Kostel sv. Alžběty Uherské v Cvikově

Soudí se, že původní chrám Páně vznikl někdy na přelomu 13. a 14. století, ale jeho osudy nejsou příliš jasné, protože o něm nenajdeme zmínku v rejstříku desátků a některých dalších tehdejších listinách a dokumentech. Jinak se uvádí, že jako farní byl připomínán teprve v letech 1367, 1384 a 1396, avšak to není tak pravda, neboť Cvikov nalezneme již v popisu pražské diecéze z let 1344-1350, kdy náležel pod českolipský dekanát a litoměřický archidiakonát a nesmíme pominout též zprávy o tom, že existoval již kolem roku 1200. V roce 1362 byl zmíněn plebán Mikuláš a roku 1400 plebán Petr, jenž byl prezentován do České Lípy. Časem však původní gotický kostel přestal postačovat (původně celý dřevěný, v nám neznámé době přestavěn do kamenné podoby) pro účely vzrůstajícího městečka, takže byl zbořen a na jeho původních základech vyrostl v letech 1553-1558 nový svatostánek, tentokrát již v trojlodní podobě, jíž navrhl italský architekt a stavitel Benedikt Ferri, přičemž jeho základní kámen byl položen 7. července 1553 a k jeho vysvěcení došlo 18. listopadu 1559 a prvním farářem, jenž se v něm usídlil, byl Christoph Eybner. V té době zde však působili utrakvistští kněží a teprve po Bílé hoře nastal návrat těch římskokatolických, jejichž tehdejší přehled nám není známý, teprve roku 1650 čteme o P. Jiřím Václavovi Kirchnerovi (objevuje se však též verze Kirschner) a posledním jeho nekatolickým předchůdcem byl Antonius Mittheis v roce 1629, i když též u něj najdeme rozpory, protože někteří doboví autoři hovoří o tom, že právě on byl oním prvním římskokatolickým farářem, když nahradil utrakvistu Matthiase Schoda, o němž máme zmínky z roku 1608. Jak to však tehdy bývalo, mohl být obojím, pouze po bitvě na Bílé hoře mohl přejít zpátky do lůna římskokatolické církve a tím zůstat ve svém úřadě. V letech 1578-1580 došlo k přístavbě věže. Ve 2. třetině 18. století byl chrám Páně zbarokizován, tj. v letech 1726-1728 byl přestavěn a zvětšen podle pražského stavitele a architekta Václava Špačka (tehdy sem byly 29. srpna 1729 přeneseny relikvie sv. Julia), přičemž současnou podobu obdržel v letech 1867-1868 (viz https://www.cvikov.cz/4-kostel-svate-alzbety-a-mariansky-sloup/d-2095). V roce 1916 proslul tím, že se z něj ztrácely ve velkém kostelní svíce a pachatele se nedařilo polapit. V roce 1956 byla zahájena oprava kostela. 13. února 1967 byl pak objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-alzbety-uherske-16288561). V 90. letech 20. století došlo k několika vloupáním do kostela. 17. listopadu 2009 se uskutečnila v kostele pontifikální mše u příležitosti 450 let od vysvěcení kostela, kterou celebroval litoměřický biskup Mons. Jan Baxant (viz https://ceskolipsky.denik.cz/zpravy-region/cvikovsti-si-pripomneli-let-od-vysveceni/). 20. prosince 2011 byly oba boční oltáře s kazatelnou prohlášeny za kulturní památku. O rok později došlo k zrestaurování oltáře Panny Marie a v roce 2016 oltáře sv. Jana Nepomuckého. Při opravě střechy roku 2012 došlo ke krádeži měděného opláštění a poškození korunní římsy. Jako pachatel byl zjištěn 18letý, již trestaný mladík. Roku 2015 byla vypracována projektová dokumentace na výměnu oken. Prací zde provedených však bylo mnohem více, např. postupná obnova vnějších fasád, z nichž jako poslední byl dokončen v roce 2019 vrch věže.

Jedná se o trojlodní omítanou stavbu s mansardovou střechou a s vestavěnými tribunami a kruchtou, s obdélným a trojboce uzavřeným presbytářem, s pravoúhlou sakristií a oratoří po jeho jižní straně a hranolovou věží na severní straně lodi, jež je zakončena segmentovou římsou, polygonální lucernou a jehlancovou vížkou. Západní průčelí se seříznutým nárožím je konkávně prohnuté a členěno zůstalo lizénovým rámcem se zdvojenými lizénami a zakončeno trojúhelným štítem, jehož základna prorůstá polokruhovým záklenkem obdélného okna. Boční fasády jsou prolomeny okny lomeného oblouku a obdélnými okny, ukončenými obráceným segmentem. Na východní straně věže je situován lomený profilovaný portál. Presbytář je sklenut hvězdicovou klenbou s 2x vyžlabenými žebry na jehlancové konzoly. Samo trojlodí je zaklenuto křížovou hřebínkovou klenbou na hranolovitě okosené pilíře. Vestavěné tribuny s konvexně vypnutou poprsní zídkou a kruchtou jsou podklenuty plackami. Sakristie má barokní hvězdicovou klenbu, věž v přízemí obsahuje trámový strop, naopak v patře má valenou klenbu. Na závěru kostela je pak umístěn barokní náhrobník s křížem a korpusem a náhrobník z roku 1732 (viz http://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=obcvikc).

Samo vybavení kostela je souborem zejména věcí z 18. a 19. století. Pozdně barokní hlavní oltář z 1. poloviny 19. století obsahuje obraz sv. Alžběty z téhož století; v presbytáři se nacházející oltář sv. Jana Nepomuckého vznikl v 1. polovině 18. století, je portálový s nikou se sochou onoho světce a s menšími sochami sv. Vavřince a Floriána, s rokokovým tabernáklem s andílky a s obrazem sv. Aloise Gonzagy; oltář sv. Julie je obdařen figurou světice s ostatky v zasklené rokokové skříni a se sochami sv. Filipa a Jana s ostatky; pravý boční oltář v lodi sv. Valentina z 2. čtvrti 18. století je rovněž portálový s v roce 1992 odcizenou plastikou tohoto světce a obrazem sv. Josefa v nástavci. Levý boční oltář je novodobý s barokní soškou Panny Marie; kazatelna vznikla někdy kolem roku 1800 a obsahuje reliéf Rozsévače. Za zmínku stojí ještě dvojice kandelábrů s anděly z doby kolem roku 1800 a socha sv. Šebestiána z 2. třetiny 18. století. Bohatější historii mají zdejší varhany. Ty původní vznikly v letech 1596-1598 a jejich tvůrcem byl Wenzel Albrecht Rudner. Různými úpravami a opravami prošly v letech 1651, 1662, 1681, 1694, 1705 a 1723-1724, aby byly v letech 1762-1764 nahrazeny novým nástrojem od Johanna Rusche, jenž byl opraven v letech 1790 a 1811 Antonem Ruschem. V roce 1903 pak do staré skříně vestavěl nový nástroj Heinrich Schiffner (viz https://www.varhany.net/cardheader.php?lok=56).

Původně měl kostel vždy trojici zvonů od Petra Ponhuta ze Žitavy, k nimž v roce 1654 přibyl velký zvon od pražského zvonaře Niklase Löwa z Löwenburgu. Zdejší zvony zanikly v rekvizicích obou světových válek, případně se nachází jinde. V lednu 1917 došlo k rekvizici velkých zvonů, kterou přečkal pouze menší zvon "Ave Maria" a umíráček, k nimž roku 1931 přibyl nový velký zvon, zasvěcený sv. Kanisiovi a malý zvon sv. Terezy od chomutovského zvonaře Richarda Herolda (viz https://www.facebook.com/photo/?fbid=26371415159146041&set=gm.2869221123421853&idorvanity=427528404257816). V roce 1942 však došlo k rekvizici 2 zvonů. Jako příklad jiného umístění uveďme zvon ze 4. čtvrtiny 15. století s výškou 51 cm, dolním průměrem 48,5 cm a textem: "AUE MARIA GRACIA PLENA DOMINUS TECUM.", jenž přečkal 2. světovou válku, ale později byl zavěšen v klášterním kostele Narození Panny Marie v Krnově. V současné době tedy v kostele nalezneme pouze zvon z v 60. letech 20. století zbořené janovské obecní kaple o výšce s korunou 38 cm, dolním průměru 38 cm a s nápisem: "VALENTIN LISSIACK GOSS MICH IN PRAG 1739." Na závěr uveďme, že k ulití velkého zvonu z roku 1654 se vztahuje pověst, o níž nalezneme zmínku zde: https://www.cvikov.cz/7-zvon-kostela-ve-cvikove/d-2117. Mnoho informací nejen o tomto chrámu Páně lze dohledat v publikaci "Cvikov 650 let" od Petra Waltera (viz https://www.cvikov.cz/oslavy-650-let/d-2151).

Kostel sv. Alžběty Uherské v Cvikově na mapě