Loading...
Şarapsa Han je protáhlou kamennou stavbou z 13. století, která se nachází na malé vyvýšenině ve městě Konakli, ležícím asi 15 km západně od Alanye. Jedná se o han neboli karavanserai, což je vlastně středověký „motorest“ pro obchodní karavany na jejich dlouhých cestách. Tyto stavby byly hojně využívány zejména na slavné Hedvábné stezce.
Han v Konakli byl z přesně otesaných kamenů postaven v letech 1237 až 1238, tedy na počátku vlády selžuckého sultána Kaykhusrawa II. A jestliže se dnes nachází při rychlostní silnici spojující Alanyi s Antalyí, původně byl součástí východní větve seldžucká karavanní cesta Kesikbeli. Ta byla starověkou – převážně římskou – obchodní stezkou, spojující Anatolii s Konyí, kterou Seldžukové opravili a obnovili.
Şarapsa Han je – pro většinu z nás naprosto unikátní - obdélníková stavba z kamene, kterou doprovází základna drobné stavby na západní (jihozápadní) straně. Odborníci se dodnes přou, jestli se jednalo o minaret nebo strážní věž. Severní a jižní stěny jsou pro zvýšení odolnosti vyztuženy vnějšími opěrnými pilíři. Mešita (modlitebna) a dům pro hosty se však jistě nacházely na východní (severovýchodní) straně karavanseraie a měly samostatný vchod.
Jako u ostatních staveb tohoto typu sloužil i Şarapsa Han k odpočinku, přenocování, bezpečnému uložení zboží a zabezpečení velbloudů a koní. Z bezpečnostních důvodů mívají hany jediný vstup a jejich součástí bývaly také např. tržnice a lázně. Jednotlivé hany se stavěly asi 30 až 40 km od sebe (jeden den cesty) a výraz han používali v podstatě jen osmanští Turci, zatímco v jiných částech Orientu se používaly označení karavanserai nebo fundúk.
Jihoturecký Şarapsa Han byl znám také jako Şerafza Han, Serapsu Hanı nebo Sarafsa Hanı a jednalo se o první zastávku na trase z Alanye k pohoří Taurus. Je přitom zajímavé, že asi nejpřesnější překlad názvu této stavby by byl Hostinec s vínem.
Vzhledem k velice úzkému a protáhlému tvaru stavby (71 x 11,5 m) lze předpokládat, že soumarská zvířata (muly, osli) nesměla do vnitřních prostor hanu vstupovat a zůstávala – spolu s několika strážnými – přes noc pod širým nebem. Şerefza Han svou podobou připomíná tunel s interiérem zaklenutým valenou o šířce přibližně 9 m.
Podle některých informačních pramenů byl tento han, který je orientován ve směru východ-západ, postaven mezi lety 1236 a 1246 Gıyasüddinem II. Keyhüsrevem, synem Alaeddina I. Kaykubada. Celý objekt s opěrnými pilíři a cimbuřím připomíná nejvíce hradební zdi.
V současné době je interiér této zajímavé historické budovy, bohužel, nepřístupný, ale ještě nedávno zde fungovala restaurace.
Na závěr ještě pelmel doplňujících informací:
Vzhled hanu již zcela původní není; během různých oprav se zde např. objevily čtvercové světlíky v zadní části klenby, které osvětlují interiér. Stalo se tak zřejmě až na konci I. poloviny minulého století. Během rekonstrukcí mezi lety 1969 až 1992 byly upraveny některé původní stavební prvky, protože se někdejší karavanserai měnil na noční klub Ali Han Kervansaray. Budově určitě nepřidal ani fakt, že byl han byl po mnoho let využíván jako stodola nebo sklad cementu pro stavbu silnic.
Uprostřed severní fasády hanu vyčnívá portál z vyřezávaného kamene s profilovanými lištami na každé straně. Oblouk portálu má půlkruhový profil a směrem dovnitř se zužuje. Na bílé vápencové (nikoliv mramorové, jak bylo obvyklé) desce s lomeným obloukem, umístěné ve výklenku, je pětiřádkový arabský nápis (poslední řádek chybí), který předpokládaného stavebníka oslavuje slovy: „Nejvyšší sultán, velký Šáhinšáh, stín Alláha ve světě, pomocník víry a světa, otec dobytí, Keykubadův syn Keyhüsrev…“. Nad vstupem do mešity je pak arabský nápis „Mešity Alláha budou udržovány pouze těmi, kdo věří v Alláha a v Soudný den“.
V této souvislosti je zajímavé, že neobvyklý název Şarapsa Han je jistě odvozen od titulu správce sultánova vinného sklepa (Şaraphane Sultanı). V té době by se jednalo o emíra Esededdina Ayaze, který byl podle legendy v roce 1238 odvolán ze své funkce a popraven za účast na spiknutí proti seldžucké dynastii. Jeho jméno pak mohlo být z posledního řádku nápisu vymazáno.
Protože tento karavanseraj nemá vnitřní nádvoří, nachází se malá mešita na nejvýchodnějším konci objektu. Její vyvýšený portál je zakončen trojlistem. Má hrotitou valenou klenbu, zvenku zdůrazněnou vyššími zdmi. Interiér mešity je obdélník o rozměrech 4,5 x 9 m. Uprostřed její jižní stěny místnosti se nachází mihráb z tesaného kamene v podobě pětibokého výklenku ve zdi. Do mešity se vchází pouze zvenku a je osvětlena dvěma štěrbinovými okny na východě.
Co se týče pozůstatků západní jednoprostorové stavby s hrotitou valenou klenbou, jsou její původní funkce stále sporné. Je možné, že se jednalo o čtvercovou strážní věž pro pozorování a signalizaci na moře. Současně ale mohla vykonávat také funkci minaretu, ze kterého se svolávalo k modlitbě. Předpokládá se, že věž byla třípatrová a že k jejímu stržení došlo teprve v roce 1926.
Şerafza Hanı je první zastávkou na seldžucké stezce a ve své době pravděpodobně sloužil také jako obranný bod. Údajně je ze všech staveb tohoto typu na cestě z Alanye do Konye nejblíže k moři. Stará karavanní stezka však vedla na severní – tedy pevninské - straně za hanem.
Velmi zajímavý je fakt, že se jedná o první známý seldžucký příklad, kdy se hlavní stavba sestává z jediné, klenuté kryté části. Tento typ hanu je velice vzácný a je docela možné, že původně nebyl ani postaven jako han, ale spíše jako vojenský sklad nebo pokladnice. Temný interiér je příčnými oblouky rozdělen do 9 pravidelných polí.
Vnější opěrné pilíře, které doplňují 4 čtvercové rohové věže, přesně odpovídají žebrům vnitřní konstrukce. Trojúhelníkové podpěrné věže jsou umístěny uprostřed východní a západní strany. Střešní parapet s cimbuřím dodává hanu i dnes vzhled pevnosti.
Zdrojem vody pro han byl malý potok, který teče nedaleko.
Jako stavební materiál byl na průčelí použit hladce opracovaný kámen. Je přitom zajímavé, že na většinu stavby byl využit poměrně porézní vápenec. Zdi byly postaveny technikou sutinového zdiva s výplní z malty smíchané s malými kameny. Větší kameny byly použity na základy. V budově se překvapivě objevuje jen velmi málo materiálu ze starověkého naleziště Sidama a jakákoliv výraznější výzdoba v podstatě chybí.
Vnitřní plocha dosahuje 560 m2, ta vnější 760 m2. Přes nadmořskou výšku pouhých 13 m je prý tato stavba dobře viditelná z moře. V roce 1999 se han v Konakli dokonce objevil na speciální poštovní známce.
A ještě PS: Tato unikátní stavba v přímořském letovisku fascinovala autora článku natolik, že jí věnoval hodně času a na Turistice možná až příliš mnoho řádků. Laskavý čtenář snad promine …