Jak byla budována silnice z Máslojed do Čistěvsi

Máslojedy se již od nepaměti nacházely na rozcestí několika důležitých cest. Podle lidových podání byla nejstarší z nich tzv. „Zelená cesta“, která vedla z Vrchovnice přes kopec „Zámeček“ a využívána prý byla pro dopravu pošty z Miletína do Hradce Králové. Druhou nejstarší byla cesta od Benátek, jež se na horním konci spojovala s cestou od Vrchovnice a de facto se zachovala v obdobné podobě dodnes, neboť pozdější silnice oproti původnímu stavu ustoupila jen nepatrně. Dříve však bývala více rozvětvená, takže při cestě k Hořiněvsi měl tehdejší pocestný nebo vozka několik alternativ. Na jižní straně obce se potom tato cesta rozdělovala na dvě – k Nedělišti a ke Chlumu. Ze západní části Máslojed vedla cesta k Čistěvsi, u niž ústily cesty k Chlumu a k Lípě. Ve třetině cesty k Čistěvsi se nacházela cesta k lesu Svíbu, v němž se sbíhala s vozovou cestou zvanou „Zácestky“. Čtvrtou významnou cestou byla ta, jež vedla přímo do Račic nad Trotinou. Při úpravě silnice z Hořiněvsi do Sendražic v roce 1896 byl v místě, kde se obě cesty stýkaly, postaven most a zřízen příkop, do něhož byla svedena voda, čímž cesta do Račic nad Trotinou zanikla. Kromě těchto významných cest byla v obci ještě řada dalších a jejich stav je nejlépe vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Johanna Czernkoviche a geometra 4. třídy Franze Hlawatého (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA287018400). Mnohé se do dnešní doby nezachovaly a kolikrát je připomínají pouze pomístní názvy, např. lokality „Na Drahách“ nebo „U hradecké silnice“.

Všechny tyto cesty byly mimo obec vedeny úvozem, jak bylo tehdy zvykem. Něco měl na svědomí člověk, protože cesty tehdy sloužily i k odvodu povrchových vod jako jakési příkopy, zbytek dodělala mnohdy příroda, když za velkých dešťů nebo jarního tání sněhu byla půda odnášena do níže položených míst. Když byly na těchto cestách vyjety hluboké koleje, že se jimi nedalo projet, byla odkopána hlína z jejich svahu a jí ony koleje zasypány. Tím docházelo k postupnému rozšiřování původně velmi úzkých cest, neboť na jejich počátku se počítalo pouze s průjezdem jednoho vozu a když se 2 vozy někde na cestě potkaly, nastal velký problém, jak se navzájem vyhnout. Rozšiřování cest se však bránili hospodáři, jež měli svá pole podél cest, a tak osazovali jejich břehy trnkami a šípkovými keři, aby jimi byly svahy zpevněny a zároveň odradily toho, kdo by chtěl břehy odkopávat.

S úpravou zdejších cest se začalo až mnohem později, protože přednost měly tzv. říšské silnice, a to ve směrech: Hradec Králové-Praha (1817-1826), Hradec Králové-Hořice (1817-1819) a Hradec Králové-Jaroměř (1817-1818). Náklad na ně byl vždy uhrazen ze státního rozpočtu a mnohým lidem přinesly tyto stavby nemalé peníze, ať již za dovoz stavebního materiálu či přímo ruční práce na nich. Máslojedští hospodáři se tak účastnili výstavby hořické silnice v úseku mezi Všestary a Lípou. Zde poprvé uviděli, jak by měla správná cesta vypadat, a tak pojali nápad, že by obdobně mohli upravit i cesty ve své vsi a kolem ní. K tomu však došlo až o řadu desetiletí později a první silnicí, která byla v obci vybudována, byla cesta z Hořiněvsi do Nedělišť. To se psal rok 1845, což bylo vidět přímo i na jejím povrchu, kdy byla do Máslojed vyštětována opukou a od této vsi již pouze pískovcem. Navíc kameny byly sváženy o různé velikosti, takže si můžeme dokonale představit, jak tyto silnice asi vypadaly. Na ně si lze v mnohém rozpomenout např. při jízdě po silnici v Čistěvsi, jež je tvořena dlažebními kostkami.

Na cestu k Čistěvsi si obecní vedení vzpomnělo až ve 2. polovině 19. století, kdy byla v roce 1872 zahájena stavba první části silnice k Chlumu. Následujícího roku byla tedy vybudována cesta mezi usedlostí čp. 38 a rozcestím k Čistěvsi. Při rozšiřování tohoto úseku rovněž došlo k prvnímu střetu mezi obecním výborem a zdejším hospodářem. Vlastník usedlosti čp. 55 František Špriňar měl totiž plot obou zahrádek postavený až daleko do cesty a nehodlal obci ustoupit. Ta se, i když věděla, že je právo na její straně, rozhodla na soud neobrátit a raději tyto zahrádky o šířce 1 m obejít, takže v tomto místě zůstala silnice stejně široká jako bývala. Za rozcestím pak navazovala na původní cestu hlubokým úvozem.

V tomto stavu zůstala silnice do Čistěvsi až do roku 1877, kdy se obecní výbor rozhodl, že další její úsek bude veden přímo po poli výše zmíněného hospodáře. Tentokrát však byl ochoten k dohodě, neboť kvůli špatné cestě kolikrát jezdily vozy přímo po jeho poli a ničily mu úrodu. Nejhoršími byly zejména ty, na nichž se vozila řepa do cukrovaru v Sadové. Obec tak odkoupila potřebný pozemek o šířce 4 sáhů, který vedl středem Špriňarova pole a za 1 čtverečný sáh mu vyplatila 50 krejcarů. Starou cestu nechala svým nákladem zavést, urovnat a následně ji za minimální cenu odprodala Františku Špriňarovi. Za jeho polem probíhalo rozšíření cesty již dosavadním úvozem, který již nebyl tak hluboký jako předchozí část. Realizace stavby proběhla v následujícím roce a celkově byla od rozcestí provedena nová cesta o délce 151 sáhů. Další část cesty o délce 147 sáhů byla postavena roku 1880, kdy skončila na hranici máslojedského a čistěvského katastru. K úplnému dokončení této silnice však nedošlo, protože se obec nedokázala domluvit s Janem Zezulkou z čp. 32, aby jí odprodal část své zahrady pro rozšíření nové silnice.

V té době chtěla jak obec Máslojedy, tak její soused Čistěves, aby nově vybudovaná silnice připadla do správy okresu. Avšak na některých místech nedosahovala požadované šíře, a tak nastala další jednání, zejména s Janem Zezulkou. Když se s ním nedokázal domluvit sám obecní starosta Josef Kučera z čp. 3 (1883-1889), tak k němu vyslal dvoučlennou delegaci – Josefa Skořepu z čp. 38 a Františka Špriňara z čp. 55, ale i oni dopadli stejně, protože Jan Zezulka požadoval přemrštěné ceny za výkup potřebného pozemku – 2 zlaté za 1 čtverečný sáh zahrady a 5 zlatých za 1 stromek. Nakonec došlo k rozšíření cesty tak, že byl od Josefa Stříbrného z čp. 45 odkoupen chlév a část zahrady po pravé straně cesty. Později starosta Antonín Štefan přišel s návrhem, aby silnice od Čistěvsi ústila na okresní cestu až u sochy Panny Marie, a tak byla cesta podél stodoly čp. 47 vyštětována. Na nepraktičnost tohoto opatření však poukázala řada zdejších hospodářů, a tak z něj nakonec sešlo.

K odevzdání do správy okresu mohlo dojít již roku 1890, nebýt problémů se Zezulkovou zahradou, případně o 9 let později, kdy byly dokončeny veškeré práce v Čistěvsi. Pak však přišel v roce 1900 velký svízel v podobě nového nařízení okresního výboru, podle něhož musela být každá silnice přebíraná do správy okresu široká 9 m (přitom do té doby stačilo 7,7 m - 4 sáhy) a uválcovaná štěrkem. Z tohoto důvodu musela být cesta do Čistěvsi rozšířena o dalších 1,3 m a štět položen o 0,5 m šířeji. Znovu byl osloven František Špriňar, od něhož byl odkoupen další kus pole se švestkovým sadem. Obec musela kromě pozemku zaplatit navíc 3 zlaté za stromek, kterých bylo celkem 53 kusů. A svého se nakonec dočkal též Jan Zezulka, jemuž byl zaplacen požadovaný obnos, a tak došlo ke všem potřebným úpravám silnice. Roku 1905 byla uskutečněna komise ohledně její způsobilosti k válcování. Během toho bylo zjištěno, že štět z let 1872-1873 je velmi poškozen a musel být následně nahrazen novým. Teprve poté byla silnice válcována a v roce 1906 převzata do správy okresu. A v této podobě po ní můžeme jezdit i dnes, neboť jedinou změnou se stal její několikrát měněný asfaltový povrch.