Kostel Povýšení sv. Kříže v Choustníkově Hradišti

Soudí se, že královédvorský a hradišťský kostel mají společné kořeny, a to již na přelomu 14. a 15. století, kdy ve Dvoře Králové nad Labem byl kostel farní a v Choustníkově Hradišti filiální, nejspíše vzniklý z již roku 1369 existující hradní kaple, a tudíž se musel nacházet na jiném místě než ten dnešní. Byl tedy obsluhován královédvorskými plebány, v roce 1270 Gotfriedem, před rokem 1357 Hankem, po roce 1357 Střízkem, roku 1360 Mikulášem, v roce 1363 Mikolášem, před rokem 1375 Jakubem, po roce 1375 Janem, roku 1380 Ctiborem, v roce 1390 Jindřichem, roku 1403 Janem, v roce 1411 Janem Sovou (je možné, že jde o stejnou osobu jako předem zmíněný plebán Jan, což potvrzuje to, že roku 1419 sem podal král žlunického plebána Františka a královédvorský plebán Jan putoval do Žlunic), před rokem 1434 Pavlem, roku 1434 Mikolášem a když v témže roce rezignoval, tak Janem. Oba zmínění však svůj úřad nepřevzali, neboť u nich nalezneme poznámku: "přístup nemožný". Od husitských válek až do roku 1637 obsluhovali zdejší kostel husité, resp. utrakvisté. Prvními zdejšími římskokatolickými faráři byli: P. Martinus Leopoldus Henstby (1637-1649) a P. Joannes Hradetzky (1649-1669).

Kdy zanikl původní dřevěný kostel, tak to s určitostí nevíme. Je možné, že pouze ztratil svůj status kostela a od počátku 16. století zmiňovaná kaple byla právě oním objektem. Zde bychom mohli opět vycházet z nepřímých důkazů, mezi něž náleží zejména existence kamenného náhrobníku rytíře Albrechta Pecingara z Bydžína z roku 1592. V té době bývaly totiž rodové hrobky umisťovány do kostelů, navíc z naprosté většiny farních, nikoliv do pouhých kaplí. Vyloučit však nemůžeme ani to, že byl zbořen a na jeho místě vznikla později ona kaple, která v 17. století zanikla a místo ní byl vybudován kamenný kostel. Ten svojí velikostí a strohostí nevyhovoval vládnoucímu rodu Šporků, a tak byl postupně upravován, aby byl nakonec rovněž zbořen a na jeho místě došlo k vybudování současného objektu. V té době byl již farním, což můžeme doložit farními matrikami, založenými v roce 1637 a rovněž výstavbou kamenné fary roku 1731, jež nahradila původní dřevěnou budovu.

Stavba nynějšího chrámu Páně byla zahájena 21. května 1760 podle návrhu architekta a stavitele Leopolda Niederöckera a vysvěcen byl 14. října 1770 Msgre. Matyášem Františkem Chorinským z Ledské, který zastupoval vážně nemocného královéhradeckého biskupa Msgre. Heřmana Hannibala z Blümegenu, jenž zemřel již 20. října 1774. Již nedlouho poté byl kostel pruským vojskem vyrabován a poškozen, což můžeme vidět z konsistorního protokolu z roku 1778, v němž je uvedeno, že faráři vznikla škoda ve výši 1 544 zlatých a 36 krejcarů a na svatostánku 475 zlatých a 46 krejcarů. V letech 1849-1851 došlo k řadě renovací interiéru a jeho zařízení. 6. července 1908 byly pořízeny nové varhany. V letech 1908-1913 byl kostel postupně renovován. V poválečném období nebyla kostelu věnována potřebná péče, takže chátral. Přesto byl 20. dubna 1964 zapsán do státního seznamu kulturních památek. Kvůli vysokým finančním nárokům probíhají rekonstrukční práce pomalu a postupně, např. v roce 2012 byla provedena oprava věže.

Jedná se o orientovaný kostel křížového půdorysu s obdélnou lodí a hranolovou, 50 m vysokou věží v západním průčelí, s užším čtvercovým a půlkruhem uzavřeným presbytářem a dvojicí bočních obdélných dvoupatrových oratoří. Nad plackou a konchou se 3 výsečemi sklenutým presbytářem je navíc umístěný šestiboký a plechem pobitý sanktusník s cibulovitou stříškou. Podvěží je sklenuté valenou stlačenou klenbou s výsečemi, loď plackami do příčných pasů, kruchta uprostřed křížově a po stranách valeně s výsečemi.

Interiéru dominuje hlavní oltář, na jehož rakvovité tumbě se nachází dvojitý tabernákl. Dolní je zavírací a horní ve formě chrámku spočívá na 6 pseudoiónských sloupcích. Po stranách se nacházejí sochy andělů. Na stěně závěru je anděly nesený rám, ukončený vykrajovaným nástavcem s amorety a prostředním symbolem Boha Otce. V rámu pod baldachýnem je pak situována plastická skupina Kalvárie. Nad postranními brankami jsou sochy sv. Petra a Pavla. Oltář Panny Marie je plochá architektura s diagonálními pilastry, uprostřed pod baldachýnem je ve zlaceném rokokovém rámci umístěn obraz Madony, ve vykrajovaném nástavci socha Boha Otce a po stranách oltáře jsou ještě sochy sv. Josefa a Joachima. Oltář sv. Růžence je bohatá architektura s postranními brankami, nad nimiž jsou velké dřevěné rokokové relikviáře. Uprostřed oltáře je v půlkruhovém výklenku plastická skupina Madony a sv. Dominika, okolo níž a v nástavci jsou ještě sochy apoštolů. Oltáře sv. Anežky a Jana Nepomuckého jsou ploché dřevěné architektury s obrazy Glorifikace patronů. V nástavci prvního oltáře se nachází beránek a u druhého oltáře sv. Jan Křtitel. Po stranách oltáře sv. Anežky jsou sochy sv. Kateřiny a Apolonie a po stranách oltáře sv. Jana Nepomuckého plastiky sv. Františka z Assisi a Antonína. Kazatelna je visuté kruhové řečniště, jehož dolní obvod je vydutý se sedícími postavami Víry, Naděje a Lásky. Mezi nimi jsou kartuše s reliéfy Vztyčení kříže a Vztyčení měděného hada na poušti. Stříška má zprohýbaný zvon se sochou sv. Salvatora ve vrcholu. Cínová křtitelnice se zvonovitým kotlíkem se 3 andělskými hlavami a s reliéfy sv. Floriána, Josefa, Jana Nepomuckého a Václava od Františka Josefa Jakubce pochází z roku 1732. Varhany z roku 1840 (některé zdroje hovoří již o roce 1821) od neznámého mistra byly v roce 1908 nahrazeny novým nástrojem od krnovské firmy Rieger, jenž vyšel na 7 000 K. V interiéru kostela nalezneme ještě náhrobník s nápisem: „Leta panie 1592 w patek po pamatce sw. Katerziny przed samou 24 hodinou dokonal w panu ziwot swug na zamku swem Hradissti Herzmanowu chaustniku urozeny a stateczny rytirz pan albrecht pecingar z Bydzina."

Věž byla původně osazena trojicí zvonů. Velký zvon o výšce 90 cm, průměru 109 cm a hmotnosti 761,5 kg byl obdařen nápisem: "AD NOS DESCENDIT LAVRETANA AVXILIATRIX NOS SPERANTES PROTEGET ATQVE IVVABIT. Divino auxilio fudit lo. Dietrich Neo: PRAGAE." V něm ukrytý chronogram si vykládali autoři různě, a tak jeho vznik kladli do let 1748 nebo 1751. Zrekvírován byl 5. prosince 1916. Prostřední zvon o výšce 70 cm a průměru 88 cm získal text: "AVE MARIA MATER GRATIA: MATER MISERICORDIE TV NOS ABOSTE." Před ním je ještě několik špatně čitelných symbolů, různé zdroje je vykládají jinak, např. by v nich měl být skrytý letopočet 1520, což by mohla podpořit i legenda o něm, že se jím mělo zvonit již na zdejší hradní kapli. Malý zvon byl ulit Rudolfem Belmannem v Praze roku 1821 a v roce 1862 byl přelit královéhradeckým zvonařem Karlem Paulem. Vážil 195 kg a byl rovněž zrekvírován za 1. světové války. Více informací můžeme o tomto kostele najít na stránkách památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-krize-s-farou-1254939.