež je podobná kostelům v Černčicích a Krčíně. V roce 1369 bylo z Bohuslavic odváděno 9 grošů papežského desátku. Tehdy náležel bohuslavický chrám k dobrušskému dekanátu, což dokazuje zápis z roku 1384. V roce 1371 byl Sezimou z Dobrušky podán na místo bohuslavického plebána kněz Bohumil, jenž zastoupil zemřelého plebána Zdislava. Téhož roku však plebán Bohumil zemřel a jeho nástupcem se stal kněz Suda. Z 2. ledna 1405 pochází zmínka o plebánu Radslavovi, který byl svědkem narovnání mezi černčickým farářem Alešem a Oldřichem Černčickým z Černčic. V roce 1409 si plebán Radslav směnil faru s knězem Janem z Dobenína. O 4 roky později zemřel plebán Jan, jméno jeho nástupce se však nedochovalo. Od husitských válek tu byli kněží pod obojí způsobou, jež byli vystřídáni augšpurskými evangelíky. Z roku 1564 pochází přiznání Jana Ješka z Borohrádku, že vyloupil několik kostelů a z toho bohuslavického si odnesl spolu s Jiříkem z Barchovka 10 kop míšeňských. Až do roku 1615 byl spravován katolickým duchovním. V roce 1626 (podle některých pramenů již o rok dříve) se kostel stal filiálním do Nového Města nad Metují, i když roku 1677 se neúspěšně snažil novoměstský děkan Martin Pittner o to, aby byla v Bohuslavicích zřízena vlastní fara. Zdejší chrám vydržel v gotické podobě do roku 1687, kdy byl zcela přestavěn Jakubem hrabětem z Leslie. Práce byly zahájeny 17. června a 17. října téhož roku byly ukončeny. Na tehdejší dobu a pracovní postupy obdivuhodný čas. Přestavba však nejspíše pokračovala ještě následujícího roku, protože chrám byl ozdoben nápisem: „MartInVs Pittner DeCanVs UndVerso operI InVIgILaVIt.“, v němž je ukryt letopočet 1688. Za této přestavby byly zřízeny 2 hlavní oltáře s obrazem sv. Mikuláše. Roku 1740 (některé prameny hovoří až o letech 1742 nebo 1745) byla v Bohuslavicích zřízena lokálie. Tehdy děkan Msgre. Jiří Venclík jmenoval na toto místo staršího kaplana P. Jana Firmo. Roku 1768 se pokusili Bohuslavičtí o to, aby byla z lokálie učiněna fara a aby vedle faráře byl do Bohuslavic ustanoven rovněž kaplan. Jejich snaha však narazila na tuhý odpor děkana Msgre. Jana Josefa Weisse. V roce 1777 byl kostel i věže zevnitř i zvenku obílen a došlo ke zřízení oltáře sv. Anny a vystavění kostnice. Z novoměstského kostela sv. Salvátora, jenž byl zrušen roku 1787, byla přenesena dřevěná kazatelna. Dnes se nachází v kapli u Rezku. Roku 1828 byla na jižní straně přistavěna předsíň. V letech 1839-1841 byl kostel opraven. V rámci toho došlo k obnovení vazby, pořízení nové, pálenými taškami kryté střechy, vybudování nového stropu a obnově hlavního oltáře, kruchty a kazatelny. V roce 1846 byly pořízeny nové varhany. Roku 1849 byl vyzděn původně dřevěný vršek věže, jež byla opatřena novou střechou a hodinovým strojem. 21. srpna 1857 se stal bohuslavický kostel opět farním. Prvním zdejším farářem se stal P. Pelhřim Novák, který tu byl od roku 1851 expozitou. V roce 1871 byl nalezen při bourání starého hřbitovního plotu starý kamenný erb v podobě 2 šikmých žlábků a 2 vypouklých pruhů. Podle P. Jana Karla Rojka mělo jít o erb Mutiny z Dobrušky. 1. září 1872 byl vysvěcen rozšířený hřbitov a nově zřízený kamenný kříž na něm. Roku 1893 byl vybudován nový portál. O 3 roky později bylo pozlaceno ciborium. V roce 1898 bylo dodáno první malované okno od B. Škardy z Brna. Roku 1903 bylo zasazeno okno sv. Josefa. 13. července 1913 se stal kostel centrem krajinského sjezdu katolické mládeže. Od 26. února 1964 je kostel památkově chráněn (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-mikulase-se-zvonici-a-ohrazenim-1253371). O 4 roky později byla opravena zvonice, ale větší rekonstrukční a restaurátorské práce zůstaly až na současnou dobu.

Jedná se o obdélný orientovaný kostel s valbovou střechou a s polygonálním uzávěrem presbytáře. Na jižní straně se nachází předsíň s vchodem (nad ní je situována oratoř), na západní straně hranolová štíhlá věž s kvádry v nárožích, jež je členěna římsou a vrcholí trojúhelníkovými štíty, na jejichž vrcholech jsou osmiboké věžky s jehlanovitým zakončením. Sám střed věže je zastřešen komolým jehlanem, na němž se nachází plošina s lucernou a cibulovitou bání. Ve štítech je stupňové ostění, v horní části štíhlá, polokruhově zakončená okna. V dolní části je malé, lomené gotické okénko a čtverhranné okénko s gotickým kamenným čtyřlistem. Kostel je plochostropý a jeho stěny jsou nepročleněny, okénka zčásti polokruhová, zčásti pravoúhlá a mírně vypjatá do obloučku. Presbytář je zaklenut křížovou klenbou. Polokruhově zaklenutý triumfální oblouk je segmentový. Kruchta i se zábradlím je zděná, podkruchtí je na západě plochostropé a jeho čelo je osazeno na 2 přízední pilíře a 2 pilíře nalevo a napravo od osy kostela. Čelní stěna kruchty je segmentově podklenuta, na 3 záklenky. Stěny předsíně jsou členěny lizénou, vchod s pseudorománským vzhledem je zaklenut polokruhově. Na pravé straně kostela (severní strana) se nachází kaple, která je s lodí spojena vysokým neuzavřeným průchodem, jenž je zaklenut plným obloukem, a sakristie. Z výmalby kostela, jež z většiny pochází z 19. století, je třeba zmínit vyobrazení sv. Mikuláše na stropě chrámu.

Zařízení je převážně pseudorenesanční, pokud nepočítáme dvojici barokních portálových oltářů z 1. poloviny 18. století. Hlavní oltář pochází z roku 1943 a boční oltář Panny Marie z roku 1946. 2 boční portálové oltáře s točenými sloupy po stranách, obrazy od J. P. Molitora a řezanými svícny pocházejí z 1. poloviny 18. století. Ze starého kostela zůstala cínová křtitelnice z roku 1556 a 2 dřevěné svícny v podobě košíků na tyčích, jež jsou v Novém Městě nad Metují v zámecké kapli u obrazu sv. Anny. Postní obraz sv. Ludmily pochází z roku 1883. V předsíni kostela je zasazena pamětní deska se jmény padlých v 1. světové válce. Varhany zhotovil neznámý varhanář v roce 1748 (vyšly na 138 zlatých) a k jejich opravě došlo v letech 1824 (Johann Ignaz Süssmuth), 1845 (přistavěn pedál) a někdy počátkem 20. století (Václav Poláček).

Na jižní straně od presbytáře u vchodu na hřbitov se nachází hmotná hranolová věž, jež je členěna římsami a vrcholí dřevěnou helmou, která je pokryta šindelem. Hlavní dřevěná římsa je vzepjata v oblouk, pod nímž jsou umístěny hodiny. Zvonová přilba je dělena římsou, pod kterou jsou malá polokruhová okénka se štíty vystupujícími mimo obrys helmy. Okna ve spodní části jsou pravoúhlá, stejně tak vchod s kamennou deskou se znakem, v horní části je dvojice polokruhově zaklenutých oken. Rok jejího vzniku můžeme zjistit z latinského nápisu nade dveřmi: „ReX noster DeUs est greX nos popULIqUe potentIs RegIs honor RegI DetUr UbIque Deo.“, v němž je ukryt letopočet 1605. Pod nadpisem můžeme číst ještě jméno tehdejšího faráře: „Martinus Blasius Costelecensis Minister Exlesiae Dei Bohuslavic.“ K dokončení stavby věže došlo nejspíše v roce 1613, a to podle nápisu na korouhvičce nad bání. Původně ve věži visela trojice zvonů – nejmenší zvon sv. Mikuláše byl slit roku 1516 za Jana Černčického z Kácova a vážil 2 centy, prostřední zvon Panny Marie byl slit v roce 1547 v Hradci Králové za Jana z Pernštejna a vážil 12 centů a největší zvon byl slit roku 1581 královéhradeckým mistrem Eliášem Stodolou za Volfa ze Štubenberka a vážil 20 centů. Dnes zde visí pouze 1 zvon, a to ten nejstarší. Ostatní byly zrekvírovány v období obou světových válek. Více o kostele a farnosti zde: https://farnost-ceske-mezirici.cz/kostel-bohuslavice/.

Kostel sv. Mikuláše, biskupa v Bohuslavicích nad Metují na mapě