Jak vznikl jaroměřský lesní revír „Proruby-Komárov“

Jaroměř byla stejně jako ostatní královská věnná města obdařena lesy již od svého počátku. První zmínky o tom se objevují k roku 1366. Byly to lesy: „Kohoutov“ (dříve zvaný jako „Špitální“, odkaz Matěje z Hořenic z roku 1470), „Kopaniny“ (na katastru Velké Bukoviny, zakoupeny od Václava mladšího z Hustířan v roce 1602), „Končiny“ (u Jaroměře), „Kabát“ a „Tílko“ (v katastru Kašova). Kromě nich ještě existovaly obecní lesy „Bažantnice“ a „Chrast“, ale o nich se naposledy hovoří v lesním plánu z roku 1824 a na jejich místě později vznikla obecní luka. V roce 1870 byla vykácena dubina v „Bažantnici“, kde sídlil do té doby městský myslivec. Od toho času nemělo město svého lesního hospodáře a dozor nad dvojicí rustikálních hajných byl svěřen jako vícepráce správcům kukského polesí.

Většinu těchto lesů získala Jaroměř různými koupěmi či odkazy, jak je vidět ve výše uvedených řádcích, ale největší jejich objem jí připadl až po pozemkové reformě po vzniku ČSR. Jednalo se o lesní revír „Komárov-Proruby“, jenž do té doby z většiny patřil náchodskému velkostatku, přičemž k němu náležel již v roce 1270, pokud nepočítáme některé lokality, které byly naopak součástí smiřického panství.

Původně však šlo o 2 samostatné revíry, jež byly rovněž samostatně spravovány – komárovským a mezlečským revírníkem. K jejich sloučení došlo až v rámci výše zmíněné reformy, a to roku 1926. Do té doby měl revír „Komárov“ výměru 337 ha a „Mezleč“ 294 ha. Větší z těchto revírů náležel původně vlastníkům Vízmburku a po několika změnách majitele se dostal k náchodskému panství, s nímž sdílel společné osudy. Jeho posledním vlastníkem byl Bedřich princ ze Schaumburg-Lippe, který ho 16. dubna 1928 prodal městu Jaroměři.

Naopak revír „Mezleč“ patřil do roku 1872 k císařskému smiřickému statku, což dokazuje pojmenování jednoho zdejšího kopce - „Smiřické stráně“, teprve poté byl přiřazen k náchodskému velkostatku. Rovněž revír „Posadov“ byl původně v rukách jiných majitelů. Do roku 1914 byl totiž součástí deskového statku Žíreč-Dubenec, náležejícího jaroměřskému továrníkovi Etrichovi, což můžeme vidět např. v indikační skice stabilního katastru obce Posadova z roku 1840 od geometra 4. třídy Johanna Bayera. Tehdy však byl majitelem onoho statku Franz Wagner a posléze Jindřich Wagner ze Žírče, tehdy nazývaného ještě jako Ždirec (německy Schurtz). Od továrníka Etricha koupil tyto lesy o výměře 44 ha Jaromír Švorčík ze Žabokrk a ten je prodal 9. srpna 1928 městu Jaroměři.

Tímto všeobecným sloučením tak vznikl revír „Komárov-Proruby“ o ploše 633 ha, z nichž 614 ha byly lesy, 12 ha bylo bez lesa a 7 ha byly různě obhospodařované půdy, většinou jako pole či pastviny. Do majetku města Jarooměře se také dostala myslivna na Prorubech a hájovna v Komárově (dnes zbourané stavení čp. 10). Za tento majetek bylo trhovou smlouvou z 22. března 1928 zaplaceno 1 100 000 Kč, jež byly složeny jak v hotových penězích, tak v cenných papírech. Tato vyplacená částka pocházela z obecního kmenového jmění ve výši 600 000 Kč, vzniklého z ukládaného příjmu z dosavadního lesního hospodářství a z velkých tržeb za dříví z období mniškové kalamity, k němuž přibyla dlouholetá zápůjčka v obnosu 500 000 Kč. 16. června téhož roku tuto transakci schválil také Státní pozemkový úřad v Praze a zástupci města Jaroměře slavnostně přejali do majetku obce lesní revír „Komárov-Proruby“ 26. srpna 1928. V zahradě byli účastníci přivítáni starostou obce Prorub a za Národní jednotu severočeskou promluvil Václav Št. Brušák, ředitel Občanské záložny v Jaroměři. Zájezd byl ukončen zahradním koncertem. Vzpomínkou na tuto událost je pamětní kámen se znakem města Jaroměře a dvojicí letopočtů - 28. X. 1918 a 16. VI. 1928 v lese u Nesyté od sochaře Václava Wagnera ze Dvora Králové nad Labem, jenž je od 7. dubna 2008 památkově chráněn a více o něm lze najít zde: https://pamatkovykatalog.cz/pametni-kamen-se-znakem-mesta-jaromere-1264595.

Kdyby nedošlo k již zmíněné mniškové kalamitě v letech 1923-1924 a v některých částech již v letech 1921-1922, byly by ony revíry mnohem dražší. Ale bekyně mniška způsobila to, že více než polovina celé rozlohy musela být zkácena a odlesněna. Jednalo se o plných 376 ha (jiné zdroje zmiňují dokonce 450 ha)! Nejvíce bylo postiženo hájemství „Komárov“, takže město muselo začít s intenzivní výsadbou, jež si vyžádala značné finanční náklady, takže pro město to byl zprvu spíše „danajský dar“. Jen v roce 1928 bylo osázeno kolem 25 ha a následujícího roku dalších více než 65 ha. Pak však byl zdejší revír stižen známou vichřicí 4. července 1929. Z těchto vývratů bylo ve všech jaroměřských lesích získáno přes 900 plnometrů dřeva, za která bylo strženo asi 200 000 Kč, z nichž jedna část byla uložena na úroky a z druhé byly osazovány další potřebné plochy. Nebyl to však jediný problém. Dalším byly spory s okolními obcemi, jež využívaly zdejší cesty a nechtěly přispívat na jejich údržbu. Toto rozhojňování lesního majetku bylo ukončeno koncem roku 1937, kdy byl ještě zakoupen lesní revír „Kašov“ o výměře 115 ha za 850 000 Kč. Takto se tedy rozšířily jaroměřské městské lesy, které byly v letech 1938-1945 rozděleny na 2 části (v protektorátu zůstalo pouhých 90 ha - „Posadov“, „Vejroviny“ u Hořiček a třetina „Končin“), později připadly státu a od roku 1991 opět patří tomuto městu, i když opět byly zasaženy velkou kalamitou, a to v podobě známého derecha z 11. srpna 2017. Stejně tak se navrátily do rukou Jaroměře obě prorubské budovy – stará myslivna, prodaná v roce 1936 Národní jednotě severočeské za 50 000 Kč a odkoupená zpět roku 1949 pro byt hajného, a nová myslivna čp. 47 z roku 1936. Více o historii jaroměřských lesů se dá dozvědět z krásné knihy „Minulost a současnost lesů města Jaroměře“ od Václava Němce z roku 2006. Rozhodně ji doporučuji k přečtení!