Kaple sv. Jana Křtitele v Litoměřicích

Původní objekt, který stával na tomto místě, byl vybudován již ve středověku a náležel ke kostelu sv. Štěpána. Postaven byl někdy na přelomu 13. a 14. století, i když nalezneme i tvrzení, že pocházel z 12. století a nějakou dobu nebyl veden jako kaple, nýbrž jako kostelík, čehož dokladem má být to, že litoměřický radní protokol uvádí v roce 1676 žádost biskupa Jaroslava Františka ze Šternberka o pusté místo po kostelíku sv. Jana na Dubině. O jeho existenci víme až v roce 1384, kdy byly odsud odváděny 4 groše papežského desátku a roku 1411 máme zmínku o tom, že náležel do svatoštěpánské kolatury. V 15. století měl být přestavěn. V roce 1465 byl proboštem Benešem z Veitmíle (něm. Weitmühl) obdarován na druhé straně řeky se nacházejícím statkem "Eisendörfel". Za třicetileté války byl nejprve vyrabován a nakonec vypálen. Kdy se tak stalo, to není jednoznačné, různí autoři jsou ve sporu, zda se tak stalo roku 1639 nebo až v následujícím roce. Jedinou věcí, na níž najdou shodu, je to, že těmito ničiteli byli švédští vojáci.

Nějakou dobu tu stály zbytky kaple, což není nic divného, protože po třicetileté válce se vše dávalo dohromady pozvolně, chyběly jak peníze, tak lidé, navíc byl kraj sužován řadou nemocí i nedostatkem potravin a zvířectva, neboť vzhledem k razantnímu zeštíhlení obyvatelstva neměl kolikrát kdo zasít a sklidit úrodu. Situace se začala napravovat až koncem 17. století. Tehdy také biskup Jaroslav ze Šternberka rozhodl, že výše jmenovaná kaple vstane z ruin. Zde si také nejsme úplně jistí, zda šlo jen o představbu zbylých částí předchozího objektu nebo výstavbu kompletně nové kaple, obojí je totiž možné a ani jedna verze se nedá jednoznačně vyloučit, i když pravděpodobnější je první možnost, a to vzhledem k pozdějším objevům při jejích opravách.

K její výstavbě došlo v roce 1677, a to již ve formě, jakou známe dnes, přičemž její plány měl vyhotovit stavitel a architekt Giulio (Julius) Broggio (25. února 1628 Albiolo, Itálie - 15. srpna 1703 Litoměřice, viz https://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/pred-310-lety-zemrel-stavitel-broggio-asi-nejvyznamnejsi-architekt-regionu-20130.html), který je znám jako tvůrce velkého množství staveb po celém Litoměřicku a ještě jedno je k němu potřeba říci, že byl otcem ještě výraznější postavy naší architektury - Antonia Octavia Broggia. K jeho konsekraci pak došlo 21. září 1681.

V té době ještě kolem ní existoval kamenem obezděný hřbitov, který sloužil okolnímu předměstí, jež bylo zváno jako Janov či Jánské předměstí, předtím jako Dubina a původně i jako Rybárna (něm. Fischerei). Avšak po roce 1780, kdy vešla do známosti nová nařízení císaře Josefa II., byl postupně zrušen (přestalo se tu pohřbívat v roce 1793), opuštěn a později kompletně vyklizen. Jeho okolí se pak proměnilo ještě v souvislosti s výstavbou sousedního, dnes již nepoužívaného nádraží, které se však naštěstí zachovalo do dnešní doby a můžeme v něm nalézt od roku 2014 kavárnu "Káva s párou". Avšak kamenná omítaná polygonálně zalamovaná ohradní zeď s cihelnou korunou se vstupní brankou se dvojicí kamennými koulemi završených hranolových sloupků připomíná dodnes to, že tu byli pohřbíváni lidé, a to z dnešního pohledu zejména z okruhu tehdejších VIP obyvatel města.

Nějakou dobu se v kapli žádné bohoslužby nekonaly, teprve od roku 1847 se zde o svátcích opět začaly konat, a to s takovým úspěchem, že se návštěvníci někdy nemohli směstnat nejen do kostelíku, ale ani na bývalý hřbitov. První větší oprava objektu proběhla v roce 1910, kdy se při opravě omítek přišlo na to, že při výstavbě kaple byla využita část původního zdiva z lomového kamene. Další velkou rekonstrukcí prošla stavba roku 1955 (viz https://litomerice-leitmeritz.net/stavby/karta/nazev/13-kaple-sv-jana-krtitele). V té době již byla plánována také její památková ochrana a do státního seznamu kulturních památek byla zapsána 16. května 1964 (viz https://pamatkovykatalog.cz/kaple-sv-jana-krtitele-17944239). Posledního velkého zrestaurování se dočkala v roce 1998-1999, kdy došlo také na její fasádu.

Jedná se o omítnutou stavbu čtvercového půdorysu o délce 7,6 m, jejíž stěny jsou na vnějšku členěny poli a nárožními lizénami. Na západě situovaný vchod má široce rámované pískovcové ostění s rovným překladem a rozeklaným trojúhelným štítem se šternberským erbem, nad nímž je vyveden biskupský klobouk, jenž má připomínat toho, kdo se o obnovu této stavby zasložil - již zmíněného biskupa Jaroslava ze Šternberka. Nad překladem je pak navíc ještě text: "SACELLVM HOC IAM OLIM D. IOANI BAPTISTAE DEVOTVM IAROSLAVS DEI & APLAE SEDIS GRAA 2D EPISCOP LITOM CANON PASSAV S. R. I. COMES DE STERNBERG AVITAE PIETATI REDDIDIT ANO 1677 DIE 2. NOVEM." Šternberský erb bychom se dvojicí maskaronů našli i na držadle dubových vstupních dveří, tak si přál budovatel kaple, aby se na něj nezapomnělo. Na jižní a severní straně se nacházejí nad sebou 2 zaoblená okna, přičemž spodní je nízké, členěné kamenným sloupkem a obohacené železnou kovanou mříží. Naopak horní okno je vysoké, s ušima a postranními kapkami pod parapetem. Na východní straně ještě nalezneme horní okno. Střecha je stanová a na její západní straně je situován vikýř korunovaný trojúhelným štítem a křížkem, v jehož 2 okenních otvorech vždy visel zvonek. Střecha je pak završena válcovou zděnou lucernou s lizénovitým členěním do čtveřice polí. V každém z nich je pak přičně oválné a ploše lemované okénko. Římsa je výrazně vystupující a na vrcholu je situována nízká kuželovitá stříška s koulí, hvězdou a zdobeným křížem. Uvnitř je kaple sklenuta kupolí, jež se klene nad osmibokou korunní římsou.

Část zařízení kaple pochází z doby jejího vzniku, ale o většinu se v 1. polovině 19. století zasadil farář P. Ignaz Preissler. Oltář má sloupový nástavec a je podobný oltářním pracím v katedrále sv. Štěpána, takže můžeme vyvozovat to, že buďto jde o stejného tvůrce nebo jeho žáka. Oltářní obraz na poušti stojícího Jana Křtitele je již od P. Josefa Františka Jaroslava Schallera připisován Karlu Škrétovi (podle Josefa Berglera byl škrétovský, ale příliš spěšně malovaný a proti Škrétovu zvyku měl menší hlavu a silné nohy, z čehož se dá dovodit, že někdo Škrétovi mohl pomáhat a spěch byl z toho důvodu, aby se na to nepřišlo), jenž by měl být též autorem poprsí sv. Štěpána v oltářním nástavci. Na mensu pak byla umístěna kopie Ústecké Madony. Původně se tu mělo nacházet 7 obrazů, alespoň podle soupisu z roku 1735, ale ty byly odsud přemístěny jinam. Později jako náhrada byl v zaslepeném okně západní zdi pověšen obraz Salome, jak přijímá od kata na podnose umístěnou hlavu Jana Křtitele a mezi nimi je ještě vyvedena žena se šátkem na hlavě, což by měla být matka Salome, pro níž byla hlava určena. Za řeč ještě stojí dvojice dubových vyřezávaných lavic a mramorová náhrobní deska s erbem kapitulního děkana Bartoloměje Pičínského z Pičína († 1573, viz https://www.nockostelu.cz/kostel/601/). Dnes mají být uvnitř uskladněny také barokní sochy z původního mostu přes Labe. Občas se ještě setkáme s tím, že v kapli byl pohřben biskup Arnošt Emanuel hrabě z Valdštejna, ale ve skutečnosti byl 7. prosince 1789 umístěn do nově vyzděného hrobu zvenku severní strany objektu.

Původní zvony pocházely od zvonaře Tomáše z Litoměřic, ale nejspíše zanikly za třicetileté války. V kapli byly později umístěny 2 zvony - první o průměru 0,3 m, výšce 0,22 m s osmero visícími listy na horním okraji a mně neznámým textem a druhý o průměru 0,26 m, výšce 0,19 m a řádkem stojících a ležících písmen kolem horního okraje. Zda tam ovšem stále jsou, to nemohu říci, protože jsem se dosud dovnitř nedostal. Rekvizice 1. světové války totiž přežily, o tom hovoří Vinzenz Luksch, ale jestli tomu tak bylo i za 2. světové války, to se mi nepodařilo dohledat. Na závěr je třeba říci, že není náhodou, že byla tato kaple zmíněna i v průlomovém díle "Dějiny českého výtvarného umění", i když vzhledem k tolika překrásným architektonickým skvostům Litoměřic mohou tuto kapli někteří brát jako jakousi samozřejmost a nic zvláštního, ale z toho, co bylo napsáno výše, mohou vidět, jak se mýlí.