Kostel sv. Havla, opata v Rychnově nad Kněžnou

Tvrdí se, že původní kostel na tomto místě stál již v 11. století. Tehdy však byl malý a obsahoval pouze nynější loď. K románské lodi bylo přistavěno před rokem 1313 gotické kněžiště a kostel byl znovu vysvěcen. Zmínku o tom, že byl farním, tak tu máme z popisu pražské diecéze z let 1344-1350, kdy náležel pod kostelecký dekanát a královéhradecký archidiakonát. V roce 1356 sem byl podán kněz Konrád na místo zemřelého plebána Damiana. Tehdy byl chrám Páně zasvěcen ještě Panně Marii. Roku 1369 bylo odtud odváděno 5 grošů papežského desátku. V roce 1388 byl založen Dětřichem z Rychnova postranní oltářík ke cti mučedníků sv. Felixe a Adaukta (nadání 8 kop úroku ze Slatiny) a roku 1411 druhý oltářík ke cti Těla Páně, Panny Marie a Všech svatých (nadání 7 kop bez 13 grošů úroku ze vsi Tisové a Dobřínova; některé zdroje uvádějí, že ho založil Jan z Rychnova již roku 1388). V roce 1398 zastoupil zemřelého plebána Kunše zdejší oltářník Mikoláš. Roku 1402 si směnil místo vysokomýtský oltářník Jan s plebánem Mikolášem. V roce 1413 si směnili místo zdejší oltářník Štěpán s plebánem Janem. Roku 1425 byl podán Heřmanem z Rychnova na místo zemřelého plebána Štěpána kněz Václav. Jan starší z Rychnova naopak podal kněze Mikoláše. Nakonec byl potvrzen Mikoláš. Od husitských válek až asi do roku 1580 sloužil kostel kališníkům a od té doby až do roku 1623 protestantům luterského vyznání. V roce 1521 jej nechal upravit Vojtěch z Pernštejna. Při této úpravě byl pravděpodobně postaven pozdně gotický presbytář s dvěma poli křížové klenby. Od roku 1626 se stal chrám opět katolickým. Prvním římskokatolickým farářem byl minorita Hyacint Siecký (1629) a po něm opět minorita Kazimír Posvětec (1632) a Vilém Arnošt z Pilsenberka (1642), přičemž první dva byli Poláci. Během těchto proměn byl kostel zasvěcen novému patronu sv. Havlu. Stalo se tak někdy před rokem 1616, protože kniha obecních účtů tohoto roku podává též zádušní účty kostelníků sv. Havla. V roce 1652 byl při kostele cisterciácký farář Benedikt Moravský, který měl příjmů na penězích 127 kop míšeňských, desátku po 55 korcích žita a ovsa, dříví 55 sáhů a 1 bečku soli. Kostel byl pseudogoticky zrestaurován v letech 1883 (průčelí a předsíň) a 1893 (interiér a jeho vybavení; staré boční oltáře Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého byly nahrazeny gotickými oltáříky; za oltářem Panny Marie byl pod vrchní omítkou nalezen erb a nápis: „Léta 1505. tento erb vymalován jest od cechmistrův toho času pana Adamova Krištofa Šťávnického a Jiříka Vitavského a Paula Pravdy.“, dále bylo v chrámu nalezena řada dalších nápisů a fresek, zejm. obraz sv. Kryštofa). 25. září 1892 byl posvěcen místním vikářem a děkanem P. Vincencem Kleprlíkem obnovený chrám a nové 2 postranní oltáře – Rodičky Boží a sv. Jana Nepomuckého. Roku 1895 byla zřízena 2 barevná okna v presbytáři a okna v lodi byla opravena. V roce 1897 byl opravován vnitřek chrámu, přičemž se zedníci snažili srovnat nerovnou klenbu kostela v presbytáři. 1. června 1909 se v chrámu uskutečnila rekolekce kléru rychnovského vikariátu. Roku 1912 byl kostel třikrát vyloupen. O rok později byla firmou Všetečka a spol. z Prahy provedena mozaiková dlažba. V roce 1917 byl kostel znovu vymalován, obraz sv. Havla vyčištěn, na stěně nad oltáříkem růžencové Panny Marie byla vyobrazena smrt sv. Josefa a v neposlední řadě bylo do kostela pořízeno elektrické osvětlení. Rozsáhlá oprava kostela proběhla roku 1935, přičemž tyto práce byly provedeny firmou Břetislava Kafky z Červeného Kostelce. O rok později pak bylo upraveno okolí chrámu. Od 19. března 1964 je objekt památkově chráněn, protože toho dne byl zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-havla-771906). V roce 2017 se v půdním prostoru kostela podařilo nalézt a zdokumentovat zbytky 13 keramických nádob, zazděných do kleneb presbytáře. Jedná se o největší známý soubor ozvučnicových nádob v českém prostředí. Poslední rekonstrukce kostela proběhla v roce 2020.

Jde o jednolodní prostou stavbu s opěráky, obdélného půdorysu, s pravoúhlým presbytářem z počátku 14. století a obdélnou sakristií, při západním průčelí je malá předsíň, po straně lodi šnekové schodiště z období kolem roku 1800. V předsíni je gotický hrotitý vstupní portál přibližně z roku 1360, v jižní zdi presbytáře zůstalo zachováno úzké hrotité gotické okno ze 13. století. Presbytář je sklenut dvěma poli křížové žebrové klenby, žebra jsou klínového profilu s pozdně gotickými příporami. Je zde pozdně gotické sedile a nástěnný sanktuář z roku 1521 se soudobými železnými dvířky. Loď kostela je plochostropá (od roku 1854), triumfální oblouk je široký, hrotitý. Vchody do kostela jsou 4, jeden postranní do kněžiště, druhý do lodi, na západě je vchod v průčelí a čtvrtý jde do sakristie. Zařízení kostela je pseudogotické z konce 19. století, oltáře vytvořil Petr Bušek ze Sychrova, přičemž ten hlavní byl vyměněn v dubnu 1894. Obraz sv. Havla na hlavním oltáři se přisuzuje Martinu Johannu Kremser Schmidtovi (Rudolf Kuchynka) nebo Karlu Škrétovi Šotnovskému ze Závořic (Jaroslav Schaller). Poněvadž obraz velmi utrpěl, byl roku 1847 obnoven dvorním vídeňským malířem Leopoldem Brunnerem. Zrestaurován byl opět v roce 1917. Také postranní oltáře byly ke konci 17. století změněny. Oltář na evangelní straně, zřízený místním soukenickým cechem, byl tehdy zasvěcen Panně Marii. Na něj byla postavena soška Panny Marie, o níž jedna z pověstí říká, že ji vyřezal sám arcibiskup Arnošt z Pardubic a roku 1354 nebo 1356 daroval zdejšímu kostelu. Profesor August Sedláček sošku ohledal a zjistil, že na této legendě není ani zrníčko pravdy, protože pochází až ze 17. století, což stvrzuje nápis na ní: „Hieronymus Kapoun, anno domini 1690.“ Oltář na straně epištolní je zasvěcen sv. Janu Nepomuckému. Na něm též stávala socha tohoto světce. U oltáře byl vyšívaný „zlatý obraz“, na němž byl zobrazen sv. Jan, jak stojí před králem Václavem. Oba tyto barokní oltáře byly v roce 1892 odstraněny a nahrazeny novými v duchu gotiky, aby byly přizpůsobeny stavbě kněžiště. K nim později ještě přibyly růžencové oltáříky Panny Marie (s obrazem od kyšperského malíře Umlaufa) a Srdce Páně, jež nahradily malé oltáře Pana Ježíše a sv. Jany. Zmínky zasluhuje také čtverhranná schránka na svátosti na straně evangelní velkého oltáře, nad níž je vytesán v kameni letopočet: „leta božieho MoVo XXI“ (1521). Křížová cesta pochází z 50. let 19. století a nahradila tu původní od malíře Vocáska, jež byla dána do doberského kostela. U sakristie stávala na 4 dřevěných sloupech jednoduchá černá kazatelna, jež byla roku 1854 nahrazena novou. Chrám má velké množství nástěnných maleb, obrazů, soch. Na levém bočním oltáři se nachází pozdně gotická socha Madony z doby kolem roku 1480. V průčelí jsou zazděny náhrobníky z let 1522, 1573, 1605, 1684 a 1713. Na opěráku presbytáře je pamětní deska v letech 1650 1651 zde kázajícímu Bohuslavu Balbínovi z roku 1938 s reliéfem od Jana Moravce, jež zde byla odhalena až v říjnu 1945. Původní varhany sestavil v roce 1698 Theodor Zikmund Agadoni. Ty byly vystřídány roku 1753 novým nástrojem od neznámého varhanáře a prošly opravami v letech 1776, 1799 (Franz Hanisch), 1826 (Georg Spanel), 1881 (Amadeus Hanisch), 1886, 1894 a 1904 (Josef Hubička). Současné varhany pocházejí z roku 1905 od již jmenovaného Josefa Hubičky z Prahy (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=353).

Ve 2 dřevěných vížkách nad střechou se nacházejí zvony. Do menší nad presbytářem byl umístěn umíráček s textem: „Hodie si vocem ejus audieritis, nolite obdurare corda vestra. po. 95. 1650.“ a ještě další zvonek, ve větší věži nad lodí z roku 1661 od tesaře Jana Menšíka z Helkovic býval zavěšen zvon večerní slitý roku 1544 a přelitý u Karla Bellmanna v Praze v roce 1853. Tento zvon posvěcený na čest sv. Norberta a Vincenta měl 72 cm v průměru, vážil 227 kg a nesl nápis: „Slysste poselstwj angelské a pozdrawte matku Páně“. Roku 1917 byl sňat a odevzdán válečným účelům. U kostela navíc stojí zděná hranolová zvonice, postavená v pseudorománském stylu v roce 1871. Rozpočet na její vybudování byl ještě před stavbou spočten na 6 274 zlatých 93 krejcarů. Nahradila původní dřevěnou zvonici, jež byla pobita prkny. V ní byly zavěšeny 3 zvony, jež byly 10. září 1708 znovu svěceny královéhradeckým biskupem Tobiášem Janem Beckerem, protože dlouho sloužily k nekatolickým obřadům. Největší byl posvěcen ke cti sv. Tobia a Jana, prostřední Norberta a Lipolta a nejmenší sv. Františka a Karla. Nejmenší zvon z roku 1574 byl přelit v roce 1843 Karlem Bellmannem, vážil 519 kg, měl 96 cm v průměru a byl opatřen textem: „Gá gsem hlas wolagici na winici Páně, shromažděgte se k službě boži.“ Roku 1871 byl opět přelit. Největší zvon měl 150 cm v průměru, vážil 2 309 kg a ulit byl v roce 1550. Opatřen byl nápisem: „Tento zwon slyt gest ke cti a chwále bozii y wssii trogicy swaté od mistra France Olomuckého za hospodáře Jana Ssimonowa a pana Jaroslawa pana Wratislawa pana Woytěcha panu nassich milostiwych Tumy Brozowa pana Chabalíka Wanka Kasala Jana Prokupka jinych spoluradnich Adama Matousse Miksowa Pawla Ssitiny letha od narozenii Krysta Pana a spasytele nasseho MoDoLo za panowanii urozenych panu gich milostii z Pernsstejna. Za pana aurzednika Mikulas Apsolona z Lecky. Dalo se za fararze poctiweho knieze Jana Loderekera z Nordlingka. Jakož gest Moyziss poweyssil hada na paussti tak ma poweyssen byti syn cslowieka aby každý kdoz wierzy w nieho nezahynul ale aby miel žiwot wieczny Yan w kapitule III MoCCCCCXXXXX. Slo(wa) pa(ně) zus(tanou) nawie(ky) nebe a země pomine nežli gedine slowo panie Yana Elyasse Yana Kreiczowa Giry Owsowa ty czasy rychtarze a Danyele pisarze prisezneho.“ Přelit byl roku 1871. Jen prostřední zvon s nápisem: „Tento zvon slyt gest w miestie w Hradczy nad Labem do miesta Rychnowa ke cti k chwale panu bohu a wssy rzyssy nebesky skrz Waclawa Konwarze Fararze leta panie MoDoXXXXVo.“ přežil válečnou rekvizici 7. ledna 1917.