Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, panny a mučednice v Novém Městě pod Smrkem

Původně se v tomto městě žádný kostel nenacházel a Nové Město pod Smrkem, známé pod německým pojmenováním Neustadt an der Tafelfichte bylo spravováno okolními faráři, navíc původně patřilo do Horní Lužice, s níž byl jeho vývoj rovněž spojen. Teprve správkyně frýdlantského a libereckého panství a štědrá mecenáška Kateřina z Redernu, roz. Šliková, se rozhodla pro to, aby zde byl vybudován kostel. Protože však náležela k protestantům, tak bylo jasné, pro koho měl sloužit. Základní kámen nového kostela byl slavnostně položen 13. června 1607, a to přímo výše jmenovanou šlechtičnou za účasti ludvíkovského faráře Christopha Bautznera; městského rychtáře Jakoba Sachse; městských radních Grolmuse Fritsche, Tobiase Wiedemanna, Georga Demutha, Jakoba Königa a Jakoba Schleudera; kazatelů Markuse Schönfeldera a Valentina Trauschkeho, školního rektora Johannese Heinzeho a obecních starších Jakoba Königa a Jakoba Schleudera, přičemž vazbu kostela provedl předem zmíněný Jakob König. Kateřina z Redernu věnovala na stavbu 100 tolarů, potřebné stavební dříví, vápno a cihly. Stavba probíhala velmi rychle, neboť již 20. října 1607 byla dokončena. Tehdy Jakob Sachs nechal pozlatit kulové zakončení věže kostela (protože šlo o protestantský kostel, nebyla původně zakončena křížem, ten sem byl dodán až později, kdy ho převzali římští katolíci). Na den sv. Kateřiny téhož roku (25. listopadu) byl nový chrám Páně slavnostně otevřen frýdlantským superintendantem Martinem Nusslerem, avšak teprve až v roce 1610 obdržela věž první zvon. Prvním duchovním správcem se stal Georg Pyrus ze Žitavy, jenž zde poprvé kázal 2. prosince 1607 a zůstal v Novém Městě pod Smrkem do roku 1611. O 3 roky později se stal novým farářem Michael Conradi (psán též jako Konradt a občas se vyskytuje v zápisech i jako Kuntz), který sem přišel z Leuby. Po něm tu byl do května 1624 pastor Kaspar Crusius (Krause), jenž odtud odešel kvůli římskokatolické protireformaci. Vlastního faráře však Nové Město pod Smrkem nedostalo. Jedinou změnou se stalo to, že v roce 1624 byly zdejší varhany odebrány a přiděleny frýdlantskému děkanskému kostelu. Pak se tu ještě nakrátko roku 1649 usadil evangelický kazatel Heinrich Bartsch, který přišel se švédskými vojáky a s nimi také odešel. Prvním římskokatolickým duchovním se stal 8. června 1651 jezuita P. Adam Lindner. Následně nastal úprk místního obyvatelstva do Horní Lužice. V roce 1652 byl kostel kompletně zbaven všech protestantských prvků a byl zasvěcen sv. Kateřině Alexandrijské (viz https://catholica.cz/?id=4854). K obnově fary došlo až roku 1683, kdy pod ní spadaly filiální kostely v Ludvíkově pod Smrkem, Varnsdorfu a Pruském Jindřichově. Prvním jejím správcem se stal P. Johann Wenzel Josef Kleinert.

Sám stav kostela byl v té době vážný, protože roku 1622 se měla zřítit dřevěná věž a 20. října 1653 byl chrám Páně poškozen požárem a jen s velkým úsilím byl opětovně obnoven, avšak kdy přesně se tak stalo, tak to nevíme, někde se objevuje rok 1683, v jiných zdrojích můžeme nalézt jiné letopočty. Jistě víme akorát to, že v knize privilegií z června 1688 se uvádí to, že obyvatelé svůj kostel s velkými náklady znovu postavili. Ovšem tento svatostánek byl bez věže. Teprve 25. srpna 1693 byl druhým zdejším farářem P. Johannem Paulem Gentou a městským rychtářem Christophem Leglerem položen základní kámen nové věže. Za zednické práce bylo vyplaceno pražskému mistru zednickému Marcu Antoniovi Chianivallemu 245 zlatých a za práce se dřevem obdržel mistr tesařský Johann Lange 90 zlatých. Celá věž byla nově zastřešena 21. června 1698. V té době byl rovněž pořízen nový oltář, jenž byl darován místním farářem P. Gentou. V roce 1797 došlo k opravě kostela, která stála mnoho peněz i úsilí, avšak problémy se stavbou přetrvávaly, takže nakonec bylo rozhodnuto o stavbě nového kostela. Starý chrám Páně byl až na věž zbourán a na jeho místě vznikla nová stavba, jejíž základní kámen byl položen 11. července 1821 Kristiánem Kryštofem hrabětem Clam-Gallasem a jeho manželkou Josefinou. Náklady na ni se vyšplhaly bez vnitřních úprav na 9 694 zlatých, přičemž ji měli na starosti: mistr zednický Josef Hergesell z Bulovky a mistr tesařský Josef Jäger z Horní Suché. Stavba měla být kompletně dokončena o 8 let později. V roce 1839 došlo na výměnu zchátralé makovice. Práce byly ukončeny 14. listopadu 1839, kdy byla na věž umístěna nová koule s křížem a ta 141 let stará a zrezavělá byla odstraněna. V květnu 1867 nechal továrník Ignaz Klinger zrestaurovat hlavní a boční oltáře, vymalovat presbytář a opatřit ho 2 okny s malovanými skly. 3. května 1887 byly pořízeny nové varhany, jež byly 16. května téhož roku překontrolovány královským pruským varhanním revizorem Fleischerem ze Zhořelce a 31. května 1887 je posvětil farář P. Franz Jomrich. Později došlo rovněž na věž, která se nehodila k nové stavbě, takže firma Ignaz Klinger ji u příležitosti sňatku arcivévodkyně Marie Valerie s arcivévodou Franzem Salvátorem 24. července 1890 nechala částečně zbourat a znovu postavit, ovšem o 10 m vyšší, takže dosáhla výšky 42 m. 5. října 1890 byla na ni umístěna koule s křížem, což se vždy bralo za dokončení stavby, takže není pravdou, jak se kolikrát píše, že byla zvýšena v letech 1891-1892. Možná je to způsobeno tím, že vnější úpravy byly plně dodělány včetně fasády až v létě 1891. Roku 1893 byl pořízen nový hodinový stroj od firmy Schneider z Bruntálu. V roce 1894 byl kostel nově vnitřně upraven a vymalován. Stejně tak se stalo v letech 1896 a 1899 a poté několikrát až do roku 1945, kdy byli odsud němečtí obyvatelé vyhnáni. Zejména šlo o rok 1926, kdy došlo rovněž na hodiny. O 10 let později byla opravena též makovice. 7. dubna 1966 byl kostel zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-kateriny-12116082). Poslední opravy pak proběhly v letech 1997-1998, vstupní portál byl pak zrestaurován v roce 2006.

Jde o jednolodní obdélnou stavbu s polokruhovým presbytářem se čtvercovými sakristiemi po stranách a s oratořemi v patře; v západním průčelí je pak situována kordonovou římsou členěná hranolová věž s pilastry na soklech a sdruženými okénky. Plechovaná báň je pak zakončena lucernou, makovičkou a dvouramenným křížem. Presbytář je zaklenut konchou s lunetami a loď je plochostropá, přičemž tříramenná zděná kruchta na pilířích je podklenuta plochou křížovou klenbou. Kolem kostela se nacházel dříve hřbitov, který byl v roce 1866 rozšířen a 10. února téhož roku byla jeho nová část slavnostně posvěcena. Po zřízení nového pohřebiště v roce 1891 se zde přestalo pohřbívat a roku 1902 byl celý snesen a parkově upraven místním okrašlovacím spolkem (něm. Der Anpflanzungs- und Verschönerungsverein Neustadt an der Tafelfichte). Proti vchodu do kostela se nachází dvojice drobných sakrálních objektů. Jedná se o sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1770 a tepaný kříž na klasicistním podstavci z roku 1816.

Zařízení pochází převážně z 19. století, z toho původního se mnoho nedochovalo. Hlavní oltář má pocházet z 3. desetiletí 19. století a je opatřen obrazem sv. Kateřiny, což je kopie původní malby z roku 1822 od Josefa rytíře z Führichu, která nahradila v roce 2006 tento obraz, k jehož odcizení došlo v roce 1994. Boční oltáře jsou opatřeny obrazy sv. Josefa a sv. Kristiána od Josefa Quaissera. Pozdně rokoková kazatelna byla zhotovena v roce 1778 a křtitelnice pochází z roku 1821. Jak bylo výše zmíněno, tak současné varhany byly pořízeny v roce 1887 a jejich tvůrcem je Emanuel Štěpán Petr z Prahy (viz https://www.varhany.net/cardheader.php?lok=775 a https://www.okoliliberce.cz/l/kopie-z-nove-mesto-pod-smrkem-15/).

Co se týká zvonů, tak již dříve jsem uvedl, že první zvon sem byl pořízen v roce 1610, aby byly nakonec tři - Mittagsglocke (Polední zvon), Sterbeglöckchen (Umíráček) a Schulglöckchen (Školní zvon; viz https://www.nmps-os.cz/vyznamne-objekty/kostel-svate-kateriny/). Avšak na počtu zvonů se projevil jak požár roku 1653, kdy došlo k jejich rozlití, tak rekvizice 1. světové války 16. prosince 1916, kdy byly zvony z let 1731 a 1733 odevzdány k válečným účelům a zůstal zde jen Velký zvon (Grosse Glocke) z roku 1634 a malý umíráček. Jejich náhradou se pak stala dvojice nových zvonů, jež byly pořízeny roku 1925 (viz https://www.nmps.cz/historie-v-datech) a slavnostně posvěceny 22. srpna 1926. Ty opět zmizely za 2. světové války, takže by tu měl být pouze v roce 1943 neodebraný Velký zvon, avšak jak tomu je, tak to si netroufám tvrdit, neboť jsem se do kostela a věže dosud nepodíval.