Kostel sv. Bartoloměje, apoštola v Heřmanicích

Heřmanic je po naší zemi několik, ale tato ves se nachází mezi Vilémovem a Pařížovem. Původně se zde nacházela kaple sv. Benedikta, o čemž víme ze zápisu z roku 1281, kdy bratři Jindřich, Smil a Rajmund z Lichtenburka prodali klášteru ve Vilémově vsi Heřmanice a Malejovice a les Kozojedy na obou březích Dúbravice (Doubravy) s patronátním právem kaple sv. Benedikta v Heřmanicích. Z popisu pražské diecéze z let 1344-1350 vidíme, že náležela pod čáslavský dekanát a kouřimský archidiakonát. V roce 1352 odsud plebán Valter odváděl 9 grošů papežského desátku. Roku 1359 došlo ke směně far mezi Jakobem ze Zlechova a Ondřejem. V roce 1363 došlo ke stejnému kroku, tentokrát šlo o Mikoláše z Běstviny a Jakuba z Heřmanic. Roku 1413 si směnili faru Václav ze Žehušic a Svatoslav. V roce 1417 pak přišel na heřmanickou faru kněz Jakob z Běstviny, kam se přesunul dosavadní plebán Václav. Za nepřehledné a složité situace během husitské revoluce zanikla zdejší fara a následně se sem dostali kněží podobojí a utrakvisté. Po Bílé hoře se pak navrátili římští katolíci. V 17. století došlo k přístavbě nové lodi, což dokazuje na severní straně presbytáře obnovený nápis s letopočtem 1663 ("Martin Novotnej soused Vilimovsky obnoviti dal v lethu 1663"), přičemž z původního chrámu Páně zůstal jen presbytář. Někdy poté se z farního kostela stala pouhá vilémovská filiálka, která takto trvá dodnes, i když v tereziánském katastru je dokonce veden jako pouhá kaple. V 18. století získal svatostánek vnější úpravy, roku 1899 došlo k jeho dalším opravám, jež byly předem spočteny na 61 zlatých a 52 krejcarů, a v roce 1908 byly přistavěny sakristie a márnice. 24. listopadu 1995 byl objekt prohlášen za kulturní památku (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-bartolomeje-671409). V letech 2005-2011 proběhla etapovitá obnova krovu, věže i střešní krytiny (viz https://www.mecoptera.cz/stavba.php?id=11).

Jedná se o jednolodní stavbu s pětibokým presbytářem s opěráky a se dvěma čtvercovými přístavky po stranách presbytáře, přičemž na jižní straně je sakristie a na severní straně márnice. Západní průčelí je tříosé, stejně jako boky lodi členěno lizénami, nad portálem je situováno kasulové okno a průčelí je završeno štítem. Nad západním průčelím je pak čtyřboká věžička s lucernou a zvonovitou bání. Presbytář je sklenutý paprsčitě klenbou na žebrech hruškového profilu; triumfální oblouk je hrotitý a neprofilovaný. V lodi je pak plochý strop se štukovým zrcadlem, kruchta je umístěna na dvou mohutných zděných přízedních pilířích.

Zařízení je převážně pseudogotické z 19. století. Z toho původního stojí za zmínku rustikální polychromované sochy sv. Barbory a neznámé světice o výšce 85 cm z 18. století; dřevěná deska s obrazem Piety od Jiřího Zerzána z Vilémova (psán jako Giyrzi Zerzan Wylymovsky) o rozměrech 103 x 172 cm z roku 1660, přemalovaná v roce 1950; dvojice rozměrných obrazů Žehnání chlebů a Vyhnání penězoměnců z chrámu v původních barokních vyřezávaných rámech z 1. poloviny 18. století na a pod kruchtou, první o velikosti 235 x 380 cm, druhý o velikosti 178 x 287 cm. Původní varhany vytvořil v roce 1758 Pavel František Horák z Kutné Hory. Ty pak byly roku 1907 nahrazeny novým nástrojem od Josefa Ticháčka a Karla Urbana.

V kostele bývaly vždy 2 zvony, i když před výstavbou věže bývaly zavěšené v samostatné dřevěné zvonici. V roce 1916 došlo k rekvizici prvního z nich, jenž měl být gotického původu a údajně nebyl rekviziční komisí vůbec popsán, takže v chrámu Páně zůstal pouze druhý zvon, který vzhledem ke své špatné přístupnosti nebyl v odborné literatuře popsán. O některé kovové kostelní věci se pak postaraly ještě rekvizice obou světových válek.