Komínky - skály ve "středu Moravy"

Zdálo by se, jako bych se při mých návštěvách známých i neznámých chřibských skal „hlavním“ Komínským skálám cilevědomě vyhýbal, ale není to pravda. Já na nich v pradávné historii mého mládí (asi v pětadvaceti letech) už byl. Jenže se tak stalo téměř za soumraku a po předchozí viděné Budačině mne Komínky trochu zklamaly. Od té doby už jsem se pod nimi motal (jak sám, tak i s ženou) vícekrát, ale od jejich další návštěvy (tentokráte už za pořádného denního světla) nás vždy odradily „hlučící davy“, neboť z rekreačního střediska na Bunči je to sem jen coby legendární Ilja Muromec na několikrát kamenem dohodil.

Ve skutečnosti je to po červené značce k tur.rozcestníku nedaleko skal asi 1200 m, odtud červená pokračuje k jihu a po 150 metrech vede od cesty nahoru na temeno vrchu Komínky sto metrů dlouhá významová odbočka, při níž je nutno zdolat převýšení asi čtyřicet metrů. Možná i tento fakt mne v horkých letních dnech několikrát odradil, takže jsem se vrátil pod strmou strání ozdobenou mohutnou skalní plotnou na rozcestí a pokračoval po zelené značce a trase Spáčilovy naučné stezky do Kudlovické doliny.

 

Letos jsem ale pojal úmysl vlastní vrchol Komínek opravdu navštívit a při mé trase vedoucí k nim skalnatým hřebenem pod Jílovou mne neodradil ani silně foukající větříček mající v poryvech sílu vichřice. Díky tomu vichru a jakési právě probíhající rallye z Kroměříže na Bunč a zpět bylo temeno skal liduprázdné a já si mohl vše v klidu prohlédnout. A přitom zjistil, že jsem se mýlil – jejich návštěva byla za dnešního mimořádně dobrého osvětlení opravdu zážitkem. I když toho na vlastním vrcholu příliš k vidění nebylo a pohled ze skal, otevírající se kdysi daleko do krajiny Kroměřížska a Uherskohradišťska, se stal díky intenzivní zarostenosti celého asymetrického hřebene listnáči dávnou minulostí…

 

Komínky bývaly našimi předky považovány za střed Moravy (ten skutečný se údajně nachází na svazích Drahanské vrchoviny mezi Vyškovem a Prostějovem) a také za tzv. „Ohňovou horu“, na jejímž odlesněném temeni plály v případě nájezdů nepřátelských uherských vojsk varovné vatry.

To vrcholové témě je dodnes skalnaté a jednotlivé výchozy i mrazové sruby se po něm táhnou do délky asi čtyřiceti metrů. Středobodem vrcholu je pak impozantní skalisko, dosahující délky třinácti, šíře čtyř a výše pěti metrů.

Na začátku minulého století se z něj stalo díky celkově odlesněnému kopci velmi oblíbené rozhledové a výletní místo. (To druhé platí doposud…)

Často sem zajížděli hosté majitele Kvasického panství – Jaroslava Thuna, kterýžto pán v okolních hvozdech rád pořádal hony. Jednou u něj dlel na návštěvě i rakouský následník trůnu – František Ferdinand d´Este a právě při té příležitosti se správa panství rozhodla vrcholové skalisko z obou stran zpřístupnit vytesanými schodky a vlastní vyhlídkové témě „oplotit“ železným zábradlím.

 

Dnes je tento vrchol chráněn jako Přírodní památka Komínky, o rozloze asi 0.5 ha. Skály jsou tvořeny lukovskými vrstvami soláňského souvrství magurského flyšového pásma a sestávají hlavně z pískovce a slepenců. Pískovce jsou to středně až hrubě zrnité a jsou tvořeny maličkými zrnky křemene, muskovitu, biotitu, ortoklasu, fylitů, živců a jílovitými minerály. Povrch skal oživují běžné formy selektivního zvětrávání jako např. drobné voštiny, skalní mísy, výklenky a převisy.